Pro hledání na stránce stiskněte Ctrl+F

Stanislav Vašina


Recenze převzaté ze stránek Stanislava Vašiny, kde můžete najít mnoho zajímavých věcí z autorovy vlastní tvorby.

od dalších autorů



Titulní strana HINT

Sigmund Freud
Výklad snů [Traumdeutung]

Nakl. údaje: Pelhřimov : Nová tiskárna, 2003, c1937
ISBN 80-86559-16-5 (váz.)

Sigmund Freud načíná své pojednání přehledem vědecké literatury o snech. Dochází k takovým věcem, že třeba většina spisovatelů předpokládá, že sen vyvolávají jak podněty tělesné, tak vzruchy duševní. Kde je výčet zdrojů snu úplný, rozčleňují se posléze tyto zdroje na čtyři druhy, kterých bylo použito k rozdělení snu:

1. Vnější podráždění smyslů.
2. Vnitřní (subjektivní) podráždění smyslů.
3. Vnitřní (organické) podněty.
4. Ryze psychické zdroje podnětu.

Freud též říká, že ve vědeckých úvahách o snu vycházíme z předpokladu, že sen je výsledkem naší vlastní duševní činnosti; ale hotový sen se nám jeví něčím cizím, a k přiznání, že jsme jeho původci, jsme nutkáni tak slabě, že říkáme, stejně rádi: "Mně se zdálo."
Víra starých, že sen je seslán bohy, aby řídil jednání lidí, byla úplnou teorií snu, jež odpovídala na všechno, od té doby, co se stal sen předmětem biologického bádání, známe větší počet teorií snu. Předpokladem, že sny se dají vykládat, se Freud prý dostává do rozporu s vládnoucí teorií o snu, ba se všemi, kromě Schernerovy, neboť vykládat sen znamená udávat jeho "smysl", nahrazovat jej něčím, co se jako rovnocenný článek vřezuje do zřetězení našich duševních úkonů. Ale vědecké teorie snu nemají místo pro problém výkladu snů, neboť sen pro ně není vůbec duševním úkonem, ale tělesným pochodem, který se ohlašuje znameními v duševním aparátě.
Pak se jme Freud některé sny své či vyslechnuté vykládat. Dochází k závěru, že jsme se díky tomu dozvěděli, že sen znázorňuje přání jako splněné. Prý jde snadno demonstrovat, že sny tento ráz splnění ukazují mnohdy i nepokrytě. Třeba jí-li večer sardelky, olivy nebo jiné silně solené pokrmy, dostane v noci žízeň, která ho probudí. Před procitnutím však dostane vždy týž sen, že pije.
Zdá se prý, že třeba úzkostné sny znemožňují zevšeobecnění, ba pranýřují absolutnost věty, která praví, že sen je splněným přáním. Přesto pro Freuda není těžké vyvrátit tyto zdánlivě tak drtivé námitky. Je třeba jen uvážit, že Freudova nauka se nezakládá na hodnocení zjevného obsahu snu, ale že se týká myšlenkového obsahu, kterou vykladačskou prací poznáváme v pozadí snu.
V sexuální konstituci velmi mnoha lidí je masochistická složka, která vzniká obrácením agresivní, sadistické v opak. Tito "ideoví" masochisti hledají libost v pokoření a duševním trýznění. Je na první pohled zřejmé, že tyto osoby mohou mít sny odporující přáním a sny nelibé, a obojí pro ně nejsou ničím jiným než splněním přání, ukojením jejich masochistických sklonů.
Freud se dále věnuje otázkám snové paměti a dochází k tomuto:

1. Sen dává přednost podnětům z posledních dnů.
2. Sen provádí výběr podle jiných zásad než naše bdělá paměť tím, že si nevybavuje to, co je podstatné a důležité, ale to, co je podružné a nepovšimnuté.
3. Sen vládne našimi nejranějšími vzpomínkami z dětství a vyhrabává i podrobnosti, které jsme měli za zapomenuté.

