František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Dave Barry
Dave Barry si na to musí sednout! [Dave Barry is not taking this sitting down!]

Nakladatelství Talpress, 2005
ISBN 80-7197-252-5 (brož.)

Knížka bláznivých fejetonů. Čtení vhodné do MHD nebo do vlaku.
Namátkově názvy několika fejetonů: Odteď ať si ženy zabíjejí své pavouky samy, Transfuze borové mízy by vašemu vánočnímu stromku mohly zachránit život, Mou ženu ovládly miminkovské hormony a já můžu říct jen "uááá!", Můj pracovní den: šlofík, inspekce nehtů na nohou, šlofík, kontrola spodního prádla, šlofík.
Malá ukázka:

A hádejte co se stalo! Správně! Zjistilo se, že to NENÍ ošklivá hromada kovu. Bylo to umění! Konkrétně bylo to veřejně prospěšné umění, definované jako "umění, které kupují odborníci, co neutrácejí své vlastní peníze". Ty peníze samozřejmě pocházejí od daňových poplatníků, kteří je nesmějí utrácet sami, protože 1) by pravděpodobně nekupovali umění a 2) kdyby to udělali, určitě by nekoupili ten druh umění, které vypadá jako havarovaný létající talíř a které pro ně odborníci vybírají.
Ta miamská hromada kovu je ve skutečnosti socha slavného italského sochaře Pomodora (podobně jako u většiny slavných umělců se neuvádí jeho křestní jméno, i když podle mne to bude "Bud"). Ta socha stála daňové poplatníky 80 000 USD, takže je to význačné umělecké dílo. Vyjádřeno v dolarech, je 3200krát význačnější než obrázek psů hrajících poker a víc než 5000krát význačnější než aksamitový Elvis.
Naštěstí se na ten omyl přišlo dřív, než byly socha zničena, a Pomodoro byl přestěhován k jiné veřejné budově, kde trůní poblíž parkovacích garáží a poskytuje jedinečnou pastvu očím daňových poplatníků, kteří ho chodí obdivovat.
To si samozřejmě dělám legraci. Jednou jsem se na něj šel podívat a všiml jsem si, že moderní, daně platící veřejnost ho naprosto ignoruje, snad proto, že vypadá - a to říkám s veškerou uměleckou úctou k Budovi - jako opuštěný kompresor.
Takže tady je můj názor: tvrdím, že by měl existovat zákon, který by vyžadoval, aby byla veškerá díla veřejně prospěšného umění označena velkou cedulí, na které by stálo třeba: "POZOR! TOTO JE UMĚLECKÉ DÍLO! VEŘEJNOST BY SE JÍM MĚLA KOCHAT DO VÝŠE 80 000 DOLARŮ!"
A pokud by byl náhodou poblíž opuštěný kompresor, měl by být označen cedulí s nápisem: "POZOR! TOTO NENÍ UMĚNÍ!", aby veřejnost neplýtvala časem na kochání na nesprávném místě. Veřejnost by se měla kochat tím, o čem odborníci rozhodli, že by se tím kochat měla. To je systém používaný v naší zemi a my u něj zůstaneme. Aspoň do té doby, dokud bude veřejnost kupovat jaderné střely.


10.11.2006