František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Karel Čapek
Bajky a podpovídky

Nakl. údaje: Levné knihy KMa, 2000
ISBN 80-86425-16-9

Psát recenzi knihy Karla Čapka by bylo nošením dříví do lesa. Takže několik citátů na připomenutí Čapkova mistrovství.
Lidé, kteří tvrdí, že reinkarnace je nesmysl mi připadají jako

Housenka vědecká

Haha, ze mne že bude motýl? Babské pověry, pane. Pouhé iluze. Pohádky pro děti. Je vědecky zjištěno, že v nás housenkách jsou samá střeva a žádná křídla. Žádná barevná křídla. Pojde se a konec.


A něco z roku 1938:

MUSULAMANI

Ano, ale my bojujeme ve jménu božím.


Již v roce 1937 Karel Čapek napsal "Návrh" ministerstvu financí, který je dnes ještě možná aktuálnější než tenkrát.

NÁVRH

Slavné ministersvo financí,
byl jsem přede dvěma lety dán do penze po třiceti letech věrné a svědomité služby jako jako berní exekutor. Za ta léta jsem nasbíral hojné zkušenosti a mohu říci, že ovládám svůj obor lépe než většina finančních odborníků; zejména jsem učinil zkušenost, že skoro všichni lidé, které jsem poznal, platí své daně neradi, neochotně, ba i se zřejmou nechutí, což dávají dosti zřetelně najevo jednak vůči berním orgánům, jednak mezi sebou (například v soukromém hovoru, v hospodě, v rozmluvách se zákazníky apod.). Často jsem je slýchal vyjadřovat se v tom smylsu, že člověk platí jako mourovatý a neví nač; nebo že "na tohle jdou naše peníze", ale na to, aby se v našem okresu spravily cesty, peníze nejsou, a tak podobně. Soudím tedy, že jedna z příčin, proč normální poplatník platí daně nerad, je v tom, že si nedovede představit, nač slavný erár použije jeho těžce vydělaných grošů; nemá jaksi důvěry, že budou obráceny k obecnému prospěchu, a na účely, se kterými by on sám souhlasil.
Podle svých zkušeností a na základě dlouhého přemýšlení jsem dospěl k názoru, že tomuto stavu věcí by nebylo těžko čeliti. Představuji si to tak, že by každý poplatník dostal přímo na daňovém výměru sdělení, nač bude použito daní jím zaplacených, například asi takto: "Částka od Vás vybraná bude vyplacena Josefu Vrabcovi, školníku ve Vašem městě, jako jeho služné za září, říjen a listopad." "Z daní Vámi zaplacených bude upraveno 7 metrů státní silnice v kilometru 451." "Tato částka bude vyplacena jako penze panu Adolfu Kopeckému, poštovnímu řediteli v. v., bytem tam a tam." "Vašich daní bude použito k nákupu nových světlometů pro protiletadlový pluk ten a ten." A tak dále.

Dále popisuje, že poplatník by se začal zajímat jestli jsou jeho daně řádně využity a šel by třeba zkontrolovat toho školníka jestli řádně pracuje nebo by šel dohlédnout na "svůj" úsek silnice.
Obávám se, že dnes tento návrh má ještě menší šanci být realisován než tenkrát. Dovedete si představit až by se všichni, jejichž daně byly použity na nákup Pendolín přišli příslušného úředníka zeptat proč Pendolína fungují jakoby byla od fy Microsoft?

Z této knihy mám nejraději povídku "Muž, který dovedl lítat".
Pan Tomšík jednoho dne objevil, že když se trochu odrazí od země, dovede létat. Nějaký čas létal tajně, ale potom se rozhodl předat svůj objev lidstvu. Prozradil svůj objev sousedovi panu Vojtovi, který byl sportovním redaktorem a

"Tak se tedy stalo, že jednoho dne stál pan Tomšík v trenýrkách před skupinou čtyř pánů na dvoře státního ústavu pro tělovýchovu. Hrozně se styděl za svou nahotu, měl trému a třásl se chladem, ale pan Vojta nepovolil; bez trenek prý nic, aby bylo vidět, jak se to dělá. Jeden z těch pánů, ten silný a plešatý, byl sám universitní profesor tělovýchovy; vypadal naprosto odmítavě; bylo mu na nose vidět, že z hlediska vědy považuje celou věc za nesmysl. Díval se netrpělivě na hodinky a bručel.
"Tak, pane Tomšíku," řekl rozechvěně pan Vojta, "ukažte nám to nejdříve s rozběhem."
Pan Tomšík se polekaně rozběhl dvěma kroky.
"Počkejte," zarazil ho odborník. "Máte naprosto špatný start. Musíte přenést těžiště těla na levou nohu, rozumíte? Ještě jednou!"
Pan Tomšík se Vrátil a pokusil se přenést váhu těla na levou nohu.
"A ruce, pane. " poučoval ho odborník. "Vy nevíte, co s rukama. Musíte držet paže tak, aby vám uvolňovaly hrudník. A prve jste při rozběhu zatajil dech. To nesmíte. Musíte volně a zhluboka dýchat. Tak ještě jednou!"
Pan Tomšík byl zmaten; teď opravdu nevěděl, co s rukama a jak dýchat; přešlapoval nejistě a hledeal, kde má těžiště těla.
"Tak teď, " vykřikl pan Vojta.
Pan Tomšík se rozpačitě zaklátil a vyběhl; právě se chtěl odrazit k letu, když odborník řekl: "Špatně! Počkejte ještě!"


A tak to pokračovalo až pan Tomšík skoro předpisově skákal, ale létat již neuměl.
Tato povídka je vlastně rozvinutým citátem, ve kterém se Karel Čapek vyjadřuje o literárních kriticích:

"Kritik: Kritizovat, to je usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to dovedl."

Vydání knihy, které jsem četl já je z r. 1961 a je pravděpodobně cenzurované, protože si pamatuji, že jsem kdysi v povídce "Paštika" četl, že ona paštika byla od Lipperta a to v tomto vydání není.
(22.2.2006)