Pro hledání na stránce stiskněte Ctrl+F

Stanislav Vašina


Recenze převzaté ze stránek Stanislava Vašiny, kde můžete najít mnoho zajímavých věcí z autorovy vlastní tvorby.

od dalších autorů



Titulní strana HINT

Jeremy Narby
Kosmický had [Cosmic serpent]

Nakl. údaje: V Praze : Rybka, 2006
ISBN 80-87067-00-2 (váz.)

Knížka začíná tím, kterak Jeremy Narby navštívil Amazonii v roce 1985, bylo mu 25. Jako antropolog zkoumal ekologii Ašaninků, v rozhovorech často naráželi tito domorodci na halucinatorní svět ayahuasqueros neboli šamanů, měl vůči tomu své předsudky, ale zkusil jeden ayahuskový trip.
Pokládá Ašaninky za otevřené a praktické lidi, zaráželo ho, že své botanické znalosti přičítají halucinacím, které vyvolalo požití jistých rostlin.
Pak zkoumá pojem šamanismu, jak se vyvíjel v průběhu toho, kdo a kdy jej nějak pojal. Počátkem dvacátého století antropologové považovali šamany za těžké neurotiky až psychotiky. V polovině 20. století si antropologové začali uvědomovat, že šamani nejsou blázni. V roce 1949 Lévi-Strauss prohlásil, že šaman není duševně chorý, ale je jakýmsi psychoterapeutem s tím rozdílem, že psychoanalytik naslouchá, zatímco šaman hovoří. Průlomem dodnes zůstává dílo M.Eliadeho (1951), který šamanismus zkoumá z pohledu srovnávací religionistiky, byl ale taky nařčen z mysticimu několikrát. Vize šamana jako tvůrce řádu se stala krédem nové generace antropologů v 60. až 80. letech. V 80. letech několik obrazoborců prohlásilo, že šamani jsou tvůrci nepořádku. Odpověď se dá podle autora najít v zrcadle. Je obrazem samé antropologie, jak se vyvíjí.
Vědecká analýza šamanismu bude vždy racionálním zkoumáním neracionálna - jinými slovy snahou odporující sobě samé a slepou uličkou.
Hlavní momenty prozření Narbyho, když chtěl skloubit vědecký pohled a náhled samotných ayahusqueros na informaci v rostlinách, je-li uvnitř člověka, v jeho podvědomí, či přichází od rostliny: Zaprvé západní kultura se odřízla od hadího životního principu, jinými slovy od DNA, neboť přijala výhradně racionální hledisko, viz třeba Campbell a jeho studie o mýtech o hadu ve starých náboženstvích a tom, jak Hebrejci z něj udělali škůdce a nepřítele patriarchálního jediného boha. Viz taky třeba Zeus bojující proti hadu s pomocí jediné bohyně Athény "Rozumu". Zadruhé - národy, které praktikují to, co se nazývá šamanismem, komunikují s DNA. Zatřetí - paradoxně ta část lidstva, jež se odřízla od hada, dokázala zhruba za 3 tisíce let později v laboratoři objevit jeho hmotnou existenci.
Zajímavý je trip badatele Harnera v 60. letech v peruánské Amazonii, během něj viděl s pocitem, že umře, i planetu Zemi, jak vypadala před dávnými věky, než na ní vznikl život. Z oblohy přilétala černá smítka, vlastně velká černá stvoření s pterodaktylími křídly a těly obřích velryb, unikala z kosmu, aby vytvořila život. Pak se skryla v jeho rozmanitých formách, tato stvoření podobná drakům jsou skryta ve všech formách života. Harner uvádí: "Když se ohlížím zpátky, dalo by se říci, že byla téměř něčím jako DNA, ačkoliv jsem tou dobou, roku 1961, o DNA nic nevěděl." Drak a had znamenají totéž, dvojitá šroubovice DNA svým tvarem připomíná dva navzájem propletené hady.
DNA se vyskytuje jak v lidském mozku, tak ve vnějším světě rostlin, odtud se odvíjejí další úvahy Jeremyho Narbyho. Také Francis Crick, druhý z nositelů Nobelovy ceny za objev struktury DNA, ve svých studiích naznačuje, že molekula života je mimozemského původu, právě jako "animistické" přírodní národy tvrdí, že životním principem je had z kosmu. Crick kritizuje teorii o vzniku života z "prebiotického bujonu", protože ta vychází z poznatků z 19. století a nepočítá s tím, že základní životní mechanismy jsou společné všem formám života a že jsou nesmírně složité a náhodou vzniknout nemohly. Molekula DNA, jež vyniká svou schopností ukládání a zdvojování informací, není schopna se samostatně vytvořit. O to se starají proteiny, které ovšem zase nejsou schopny samostatné reprodukce, k níž potřebují informaci právě z DNA. Život je tedy nutně syntézou těchto dvou molekulárních systémů. Pravděpodobnost vzniku jediného proteinu je 1 ku 20 na dvoustou. Proteiny se skládají z přesně stejných 20 aminokyselin, což jsou jednoduché molekuly. Průměrný protein je dlouhé vlákno složené přibližně z dvou stovek aminokyselin, zkombinovaných z oněch dvaceti a spojených do řetězce v přesném pořádku. Crick přirovnává protein k odstavci o dvou stech správně seřazených znacích. Je -li šance, že z "prebiotického bujonu" vznikne v řádu miliard let jediný specifický odstavec, nekonečně malá, ještě mizivější je pak pravděpodobnost, že se v rozpětí stejného období nahodile objeví dvě abecedy s mechanismem přepisu.
