Tomáš V. Odaha
Recenze převzaté ze stránek www.odaha.com , kde můžete najít mnoho dalších zasvěcených recenzí nejen knih, ale i divadla, filmu apod. (včetně autorovy vlastní tvorby).
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Henrik Ibsen
Rosmersholm : činohra o čtyřech jednáních [Rosmersholm]

Nakl. údaje: Praha : Sfinx (B. Janda), 1929
ISBN

Ne náhodou bývá Rosmersholm uvozován jako drama v díle Henrika Ibsena vůbec to nejvýznamnější, kdy Ibsen de facto na trojici hlavních postav nastínil nemožnost emancipace, tj. osvobození se od hluboko zakořeněné tradice předků, jak na úrovni společnosti, tak jednotlivce.
Závěr 19. století lze přes relativní období klidu i absenci větších válečných rozbrojů označit za vůbec nejrevolučnější období v lidských dějinách, kdy na jedné straně se stal miláčkem davů filozof Friedrich Nietzche se svým filozofováním kladivem, ve kterém v reflexi aktuálně probíhajících společenských změn zrušil Boha a zavedl ideu Nadčlověka, na straně druhé se většinová maloměšťácká společnost bránila změnám v jakékoliv myslitelné podobě.
A právě do kontextu těchto společenských změn zasadil Ibsen své psychologické drama Rosmersholm, ve kterém se střetnou názory moderní a emancipované, avšak současně i pokrytecké a sobecké, Rebeky Westové, s protipólem v rektorovi Krollovi, předsedou místní Konzervativní strany. A v ohnisku těchto dvou zcela protikladných světonázorů, tj. volnomyšlenkářství a nihilismu v opozici vůči bigotnímu protestantismu, stojí majitel usedlosti Rosmersholm, Jan Rosmer, jehož rod sice po staletí určoval chod celého kraje, avšak Rosmer se vlivem krásné Rebeky vrací k ideálům, jež v něm vypěstoval jeho někdejší učitel Ulrik Brendel, v někdejších dobách respektovaný myslitel, dnes však pouze zkrachovalý opilec, ba vzdá se svého předurčeného poslání faráře i vystoupí z řad Konzervativní strany, jíž byl ještě donedávna tím nejvěrnějším členem.
Avšak na pozadí této matice se odehrává drama mnohem hlubšího významu. - Rebeka, byť je obětí těžkých sociálních podmínek, kdy se narodila jako nemanželské dítě a až po smrti své matky byla adoptována svým otcem, který byť ji bil, sexuálně zneužíval, Rebeka se k němu masochisticky lísala jako ke svému celoživotnímu vzoru, se vetře na Rosmersholm jako přítelkyně paní Rosmerové, kterou jakožto nevzdělanou a bigotní pánbíčkářku zdařilou psychologickou manipulací dovede k sebevraždě, aby dle svého plánu zaujala její místo. Podobou manipulací se snaží proměnit i samotného Rosmera, avšak jeho idealismus a víra v člověka jí natolik otřese, že postupně dochází k proměně jí samotné tak, že se Rosmerovi vyzná ze svých plánů jako paní domu ovládnout Rosmersholm a když ji přesto Rosmer nabídne sňatek, spáchá stejně jako paní Rosmerová a vzápětí i Rosmer sebevraždu.
Ač je Ibsen na prknech českých divadel jedním z dlouhodobě nejhranějších dramatiků vůbec, Rosmersholm se zcela vymyká českému poněkud těžkopádnějšímu myšlení, koncem 19. a počátkem 20. navíc plně ztotožněného s mentalitou zaostalého rakouského mocnářství tak, že sice již sice půl roku po premiéře 17. ledna v Bergenu, byla hra uvedena v Letním divadel na Smíchově, potažmo téhož roku na podzim s touto hrou vystoupila Společnost Pavla Švandy ze Semčic v brněnském divadle na Veveří (scéna Prozatímního Národního divadla v Brně), nicméně nepochopení za strany českého publika symbolizuje jak nastudování Národním divadlem v roce 1899, které zmizelo po pouhých 3 reprízách, potažmo též velmi katastrofální nastudování Národním divadlem v Brně v roce 2005 v režii Jana Antonína Pitínského, jež jen velmi neslavně oslavilo 100 výročí dramatikovy smrti v roce 2006.

Tomáš V. Odaha - www.odaha.com