František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Adžán Čá (Achaan Chah)
Strom v lese Příběhy a podobenství [A tree in a forest ; a colection of Ajahn Chah´s similes]

Nakl. údaje: DharmaGaia, 1999
ISBN 80-85905-36-1

Krátké příběhy a podobenství poukazující na chyby, které dosud děláme.
Učí nás trpělivosti na cestě k nirváně.

Oheň

Změny se nedějí okamžitě, a proto ani my na začátku nevidíme žádné výsledky své praxe.
Je to stejné jako příklad, který vám často vykládám, o muži, který se pokouší rozdělat oheň třením dvou klacků. Myslí si: "Prý je v tom oheň!" a začne horlivě třít. Tře a tře a zdá se mu, že jeho úsilí nemá konce. Oheň se stále neobjevuje. Je však netrpělivý a na chvíli přestane, aby si odpočinul. Pak začne znovu třít, ale počáteční teplo již vyprchalo, a tak to jde pomalu, brzy se unaví a nakonec přestane třít úplně a ztratí zájem. "Žádný oheň v tom není!" bude jeho závěrečné rozhodnutí, a vzdá to úplně.
Ve skutečnosti na tom pracoval, ale nevytvořil dostatek žáru na to, aby se oheň rozhořel. Oheň tam byl stále, on však nebyl schopen celou věc dotáhnout do konce.
Dokud nedosáhneme míru, naše mysl bude stále stejná. Z toho důvodu učitel říká: "Pouze na tom pracuj. Pokračuj neustále v praxi!" Možná si pomyslíme: "Jak na tom můžu pracovat, když tomu ještě nerozumím?"
Dokud nejsme schopni praktikovat pořádně, tak se moudrost neobjeví. Proto říkáme: jen v tom pokračuj. Budeme-li však praktikovat bez přestání, začneme uvažovat o tom, co děláme, a nakonec porozumíme své praxi.


Na přirovnání s rušivým zvukem ukazuje, že musíme hledat jiný přístup k věcem.

Sedíme například v meditaci a slyšíme nějaký zvuk. Myslíme si: "Ten zvuk mě vyrušil. Otravuje mě!" Chápeme-li to tak, že ten zvuk nás otravuje, pak také podle toho patřičně trpíme.
Zkoumáme-li to však trochu hlouběji, poznáme, že jsme to my, kdo jde ven a vyrušuje ten zvuk. Zvuk je jenom zvuk. Pokud to chápeme tímto způsobem, pak víme, že v tom není nic víc. Necháme to být. Vidíme, že zvuk je jedna věc a my zase něco jiného. Toto je pravé poznání pravdy. Když vidíme jen jednu stranu, tak trpíme. Jakmile vidíme obě strany, pak následujeme střední cestu. Toto je správný způsob praxe pro mysl. To nazýváme napřimováním našeho porozumění.


Upozorňuje, že hledáme příčinu strasti v životních okolnostech, ale příčina je v nesprávném názoru.

Šakal

Buddha jednou pozoroval šakala, divokého psa, jenž vyběhl z lesa, kde přebýval. Na chvíli se zastavil, pak vběhl do křoví a pak zase vyběhl ven. Potom vlezl do dutiny stromu a zase z ní vyběhl. Načež vlezl do jeskyně, odtud zase hned vyběhl. Na okamžik se zastavil, aby v příštím okamžiku opět běžel, pak si lehl, a poté skákal. Ten šakal měl prašivinu. Když stál, prašivina žrala jeho kůži, a proto se rozběhl. V běhu se cítil nepohodlně, takže se zastavil. Stát bylo opět nepohodlné, a tak ulehl. Pak zase vyskočil, vběhl do křoví, do dutiny stromu, prostě nezůstal nikdy bez pohnutí.
Buddha řekl: "Mniši viděli jste toho šakala dnes odpoledne? Trpěl v stoje, trpěl v běhu, trpěl, když seděl, trpěl, když ulehl. Dával vinu za své nepohodlí stání. Dával vinu sezení. Dával vinu běhu i ležení. Dával vinu stromu, křoví a jeskyni. Ve skutečnosti však potíž nebyla v žádné z těchto věcí. Potíž byla v jeho prašivině."
A my jsme právě takoví jako ten šakal. Naše nespokojenost je následkem nesprávného názoru. Protože se neučíme ovládat své smysly, dáváme vinu za své utrpení vnějším okolnostem. Ať již žijeme v Thajsku, Americe nebo Anglii, nejsme nikdy spokojeni. Proč? Protože stále ještě máme nesprávný názor. A to je právě to! Proto, ať již jdeme kamkoli, jsme nespokojení. Ale práv tak, jakoby ten šakal byl všude spokojen, kdyby se jeho prašivina vyléčila, i my bychom byli spokojení kdekoli poté, co bychom se zbavili nesprávného názoru.


Knížka obsahuje mnoho dalších trefných přirovnání a podobenství.

26.2.2006