František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Stephen King
O psaní : memoáry o řemesle [On Writing: A memoir of the Craft]

Nakladatelství Beta, 2005
ISBN 80-7306-188-0 (váz.)

Čas od času propadnu nějakému koníčku a věnuji se mu s veškerou energií. Nedávno jsem začal sbírat recenze knih.
S žádostí o napsání recenze knihy obtěžuji nejen všechny své známé, ale napadám i neznámé lidi, u kterých spatřím knihu.
Knižních recenzí utěšeně přibývá a já zjišťuji co všechno jsem ještě nestačil přečíst. Například jsem dosud nečetl nic od Stephena Kinga. Omluvou mi je, že nemám rád horrory. Na seznámení jsem si vybral knihu "O psaní". Alespoň nahlédnu do kuchyně a možná mi to pomůže při psaní recenzí.
V první části knihy Stephen King předvádí své vypravěčské umění na příběhu své cesty ke slávě. Mé sympatie si získal tím, že zavrhuje TV jako žrouta času...

"I tak ovšem dorazila televize do Kingovic domácnosti poměrně pozdě a já jsem za to vděčný. Když si to tak vezmete, patřím vlastně k poměrně úzké skupině lidí, k poslední hrstce amerických romanopisců, kteří se naučili číst a psát dřív, než se naučili konzumovat každodenní dávku televizních blábolů."

a naopak doporučuje zvyk zdřímnout si po obědě:

"Ten školní rok jsem měl volno vždycky pátou hodinu, hned po obědě. Obyčejně jsem ji trávil ve sborovně, kde jsem známkoval písemky a litoval, že se nemůžu natáhnout na gauči a dát si dvacet - začátkem odpoledne jsem míval asi tolik energie jako hroznýš, který právě spolkl celou kozu."

V další části vtipně popisuje spisovatelovy nástroje a nabádá ke stručnosti. Až Vám bude líto povedené, ale nadbytečné pasáže, vzpomeňte na jeho heslo "Zabíjejte své miláčky..", a nemilosrdně ji škrtněte. Chápu, že z příběhu musíme vyškrtnout vše nadbytečné, ale dosud jsem nepochopil, jak při tomto stylu může vzniknout 500stránkový román.

"Název jedné populární výcvikové příručky tvrdí, že Zlí psi neexistují, řekněte to rodičům těch dětí, které zmrzačil pitbul nebo rotvajler; s největší pravděpodobností vám zmalují ciferník. A jakkoli bych si přál povzbudit všechny, kteří se pokoušejí poprvé něco vážného napsat, nemohu lhát a tvrdit, že neexistují špatní spisovatelé. Je mi líto, existuje spousta špatných spisovatelů. Někteří pracují na plný úvazek ve vašem místním plátku, kam obyčejně píší kritiky na menší divadelní představení nebo vedou moudré řeči o sportovních týmech. Někteří se proškrábali až k domkům v Karibiku a zanechali po sobě cestu lemovanou pulsujícími příslovci, prkenými postavami a nechutnými slovesy v trpném rodě. Jiní pořádají veřejné básnické seance, kam všichni chodí v černých rolácích a pomačkaných khaki kalhotách; chrlí ze sebe neumělé verše o svých "rozhněvaných lesbických ňadrech" a "šikmé uličce, kde volám jméno své matky". Spisovatelstvo tvoří stejnou pyramidu, jakou vídáme ve všech odvětvích lidského konání a tvorby. Na samém dně jsou ti špatní. Nad nimi se nachází skupina o něco menší, ale pořád úctyhodně velká a stále otevřená novým členům; jsou to schopní spisovatelé. I je můžeme najít v redakci místních novin, v regálech místního knihkupectví a na veřejných dýcháncích se čtením poezie. Jsou to lidé, kteří jaksi chápou, že ačkoli lesba může být rozhněvaná, její ňadra zůstanou ňadry. ...."

Kam se v té pyramidě zařadíte ještě asi není jasné. V každém případě psát je radost.
Měli byste psát co nejupřímněji, nesnažit se vytvářet zápletku, ale podřídit se příběhu, který se vyvíjí sám. Stephen King přirovnává příběh k fosilii, kterou je nutno opatrně vykopat a vynést na světlo. Věří, že příběh již je v ní obsažen celý, jen ho objevit. Něco na způsob: "Socha se dělá tak, že se odseká přebytečný kámen."
V krátké pasáži, kde popisuje svoji nehodu, jako bych skvělého vypravěče ani nepoznával.
V dodatku, kde předvádí na kousku povídky úpravy a krácení druhé verze, je to zase již Stephen King.
Již chápu proč je King tak oblíbený, ale na horrory mne asi nezláká.

S odstupem času musím říci, že tato kniha mi dala impuls, abych si koupil ještě dvě další knihy o psaní. Nyní, když čtu nějakou knihu, občas se zastavím a zkoumám, jak to ten spisovatel dělá. U zajímavé knihy na to obvykle zapomínám, ale u nudné knihy, než ji definitivně odložím, bedlivě zkoumám, co je na spisovatelově stylu pro mne nepřijatelné.
1.11.2006