Přání spát, k němuž je zaměřeno vědomé já a které je, kromě snové cenzury a druhotného zpracování, jeho příspěvkem k snění, musí být vždy pojímáno mezi pohnutky tvorby snu a každý zdařilý sen je jeho splněním.
Mezi typické sny řadí Freud sen o rozpacích z nahoty a sny o smrti blízkých osob, kde zas přichází se svým oblíbeným Oidipem. Dalšími typickými sny jsou létací sny, nebo sen, ve kterém s pocitem úzkosti padáme.
Dále se Freud zabývá snovou prací. Sem řadí zhušťování. Sen je totiž v poměru k rozsahu a hojnosti snových myšlenek stručný, lakonický. Pak sem řadí práci přesunovací, kdy prvky, které ve snovém obsahu pronikají jako podstatné do popředí, naprosto nemají týž význam ve snových myšlenkách. Co je ve snových myšlenkách zřejmě podstatným obsahem, nemusí být vůbec zastoupeno ve snu. Přesun se zpravidla děje tím směrem, že bezbarvý a abstraktní výraz snové myšlenky se zaměňuje za obrazný a konkrétní. Co je obrazné, je pro sen znázornitelné, dá se včlenit do nějaké situace tam, kde by abstraktní výraz působil snovému znázornění potíže.
V další části knihy se Freud věnuje snovým symbolům, zde bych jen uvedl, že třeba pravé a levé je podle Stekela chápat eticky. Pravá cesta vždy značí cestu práva, levá cestu zločinu. Pak následuje výklad toho, co může být třeba cestovní zavazadlo, samosebou něco sexuelního, příbuzní prý taky hrají ve snu roli genitálií a podobně, klobouk je symbol muže, mužského pohlavního ústrojí. A tak dál a dále. Tato část Freudovy knihy je asi nejsrandovnější.
Absurdnost snového obsahu je podle Freuda pouhým zdáním, které při lepším zahloubání do smyslu snu hned zmizí. A následuje pár snů, kde Freud onu jakože absurdnost překládá do smysluplného jazyka.
Na snech vždy vzbuzovalo údiv, že představové obsahy nejsou provázeny oním afektivním účinkem, který bychom za bdělého myšlení předpokládali. Struempell vyslovil větu, že představy jsou ve snu odpoutány od svých psychických hodnot. Záhada vymizení afektu zmizí podle Freuda tak náhle a tak úplně, jako možná žádná jiná, jakmile přejdeme od zjevného obsahu snu k latentnímu. Nepotřebujeme ji pak vysvětlovat, neboť tato záhada již není.
Dále Freud řeší, co například znamená ve snu nezřídka se vyskytující kritika: "Vždyť je to jen sen?" Tato kritika slouží k uspání jisté instance, která by v tomto okamžiku měla dobré důvody, aby se probudila a zakázala pokračování snu. Onou poznámkou se brání cenzura proti trapnému pocitu, který se vzmáhá jako reakce na sen. V tomto příkladě máme bezvadný důkaz toho, že všechno, co obsahuje sen, nepochází ze snových myšlenek, ale že příspěvky ke snovému obsahu může dodat i psychické funkce, kterou nelze rozeznat od bdělého myšlení.
Vlastní snová práce se vzdaluje od vzoru bdělého myšlení mnohem více, než si mysleli i nejrozhodnější snižovatelé psychického výkonu při tvorbě snu. Ne že by byla ledabylejší, nekorektnější, zapomnětlivější než myšlení bdělé. Je ale něčím kvalitativně naprosto odlišným. Vůbec nemyslí, nepočítá, nesoudí, nýbrž se soustředí na přetváření. Afekty snových myšlenek podléhají menším změnám než jejich představovaný obsah. Zpravidla jsou potlačovány.
Sen je plnoprávným psychickým úkonem, jeho hybnou silou je vždy přání, které má být splněno; zastřenost přání a četné podivnosti a absurdnosti snu pramení z psychické cenzury, kterému podléhal, když byl tvořen. Je třeba také při výkladu snu zařadit ho do souvislosti duševního života. Freud dále pokračuje ve výkladu nevědomého, předvědomého, vzpomínkových stop a tak dále. Tvrdí, že kritizující instance má bližší vztahy k vědomí než kritizovaná. Je umístěna mezi kritizovanou a vědomím jako ochranná stěna. Snové myšlenky náleží k soustavě předvědomí. Vzruch probíhá zpětnou cestou. Místo k motorickému konci aparátu směřuje k senzibilnímu a posléze končí u soustavy vjemové. Jestliže směr, kterým za bdění postupuje psychický děj z nevědomí, nazveme progredientním, můžeme vypovědět o snu, že má povahu regredientní. Tato regrese je nepochybně jednou z největších pschologických zvláštností snu.
Sen by podle Freuda nevznikl, kdyby si předvědomé přání neopatřilo posílení odjinud. Totiž z nevědomí. Má za to, že se vědomé přání stane vyvolatelem snu jen tehdy, když se mu podaří vzbudit nevědomé přání stejného znění a posílit se jím. Taky tvrdí, že přání, které znázorňuje sen, musí být infantilní. U dospělého člověka pochází z nevědomí. U dítěte, kde ještě není cenzura mezi předvědomím a nevědomím, kde se teprve pozvolna utváří, je to nesplněné nevytěsněné přání bdělého života.
Závěrem Freud podotýká, že neví, zda nutno nevědomým přáním přiřknout reálnost. Všem přechodným a spojovacím myšlenkám ji musíme odepřít. Jde-li o nevědomá přání, musí se asi říci, že psychická skutečnost je zvláštním druhem existence, kterou nesmíme zaměňovat se skutečností hmotnou. Pochopíme-li vztah mezi nevědomím a vědomím, bude většinou odstraněno to, co je v našem snovém i fantazijním životě eticky pohoršlivé.
A význam snu pro poznání budoucnosti? Na to ovšem nelze podle Freuda ani pomýšlet. Spíše bychom podle něj místo toho dosadili: pro poznání minulosti. Neboť z minulosti pochází sen v každém smyslu. Tím, že sen znázorňuje splnění nějakého přání, uvádí nás do budoucnosti; ale tato budoucnost, považovaná snícím za přítomnost, je nepomíjejícím přáním stvořena podle podoby oné minulosti.

Autor recenze: Stanislav Vašina