Tomáš V. Odaha
Recenze převzaté ze stránek www.odaha.com , kde můžete najít mnoho dalších zasvěcených recenzí nejen knih, ale i divadla, filmu apod. (včetně autorovy vlastní tvorby).
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Šolom-Alejchem
Tovje vdává dcery [Tovje der milchiker a Ale verk fun Šolom Alejchem]

Nakl. údaje: Praha : SNKLHU, 1958
ISBN (Váz.)

Byť Šolom Alejchem (doslova „Mír s tebou“) je více znám prostřednictvím jednoho z nejslavnějších muzikálů všech dob, Šumař na střeše (1964), kterému byly čtyři Alejchemovy povídky Moderní děti (1899), Hodl (1904), Chava (1905) a Vyžeňte je (1914) přímou inspirací, do dějin literatury se zapsal jako vůbec první spisovatel píšící, ať již v rodném Rusku, tak po sérii protižidovských pogromů později v USA, jazykem jidiš, ale též jedním z prvních, který byť velmi ironickou formou reflektuje velmi nejisté postavení Židů v evropské společnosti jakožto občanů druhé kategorie, kde pravidelné pogromy pořádané v Evropě již od dávného středověku, představují pouze onen viditelný vrcholek ledovce.
Šolom Alejchem (jidiš: שלום־עליכם, rusky: Шолом-Алейхем), vlastním jménem Šolom Nochunovič Rabinovič (rusky: Рабино́вич), se narodil 2. března 1859 v Perejaslavi, blízko Kyjeva, v chudé měšťanské rodině jako třetí ze třinácti dětí a jak ostatně dokazují i bohaté citace mišny a tóry pomyslným židovským filozofujícím mlékařem, Tovjem, studoval židovskou školu cheder. Nicméně, byť se později v Lubenu v Poltavské gubernii a ještě později v USA Alejchem stal rabínem, nelze se nedomnívat, že jeho víra byla poněkud specifického charakteru, ba zmiňuje se, že prvním Alejcheho satirickým dílem byl seznam kleteb své macechy. Po celoruských protižidovských pogromech v roce 1905 Alejchem s celou rodinou emigroval do Švýcarska a později do USA, kde v New Yorku v roce 1916 umírá.
Zpočátku Alejchem psal v ruštině a hebrejštině, ale již od roku 1883 začíná používat jidiš, který se o několik let později stal jeho ústředním literárním jazykem. A byť se Alejchem stal již za svého života velmi populárním autorem (v roce 1908 měl v Rusku velké literární turné se čtením ukázek ze svého díla; a byť je to poněkud zvláštní zmiňovat v kontextu měřítka popularity, tak Alejchemova pohřbu v Brooklynu se zúčastnilo na 100.000 truchlících), světově známým se stal až po vydání svého povídkového díla Tovje vdává dcery v roce 1947 (rusky), respektive 1949 (anglicky), jež pak dále inspirovalo Josepha Steina v muzikálovém libretu zmíněného Šumaře na střeše, ale i například v českých zemích poměrné hrané drama Grigorije Izraileviče Gorina Tovje vdává dcery (respektive uváděno pod názvy Tovje a ti druzí či Šumař na svatbě).
Problematika židovských pogromů, potažmo společenské postavení Židů v Evropě, se nám, budoucím generacím, ve formě autentických autobiografických prožitků zachovalo jen v poměrně velmi omezeném rozsahu a navíc pak pouze u autorů konce 19. a počátku 20. století tak, že by se při povrchním pohledu mohlo zdát, že antisemitismus je záležitost typická pro národy střední a východní Evropy. Netřeba asi šířeji zmiňovat, že země typu Španělska, Portugalska, Anglie, Francie ale i dalších si svou židovskou otázku „vyřešily“ již na sklonku Středověku vynucenými exody Židů právě na východ Evropy, ale též že emigrace Židů na americký kontinent, potažmo USA, byla minimálně do 50. let 20. století velmi problematická a postavení Židů v americké společnosti bylo dlouhá staletí jen druhořadého rázu. Tedy shodami okolností ekonomické zaostalosti ruské společnosti i velké penetrace Židů na několika územně omezených oblastech Ruska (Židům bylo během exodu ze západní Evropy povoleno se v Rusku usadit jen v určených guberniích) se problematika celospolečenského antisemitismu do literatury dostala právě jen a takřka pouze prostřednictvím tzv. ruských Židů, což je však nutné plně interpretovat jen jako poněkud zpožděný odraz událostí, jež ve zbývajících územích Evropy proběhly před několika desítkami, respektive stovkami let.
Nicméně ač lze prožitek ruských pogromů v Šolomovi Alejchemovi, jakožto přímém účastníkovi, velmi odrazilo, přec jen je nutné brát jeho dílo co do autobiografičnosti jen s velkým despektem, což je jednak dáno jeho humoristickou polohou, jež více než z kritiky vychází z ironie, ve které neváhá zesměšňovat i sám sebe tak, že co do autentičnosti lze nad Alejchema postavit například Isaaka Babela a jeho Rudou jízdu nebo i Ivana Olbrachta a jeho Golet v údolí či Hory a staletí.

Tomáš V. Odaha - www.odaha.com