Lucie Janků
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Stephen King
Zelená míle. Část první, Dvě mrtvé holčičky [Green mile (The two dead girls)]

Nakl. údaje: Praha : Beta-Dobrovský ; Plzeň : Ševčík, 1997
ISBN 80-86029-29-8 (Ševčík : brož.)

První část šestidílného knižního seriálu Zelené míle jsem už před víc jak rokem jednou četla. Tehdy mě to moc nebavilo a tak ani nevím, co mě přímělo si Dvě mrtvé holčičky půjčit v knihovně znova. Každopádně jsem se rozhodla přelouskat všech 6 dílů a tenhle nápad, jak se ukázalo později, nebyl vůbec k zahození.
Myslím, že nikomu název Zelená míle není neznámý. Když opomeneme neopomenutelné, že autorem je jeden z nejuznávanějších spisovatelů dneška, byla kniha také velmi kvalitně zpracována do podoby celovečerního filmu a získala tak sympatie spousty lidí na světě. Dvě mrtvé holčičky začínají roku 1932 ve veznici v Cold Mountain. Ústřední postavou je hlavní bachař bloku E, což je místo, kam se posílají odsouzenci na smrt.
Toho času, kdy na blok E přibyl John Coffey měli strážci na starost jen jednoho dalšího vězně, Eduarda Delacroixe, drobného Francouze s jeho legendární ochočenou myší panem Jinglesem. Coffeyho příběh byl snad ve všech novinách a nikdo nebyl schopný pochopit, co se vlastně stalo. Podle všeho to bylo nějak takhle: Klaus Detterick, jižan a farmář, žil se svou ženou a třemi dětmi poklidným vesnickým životem. Synovi Howardovi bylo okolo 12 let a dvojčatům Detterickovým, Coře a Kathe, ještě o něco míň. Jednoho večera se Cora s Kathe rozhodly přespat na verandě. Bylo léto a horko a pro obě děvčata to znamenalo velké dobrodružství. Nikdo nepředpokládal, že by na spaní na verandě snad mohlo být něco nebezpečného. Konec konců je měla hlídat Detterickovic nečistokrevná, ale výborná kolie, Browser. Když holkám rodiče dávali pusu na dobrou noc, bylo to naposled, co je viděli živé. Dalšího dne ráno šel Howie na verandu. Peřiny byly naházené v koutě, veranda prázdná a na zemi stopy po krvi. Browser měl zlomený vaz. O pár hodin později se policii a otci se synem naskytl pohled na který do nejdelší smrti nejspíš nezapomenou. Několik mil od domu totiž Coru a Kathe našli. Mrtvé a znásilněné pod pažema největšího člověka, jakého kdy viděli - Johna Coffeyho. John držel děvčata, kolébal se dopředu a dozadu a po tvářích mu tekly slzy. Jediné, co jim řekl bylo:"Chtěl jsem to vzít zpátky, ale bylo už pozdě." A právě takto se John Coffey ocitl v Cold Mountain na bloku E. Za celý život tam neměli záhadnějšího muže. Moc toho nenamluvil, v očích se mu zračilo podivné smíření, nikdy nedělal problémy a působil tak, že by neublížil ani kuřeti. Taky se bál tmy.
Mimo tenhle příběh taky King svým nezaměnitelným způsobem zachycuje problémy, život a myšlenky hlavní postavy spojené jak s jeho životem osobním, tak pracovním - jednou z nejděsivějších prací, jakou si vůbec dokážu představit. Knížku jsem přečetla za necelé dvě hodiny a nemůžu si ji vynachválit. Líbí se mi, že se King nebojí experimentovat a pustí se do něčeho takového, jako je vydávání příběhu na pokračování po vzoru Dickense. Skvělý nápad obzvlášť od autora, který i z předmluvy dokáže udělat zajímavý příběh :)!

Autorka recenze Lucie Janků