Na základě dlouhodobého výzkumu DNA, šamanismu a mytologií spojených s kosmickým hadem došel J.Narby k následující hypotéze: Šamani ve svých vizích získávají přístup k informacím spojeným s DNA, které nazývají "živoucí podstaty" či "duchové". Právě zde vidí dvoušroubovice, točité žebříky a částice tvarů chromozomů. Proto šamanské kultury již po tisíciletí vědí, že životní princip je shodný u všech živých bytostí a že má tvar dvou vzájemně propletených hadů. DNA je zdrojem jejich ohromujících vědomostí na poli botaniky a medicíny, jichž lze dosáhnout pouze v změněném a "neracionálním" stavu vědomí, ačkoliv jejich výsledky jsou empiricky ověřitelné. Mýty těchto kultur překypují biologickými fantaziemi. Metaforické výklady šamanů docela přesně odpovídají popisům, k nimž začínají docházet biologové.
Globální síť života založená na DNA vysílá ultraslabé rádiové vlny, které jsou vnímatelné jen na bázi rozostření, v halucinacích a snech. Jelikož aperiodický krystal DNA má tvar dvou proplétajících se hadů, dvou vláken, provazu či liány, v transu vidí člověk hady, liány, žebříky, stromy, krystaly a tak dále. DNA je mistrem proměny, to nabádá Jeremyho Narbyho tvrdit, že kosmický had je narcista, a nebo alepsoň posedlý svým rozmnožováním, dokonce i ve fantazii.
Je taky docela podstatné, že se Jeremy Narby zabýval šamanským jazykem, bral ho vážně, záznam tohoto jazyka není u antropologů častý. Výjimkou je práce Grahama Townsleyho věnovaná písním ayahusqueros kmene Jaminahua z peruánské Amazonie. Šamani se těmto písním učí ve svých halucinacích. O ničem se v těchto písních nevyjadřují běžnými jmény. Vše jsou metaforické opisy. Noc je "hbitými tapíry", ryby "pekaři", jaguáři "košíky" a tak dál. Šamani samotní významu těchto metafor rozumí velmi dobře, jedná se o tak zvané "kroucení jazyka", dvojitě zkroucený jazyk. Delší pasáž je věnovaná podobnosti "dvojitě zkrouceného jazyka" s jazykem DNA. Spojitosti mezi DNA, kosmickým hadem, osou světa a jazykem duchů přírody jsou příliš četné na to, aby se daly vykládat jako pouhá náhoda či souhra okolností. Jedná se o popis jedné a té samé skutečnosti z různých perspektiv. Co jiného mohli mít třeba na mysli staří Egypťané, když hovořili o dvojitém hadu, dárci vlastností a klíči života, než to, co vědci nazývají DNA? Proč by jinak byly tyto metafory tak soustavně a často užívány, kdyby neznamenaly to, co říkají?
Hypotéza Jeremyho Narbyho je založena na myšlence, že DNA zvlášť a příroda obecně jsou obdařeny vědomím. Což je v rozporu se základním principem molekulární biologie, který pokládá za slepý úhel racionálního, fragmentovaného pohledu současné biologie. Narby také říká, že jedna z nejpodstatnějších věcí, které zjistil během svého výzkumu je, že: Vidíme, co věříme, že vidíme - a ne obráceně. K tomu, abychom mohli vidět něco jiného, je občas zapotřebí změnit to, čemu věříme.
Uvnitř nás se hemží mikroskopický svět DNA se všemi proteiny a enzymy, nad nímž nelze než žasnout. Leč racionální přístup, který má v této oblasti monopol, si úžas zakazuje. Jejich vlastní přesvědčení odsuzuje současné biology k tomu, aby DNA a buněčný život popisovali tak, jako by slepí mluvili o filmu či jako by se objektivní antropologové pouštěli do výkladu halucinační sféry, s níž nemají žádné přímé zkušenosti, nutí sami sebe vnímat živou skutečnost, jako by byla neživá. Jeremy Narby tvrdí, že tento přístup obešel a "stereoskopicky" se podíval zároveň na šamanismus i biologii. A spatřil hady DNA. Byli živí.
Původ a počátek poznání je tématem, který vědci zanedbávají, nejen antropologové. Jen pár příkladů: Descartesovi se zdálo o andělovi, který mu ve snu vnukne zásadní principy materialistického racionalismu, Einstein sní s otevřenýma očima za oknem tramvaje, která míjí druhou, a připadne na teorii relativity. Vědecké objevy se zrodí právě v momentech, kdy se mísí zaostřené a rozostřené vědomí. Ovšem šamani jsou jediní, kteří hledají poznání a vědění prostřednictvím rozostřování.
A kde vznikl život? Vědecký výzkum původu a počátků života vede do slepé uličky. Jak uvádí Robert Shapiro: "Dosud nemáme sebemenší představu o tom, jak život započal. Velmi specifický soubor chemických látek, jenž byl ke vzniku života zapotřebí, nám zůstává neznámý. Samotný proces vzniku života mohl vyžadovat několik stovek milionů let, anebo pouhých několik tisíciletí. Mohlo k němu dojít stejně tak ve vlažné tůňce, jako v hydrotermálním prameni na dně oceánu, anebo někde jinde než na Zemi, kdesi ve vesmíru." Jakákoliv jistota v této otázce je záležitostí víry. Odpověď na tuto otázku prostě přesahuje chápání pouhé lidské bytosti. Celkem vzato, moudrost vyžaduje nejen zkoumání mnoha věcí, ale i rozjímání nad tajemstvím a záhadou.

Autor recenze: Stanislav Vašina