Pro hledání na stránce stiskněte Ctrl+F

Stanislav Vašina


Recenze převzaté ze stránek Stanislava Vašiny, kde můžete najít mnoho zajímavých věcí z autorovy vlastní tvorby.

od dalších autorů



Titulní strana HINT

Perle Besserman a Manfred Steger
Blázniví Mraci : zenoví radikálové, rebelové a reformátoři

Nakl. údaje: Praha : ADA, 1994
ISBN 80-901653-4-6 (váz.)

P’Chang sice dosáhl stupně osvíceného zenového mistra se souhlasem největších zenových veličin té doby (8.století), jakými byli Š‘-tchou (Sekito) a Baso (Ma-cu), ale zůstal celý život laikem. Měl ženu, dceru a syna. Sice byl synem konfuciánského starosty, ale on a jeho rodina žili mírně jinak. Majetek po otci nechal P’Chang naložit na loď a potopit v řece Šao. Potom se společně s dcerou vydali na cesty a vyráběli nástroje z bambusu, které prodávali na trzích. Žena a syn si vydělávali na živobytí jako nájemní zemědělci.
„Jak složité to je, jak složité! Moje hloubání je jak sušení deseti tisíc kilo těžkých vláken lnu zavěšením na slunce,“ řekl P’Chang.
„Snadné, snadné, snadné. Je to jako dotknout se nohama země, když vylézáš z postele. Objevila jsem toto učení přímo na vrcholu kvetoucí pláně,“ odpověděla na to jeho žena.
Dceři Ling-čao, která otce doprovázela celý život, řekl P’Chang: „Moje hloubání není ani snadné, ani složité. Když mám hlad, najím se. Když jsem unaven, odpočinu si.“
Poslední dva roky žil P’Chang se svou dcerou v jeskyni nedaleko rodného města Siang-jang. Když se rozhodl, že je čas umřít, sedl si do zazenu a řekl dcerce: „Přeměny jsou iluzorní. Postrádají realitu. Podrobuji se všemu, co přichází.“
Potom ji požádal, ať jde ven a přijde mu říct, až bude slunce v zenitu, že umře přesně v poledne. Li-čao se hned vrátila a řekla mu: „Už je pravé poledne, ale slunce je stále zatmělé. Jdi a podívej se sám.“
Vstal a šel ven. Li-čao si sedla na jeho prázdné místo, zkřížila nohy a okamžitě umřela. P’Chang, když to zjistil, řekl: „Cesta mé dcery byla vždy rychlá. Nyní postoupila přede mne.“
Sedm dnů držel smutek, než sám umřel ve společnosti přítele Ju Tiho, který potom sepsal knihu o příbězích čchanového laika P’Changa a jeho rodiny.
Když paní P’Changová uslyšela o smrti svého muže a dcery, zvolala: „Ta hloupá holka a nevědomý starý chlap odešli bez toho, aby mi cokoliv řekli. Jak nesnesitelné!“
P’Changův syn Keng-chuo po vyslechnutí zprávy o smrti otce a sestry na místě umřel. Paní P’Changová se postarala o jeho kremaci, popřála mnoho štěstí všem svým přátelům a odešla do hor žít jako poustevník. Nic víc se už o ní neví.
P’Chang ignoroval zavedené konfuciánské rodinné zvyky. Celý život mluvil se svými přáteli a žáky o přicházení a odcházení. Radši psal básně, než aby kázal. Zůstalo po něm mnoho kóanů a dialogů se zenovými mistry.

„Mám chlapce, který nemá žádnou nevěstu,
mám dcerku, která nemá žádného ženicha.
Vytvořením šťastného rodinného kruhu
mluvíme o Nezrozeném.“

Autor recenze: Stanislav Vašina