František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Leopold Procházka
Buddha a jeho učení : základní kniha buddhismu

Nakladatelství Fontána, [2002]
ISBN 80-86179-97-4 (váz.)

V současné době je bohužel buddhismus módní záležitostí, takže na trhu jsou desítky knih. Většina z nich stále dokola opakuje známé věci a snaží se oslnit hojným používáním termínů v jazyce páli nebo v sanskritu.
Dr. Leopold Procházka svou knihu napsal v r. 1926, takže z módnosti ho nelze podezřívat a výrazy v původních jazycích používá velice střídmě.

Procházka píše, že Buddhovu pravdu nám podává tak, jak ji on pochopil po pročtení mnoha set buddhistických spisů a děl indické filosofie. Netvrdí, že jeho výklad je jediný správný.

"Buddhismus není žádným učením odvozeným z vyšších pravd a dokazatelným na jejich základě, jelikož se sám sebou jako prožití dokazuje; to ho činí hlubokým a těžko viditelným, neboť lidé si žádají buďto víry nebo důkazu, kdežto prožití vyžaduje samostatnost v myšlení."

"Obzvláště křesťanská nauka o osobním trvání po smrti ve věčném nebi nebo pekle má za předpoklad víru v osobního boha a ve spojení s tímto dogmatem vede ke hrozným rozporům: jak totiž může lidská rozpoznávací schopnost pochopit tu geniální myšlenku, proč bůh jako souhrn vší spojené dobroty, moudrosti a moci tvoří bytosti, o nichž předem ví, že většinou propadnou - neboť je hodně povolaných, ale málo vyvolených - věčnému zatracení? Ovšem, že si ti tvorové volí svůj osud sami svobodou své vůle, ale jak může dobrý bůh ve svobodné vůli dát tak hrozný dar, když už ve své vševědoucnosti ví, jakým způsobem ho bude zneužito? A co soudit o tom, že tento bůh stvořiv zvířata neobdařil je žádnou svobodnou vůlí, takže vedou život plný hrůzy a úzkosti naprosto beze vší viny a jakékoliv vyhlídky na odplatu, nejsouce nesmrtelná? Obvykle si nevšímáme, v jaké úzkosti se odehrává celý zvířecí život; pozorujeme je, pozorujeme třeba ptáka zobajícího potravu, jak desetkrát otočí hlavu na všechny strany, aby zavčasu objevil případného nepřítele, než se odváží sezobnout zrnko. Obyčejně to člověk shledá milým a zábavným, vidouc do hloubky však bude jasné, v jakém stálém strachu a neklidu musí ten ubožák a jemu podobní živořit. A co soudit třeba o tom, že tento bůh stvořil lidi, aby propadli následkem jim dané svobodné vůle bezejmenným útrapám věčného pekla, které jim stvořitel už předem uchystal právě jako následek jednání podle této svobodné vůle? Nejde proti všem zákonům rozumu, když má pro ubohého tvora v jeho konečnosti a po omezeném a tím i konečném provinění uchystán nekonečný trest?"

Procházka popisuje, jak si lidé, proti původnímu záměru Buddhy, udělali z buddhismu náboženství a z Buddhy boha..
On sám (Buddha) o sobě říkal, že je ukazatelem cesty a po té cestě každý již musí jít sám a věřit jen tomu co si na sobě ověří.

"Buddhovo učení je komplex zkušeností získaných normálním smyslovým aparátem, jejich správnost může každý vyzkoušet sám na sobě."

Knihu jsem četl několikrát.
Poprvé jsem ji zvědavě prolétl a dala mi povšechné vědomosti o buddhismu. Od té doby se k ní vracím a pomáhá mi pochopit další souvislosti.
Na druhou stranu nutno připomenout přirovnání k ukazateli cesty. Ten kdo se zabývá jen studiem buddhistické literatury je jako člověk, který našel ukazatel cesty a místo, aby se vydal po cestě, si sedl pod rozcestník.
8.5.2006