Tomáš V. Odaha
Recenze převzaté ze stránek www.odaha.com , kde můžete najít mnoho dalších zasvěcených recenzí nejen knih, ale i divadla, filmu apod. (včetně autorovy vlastní tvorby).
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Eugène Sue
Tajnosti pařížské [Mystères de Paris]

Nakl. údaje: Praha : Levné knihy KMa, 2004
ISBN 80-7309-150-X (brož.)

Vrcholné dílo Eugèna Suea, Tajnosti pařížské, bude dnes hledat svého čtenáře asi jen s velkými obtížemi - ti náročnější jej záhy odhodí jako jakousi směs dobrodružného románu, jež mísí sociální kritiku s velmi naivním romantismem s apriori určeným duševním vývojem černo-bíle stvořených postav, ne nepodobnému stylu psaní Alexandra Dumase; mladší čtenářské publikum zas odradí značný přesah od šablony s rychlým spádem děje a překvapivým rozuzlením směrem k románu mravů. Nicméně z hlediska vývoje francouzské literatury lze Tajnosti pařížské položit jako základ nejen pro vznik slavných Bídníků Victora Huga, ale jeho vliv lze vysledovat i v raném tvůrčím období Émila Zoly.
S přihlédnutím k oné „dobrodružnosti“ nemá ani smysl se pokoušet děj Tajností pařížských hlouběji analyzovat, ostatně vzhledem k primárnímu úsilí Eugèna Suea svého čtenáře především pohltit a zaujmout natolik, aby si zakoupil další pokračování (Tajnosti pařížské byly původně vydány v deseti svazcích), román trpí ve své konzistenci a soudržnosti.
Z hlediska historického je pak z díla Eugèna Suea paradoxně zajímavější román z let 1849-56, Les Mystères du peuple, který Maurice Joly použil jako základ pro pamflet proti císaři Napoleonovi III., Dialog v pekle mezi Machiavelem a Montesquieu (Dialogue aux enfers entre Machiavel et Montesquieu) z roku 1864, jež přes pokusy o zákaz jak Sueova originálu, tak Jolyho plagiátu, žily dál svým životem, a krom například inspirace v Dumasově románu Josef Balsamo, jej v roce 1868 jako základ pro své dílo Biarritz, jež „popisuje úklady židovských rabínů, kteří se jednou za 100 let o půlnoci scházejí na židovském hřbitově v Praze, aby zde naplánovali další program židovské konspirace“, použil Hermann Goedsche, jehož základ opět plagiovala ruská tajná policie ve svých Protokolech sionských mudrců, který pro změnu opět neváhal využít Adolf Hitler ve svém Mein Kampf !
Ostatně zástupy věřících v Protokoly se od pádu Adolfa Hitlera nijak výrazně nemenší tak, že není snadné rozhodnout, zda plagiát dobrodružného románu z poloviny 19. století, jež posloužila jako záminka jak pro holocaust, tak pro celou řadu protižidovských pogromů, jak v Hitlerově Německu, carském Rusku, potažmo Stalinově Sovětském Svazu, ale i v rodné Francii, Velké Británii a USA, má více budit smích anebo pláč.

Tomáš V. Odaha - www.odaha.com