František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Ivan Olbracht
Golet v údolí

Nakl. údaje: Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959
ISBN (váz.)

Ivan Olbracht s laskavým humorem popisuje těžký život Židů v malé osadě Polana na Podkarpatské Rusi.
Bajnyš Zisovič má 8 dětí, ačkoliv by stěží uživil jedno. Má však neochvějnou víru v Boha a sebe.

Dojista: Obchod není jen vydělávání peněz. Obchod je také zábava. A často zábava velmi vzrušující. Neboť při něm nejde o nic menšího než o to, znova a opět přetvářeti svět. Je omyl domnívati se, že svět je to čím se našim smyslům jeví, něčím cizím, něčím pevným, něčím na naší práci nezávislým. Nic podobného. Svět je to, co si z něho sami uděláme! A také chvíle je to, co si z ní uděláme. A také věci to jsou a také lidé.

Ivan Olbracht prokazuje hlubokou znalost Polanských Židů:
Svatí zákoníci, kteří nařídili Izraeli mýti se, a především Bál Šem Tof, jemuž budiž pokoj, slavný dřevorubec těchto hor, zastánce neučených proti učeným a velký prorok Hospodinův, jenž svým chadidům učinil tělesnou čistotu podmínkou, bez níž se není možno zalíbit Bohu, znali své Židy dobře. Věděli na příklad, kdyby byli řekli: "Karpatští zemědělci, dřevorubci, ševci, krejčí, kupci, povozníci a žebráci, pomněte, že čistota je půl zdraví!", že by Židé nad touto moudrostí mnoho přemýšleli, že by ji vykřikovali v modlitebnách a vykládali v chadrech, ješivách a rabínských školách, že by v těch sedmi řemeslech nalézali obdobu sedmi andělských chórů na nebesích, že by se do krve přeli, zda výraz "zdraví" znamená "věčnost" či boží "moudrost", a že by byli v té větě našli skupinu tří nebo pěti písmen, která ani žádnými písmeny nejsou, nýbrž jakýmsi nesmírně hlubokým tajemstvím, jehož skrytého smyslu se nikdy nedopátráš, ale nad nímž hloubati stojí přec za námahu celého lidského života - ale že by se přesto nemyli. Ti moudří starci a nejprve otec všech chasidů velký Bál Šem Tof, jemuž budiž pokoj, také věděli, kdyby byli nařídili stručně a jasně: "Ať se mi každý pátek omyjete!", že by jejich Židé z toho příkazu učinili dojemný obřad s kvílením či plesáním, s rouchem talisu přehozeným přes hlavu i ramena a s pohyby krásnými a důstojnými, že by při omývání vzpomínali na vody, nad nimiž se na počátku vznášel duch boží, na vody trysklé ze skály pod udeřením hole Mojžíšovy, na vody moře Rudého, rozdělené Hospodinem větrem východním, takže byly synům izraelským jako zeď po pravé i po levé straně, na vody řek babylónských a kytary na jejich vrbí zavěšované, ale z vlastního úmyslu že by zbyla nejvýše štipka tří prstů, slavnostně namočená v nádobce s vodou.

Do Polany pronikají kacířské myšlenky:
A takhle popletený přijel v srpnu, když se bratr vrátil z nemocnice, do Polany. A začal mluvit všelijaké nesmysly. Jako, že je země kulatá a že se točí. Lejb Abramovič byl celý štětinatý, jeho široký, nazrzlý plnovous rostl už od očí, vlasů měl, že by stačily pro tři, a když na ulici před svou chýší vykládal smějícím se Židům novou vědu, celý lví obličej se mu vášní ježil a oči mu hořely. A když se Židé smáli ještě více ("Copak by, pitomče, nespadly domy?"), vrhal se zběsile do chýše a zas se objevoval s utěrkou a hrníčkem vody. Bral oba cípy utěráku mezi prsty, na spodní jeho ohyb kladl hrníček, a teď tím vším divoce roztáčel na důkaz, že by domy spadnout nemusily. Židé se prohýbali smíchy.

Ivan Olbracht dokázal věrohodně popsat hrůzu lidí, žijících v nepředstavitelné bídě, kterým byste chtěli vzít poslední naději - Boha. Pochopil jsem proč tolik lidí a tak dlouho (tisíciletí) věřilo v Boha nebo bohy.

6.Av 5767