Lucie Janků
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Alexandre Dumas ml.
Dáma s kaméliemi [La dame aux camélias.]

Nakl. údaje: Praha : Ikar, 1998
ISBN 80-7202-228-8 (váz.)

Žánr : světová klasika

Příběh vypráví, jak už napovídá název o dívce s kaméliemi, která ovšem není hlavní postavou knihy. Je jím jistý mladý muž Armand Duval - ctihodný mladík z vážené rodiny, bez dluhů a s čistým, možná podle mě až příliš naivním pohledem na svět. Alexandr Dumas tento příběh napsal jako takovou svou autobiografii, v níž vzdává hold jisté Marii Duplessis, francouzské kurtizáně, kterou znával a byl do ní zamilovaný.

Zezačátku se čtenář docela nudí a snaží se přelouskat autorův monolog (ano, na začátku vstupuje Dumas do příběhu sám za sebe) o kurtizánách. O tom, jak nebohé jsou to ženy a že bychom si jich měli vážit a nikdy jim neodmítnout pomoc. Jde z toho jasně poznat, že on sám kdysi choval nějaké city k jedné z nich. Všechno začíná tím, že si koupí na dražbě zesnulé ženy (oné dámy s kameliemi - je to smůla hned na začátku vědět, že zemře), kterou ani nezná za docela vysokou částku knihu Manon Lescaut ve které je věnování od jistého Armanda Duvala. Jaké je Dumovo překvapení, když ho onen zmíněný muž za pár dní vyhledá a se slzami ho prosí, aby mu tu knihu prodal. Autor souhlasí výměnou za to, že mu pan Duval povypráví vše o té dámě, o tom jak ji miloval a co se s ní vlastně stalo. Armand mu to slíbí, ovšem pak se několik týdnů neukáže a tak se ho Dumas rozhodne vyhledat sám. Zjišťuje, že jeho nový přítel spěšně odjel pryč z města, ale že by se měl během následujících pár dní vrátit. Když se přátelé znovu sejdou, dozvídá se autor, že Duval byl u příbuzných Marguerity Gautierové (jméno dámy s kaméliemi) požádat o svolení nechat ji pohřbít na jiném místě, což byla ovšem jen záminka. Marguerita totiž umřela, když s ní Armand nebyl a zmiňovaný stále nemůže uvěřit, že je opravdu mrtvá, tak se chce přesvědčit sám. Poněkud morbidní, ale opravdu to tak bylo. Jak bylo domluveno tak se taky stane. Duval ač to takhle chtěl prožije silný citový otřes, když vidí svoji milou v rozkladu (bože, to zní hrozně :D ) a začne našemu milému autorovi vyprávět celý svůj příběh.

Poprvé potkal Marguerite Gautierovou v opeře. Nejsem si už přesně jistá, kde si jí všiml, ale každopádně ho naprosto okouzlila a nepustilo ho to, i když ho při jejich představení naprosto zesměšnila typickými prostoduchými větami, které tamější kurtizány v té době rády používaly pro svou zábavu. Když ji potká podruhé, opět v opeře, zjistí, že je do ní zamilovaný (ach ta láska na první pohled :), avšak neví jak dál, tak dělá, že si na ni nepamatuje a nechá se představit podruhé. Pak už to jde všechno šup šup. Vetře se jí ještě téhož večera do domu a buď ten nebo další večer se z nich stanou milenci. Armand Duval si z vlastní hlouposti kazí vztah s Margueritou svou přehnanou žárlivostí. Chtěl by ji mít nejradši jen sám pro sebe a zapomíná, kdo ona doopravdy je a nezajímají ho rozumné argumenty, že jiné milenc potřebuje, on sám ji uživi nemůže, ač není úplný chuďas, na její nároky to nestačí. Na obranu Margueritě ovšem musíme říct, že to je milá, inteligentní dívka a že má Armanda opravdu ráda. Život ji bohužel zavál do nepříznivé situace a tak se z ní stala kurtizána. Dva milenci se stále hádají, usmiřují, nějšťastnější momenty jeden druhému v náručí prožijí na jedné francouzské vesničce nedaleko Paříže, kde žijí spolu, plánují společnou budoucnost (v té době už se Marguerita vzdala všech svých ostatních milenců i svého blahobytu v bohatství ve prospěch své lásky k Armandovi). Všechno by dopadlo jinak, kdyby se do celé věci nezamíchal Armandův otec. Vážený, chytrý, rozvážný muž, který své děti nade vše miluje a myslí si, že Armand s Margueritou být šťastný nemůže. Zaonačí věci tak, že to vypadá, že Marguerita opustila Armanda sama od sebe - jediná výmluva, kvůli které ji Armand nebude hledat. Urazí to totiž jeho mužskou ješitnost. Na Marguerite nemůže zapomenout, ale když se s ní potká v Paříži o prá měsíců později, dělá vše pro to, aby jí co nejvíc ublížil stejně, jako ona ublížila jemu. Na jednu noc se zase dají dohromady, ale pak se Armand zase kvůli bůhvíčemu urazí a odjede pryč. Cestuje po světě a Marguerite zatím pomalu umírá na nemoc, která ji trápí už dlouhou dobu. V posledních dnech svého života píše zpověď, kterou předá pak své kamarádce, ať ji doručí Armandovi.

No a to je všechno. Armand Duval, na začátku naivní mladíček, na konci zkušený, avšak láskou a životem zhrzený muž se dozví jak to všechno bylo, že ho Marguerite nikdy nezradila a že ho vždycky upřímně milovala atd. atd. No a teď si nejsem jistá, jestli to je vlastně až tak tragický konec, jak jsem psala na začátku. Marguerite sice zemřela, avšak láska přetrvala, no ne? :)

Kdybych měla Dámu s kaméliemi ohodnotit na stupnici od jedné desíti hvězdiček, dala bych jí nejspíš 7,5. Nadprůměrné, i když ne úžasné. Četlo se to dobře, ale dokázala bych tam najít pár nedostatků. Jsem ráda, že jsem si to přečetla a doporučovala bych všem, co mají rádi romantickou klasiku, příběh lásky a revoluční Francii. A co si o knížce myslíte vy?

Autorka recenze Lucie Janků