Pro hledání na stránce stiskněte Ctrl+F

Stanislav Vašina


Recenze převzaté ze stránek Stanislava Vašiny, kde můžete najít mnoho zajímavých věcí z autorovy vlastní tvorby.

od dalších autorů



Titulní strana HINT

Robert M. Youngson
O šílenství, podivínství a genialitě [Madness of prince Hamlet]

Nakl. údaje: Praha : Portál, 2000
ISBN 80-7178-401-X (brož.)

Kniha se zabývá všemožnými stavy mysli. V 57 kapitolkách je rozpitváno vše možné: delirium tremens; schizofrenie; homeopatie, považovaná autorem za blud; nymfomanie; pojenání o lásce, která prý je psychotický blud; mysl Sigmunda Freuda, kterého Youngson nelichotivě nazývá pseudovědcem; mysl hudebníků; mysl spisovatelů; vymývání mysli; mysl světců a jejich sexualita a tak dál a dále. Docela břitké a zajímavé glosy to jsou.
Z kapitoly o automatismu bych si rád zaznamenal základní úvahy o lidské mysli jako takové.
René Descartes je původcem tzv. karteziánského dualismu, kdy mysl a tělo jsou brány za dvě entity, které přestože spolu jaksi souvisí, mají vlastní existenci. Tyto dvě součásti jako by fungovaly paralelně, navzájem na sebe působily, ale byly od sebe zásadně odlišné. Problémy s tímto pojetím spočívají v obtížném vysvětlení, jak spolu tělo a mysl souvisí a jak mysl může existovat sama o sobě.
Někteří filozofové zaútočili na karteziánský dualismus. Docela zásadním způsobem tak učinil Gilbert Ryle (1900 – 1976), profesor filozofie na Oxfordu. Ten se domníval, že každé tvrzení a každá úvaha o vztahu těla a mysli automaticky předpokládá, že jsou ze stejné logické kategorie a lze o nich uvažovat ve vzájemném vztahu. On ale tvrdil, že tomu tak není, že takový výrok je nesmyslný. Prohlašoval, že mysl a tělo představují zcela odlišné pojmové kategorie, a tudíž se s nimi logicky nedá zacházet tak, jako by ve stejné kategorii byly.
Ryle to ilustroval na příkladu kategoriálního rozdílu mezi souborem oxfordských kolejí – fyzickou entitou – na straně jedné a na straně druhé univerzitou – nefyzickou entitou ve smyslu používaném třeba v debatách o vzdělání. Podle Rylea by bylo logicky nesmyslné pronášet o univerzitě určité výroky, které by však byly naprosto smysluplné o fyzických kolejích.
Ryleovy myšlenky o kategoriích zatím nebyly zpochybněny žádným pokrokem v poznání o účincích tělesných procesů na vědomí a emoce. Je jasné, že každou tělesnou činnost a každou pociťovanou emoci provází nějaká fyzická změna v těle, ať je to vybití vzruchů nervovými drahami, nebo změna hormonů v krvi. Změny v hladinách hormonů, např. adrenalinu nebo kortizonu, jsou monitorovány tělesnými strukturami a okamžitě vyvolávají změny v nervovém systému. V hypotalamu v mozku existuje úzké dvousměrné propojení mezi hormonálním (chemickým) a nervovým (elektrickým) systémem. Vědci dnes nepochybují o tom, že výkon intelektových funkcí zcela závisí na nervové aktivitě a že tyto funkce se progresivně zhoršují s postupným ničením mozkové struktury. Ve světle těchto poznatků je stále složitější udržet jakoukoliv verzi dualismu. Každý pokrok v neurologii a neurofarmakologii činí tuto pozici méně udržitelnou.

Autor recenze: Stanislav Vašina