Tomáš V. Odaha
Recenze převzaté ze stránek www.odaha.com , kde můžete najít mnoho dalších zasvěcených recenzí nejen knih, ale i divadla, filmu apod. (včetně autorovy vlastní tvorby).
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Fedor Michajlovič Dostojevskij
Ves Stěpančikovo a její obyvatelé : ze zápisků neznámého [Село Степанчиково и его обитатели]

Nakl. údaje: Praha : Československý spisovatel, 1957
ISBN (Váz.)

Humoristická próza stojí sice v Dostojevského díle v pozadí, ba snad jen s vyjímkou mistrovky podaného Strýčkova snu se ztěží vyvyšuje nad dobový průměr, nicméně skutečný literární labužník a milovník Fjorora Michajloviče Dostojevského by již z důvodu pochopení širších aspektů neměl bez povšimnutí přejít ani tato díla, jež si své místo na slunci zasloužily právě jen a pouze skrz jméno svého autora.
V roce 1849 byl Dostojevskij odsouzen k trestu smrti, jež byl několik minut před popravou změněn na čtyřleté vězení a poté nucenou vojenskou službu v sibiřském vyhnanství. Byl mu rovněž odebrán šlechtický titul, což krom ztrát osobních svobod znamenalo i ztrátu výsady psát a být vydáván. Rokem 1857, kdy mu byl titul navrácen, se pak začíná poměrně plodné období, kdy v krátkém rozmezí vznikly prózy Zápisky z mrtvého domu (psány již od roku 1854), Maličký hrdina, Strýčínkův sen/Strýčkův sen a Ves Stěpančikovo a její obyvatelé. Všechna tato díla prošla bez většího povšimnutí kritikou a jen zápisky Zápisky z mrtvého domu byly oceněny revolučně naladěnou částí studenstva.
Námět potažmo zpracování Vsi Stěpančikovo lze do značné míry označit jako až nedostojevsky banální s paralelou více v dobové francouzské próze než v pozdějších psychologicky propracovaných románech. Podstata této novely je postavena na značně vykonstruované zápletce s dobromyslným plukovníkem ve výslužbě Jegorem Iljičem Rostaněvem, jež je citově vydírán jak svou matkou tak družinou značně vzdálených příbuzných a zejména někdejším šaškem generála Krachotkina, druhého to manžela plukovníkovy matky, Fomou Fomičem Opiskinem, jež ještě před smrtí svého tyrana získal nad plukovníkovou matkou zcela neomezený vliv jako životem vláčený intelektuál, vědec a spisovatel. Svou moc poté kombinací vydírání a zastrašování rozšířil i na samého pukovníka tak, že ač svým vztahem k rodině příživník, stal se zcela neomezeným pánem, jež řídil jak plukovníkovo hospodářství, tak vnitřní chod rodiny.
A právě postava Fomy Fomiče Opiskina, společně s určitými náznaky ruského nevolnického hospodářství, jež nemají jak v díle Dostojevského tak v ruské próze 19. století jako takové příliš mnoho místa, naznačuje svou byť velmi hrubou charakteristikou a psychologickým nástinem osobnosti to, co Dostojevskij v plné šíři rozvinul o několik let později ve svých prvních klíčových románech Zápisky z podzemí (1864) a Zločin a trest (1865-66).
Foma Fomič je sice vylíčen jako skrz naskrz špatný a zlý člověk, zdatný manipulátor s teatrálním nadáním, jež přes značnou omezenost jak své inteligence tak svého rozhledu věří ve vlastní genialitu, nicméně přes poměrně rozsáhlý výčet Fomových negativ, zůstává jeho skutečná osobnost a motivace před čtenářem skryta a lze se jen dohadovat, proč se Foma Fomič, v ději románu asi padesátiletý, stal onou slabošskou osobností a proč se například nikdy nepokusil ze své neomezené nadvlády vytěžit i hmotný majetek, ač mu byl na jedné straně opakovaně nabízen a ač na straně druhé svou nemajetností zjevně trpěl.
Ne, Dostojevkij se ještě v této fázi svého literární vývoje nesnaží o hlubší psychologickou analýzu a na prvním místě sází na děj, který bysme mohli zařadit někam mezi přihrádku pozdního romantismu a červených románů pro ženy.
Nicméně Dostojevkij své náměty do značné míry recykloval tak, že například část kulis ze Vsi Stěpančikovo se opakuje ve vrcholném románu Idiot, ba lze řici, že Stěpančikovo může pomoci proniknout v podstatě Idiota ještě o stupeň hlouběji.

Tomáš V. Odaha - www.odaha.com