František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

David Lyon
Ježíš v Disneylandu : náboženství v postmoderní době [Jesus in Disneyland]

Nakl. údaje: Praha : Mladá fronta, 2002
ISBN 80-204-0941-6 (brož.)

Anotace

David Lyon je profesorem sociologie na Queen´s University v ontarijském Kingstonu.

V současné době poklesl na Západě sociální význam mnoha náboženských institucí, ale to, co Lyon nazývá náboženskou sférou, včetně víry a spirituality, se rozvíjí v nových podobách.Ve svém díle autor zkoumá širokou škálu náboženského a pseudonáboženského chování a zabývá se jeho vztahem k tématům identity, počítačové kultury, spotřební kultury a k dobovým sociálním teoriím. Objasňuje tak propojení náboženství a postmoderny ve světě, ve kterém se svaté války vedou v kybernetickém prostoru, náboženské směry New Age zaměřené na já souzní s hledáním nové identiy a letniční hnutí zažíhá globalizaci zdola.

Komentář

Kniha není lehké čtení a již vůbec ne zábavná.
Autor se tváří jako seriózní nezaujatý vědec. Z jeho výkladu však cítím snahu manipulovat mne směrem k názoru, že bez Krista budu bezradný a podlehnu konzumu. Obávám se, že mne neoslovuje ani Kristus v katedrále, ani pouťově "prodávaný" evangelizačními kazateli v Disneylandu.

"Náboženský život neslábne , nerozpadá se ani nevytrácí, jak prorokovali zastánci modernistické sekularizační teorie."

Nachází pro náboženství nový smysl
"Jakmile chápeme náboženství jako kulturní zdroj , přestává být mizejícím rysem doby minulé a stává se znovu fenoménem, který se vyplatí podrobit vážnému studiu. Zatímco nám omezená sekularizační teze bezpochyby říká leccos o tom, kudy přesně se ubíraly vztahy mezi náboženstvím a společností v moderním světě, ohledně obecného osudu víry je skoupá na slovo. Neměli bychom očekávat, že v pozdně moderním a postmoderním světě najdeme jen zmenšující se a vysychající loužičky víry, ale pojímat náboženství jako kulturní zdroj a objevovat způsoby, jakými se vyjevuje a jak se s ním nakládá ve vztahu k tomuto světu."

Nedivím se, že si pochvaluje, jak je náboženství na vzestupu, když do toho počítá i
"... a rozhodně neklesá zájem o horoskopy a další způsoby hledání vedení a poznání."
nebo
"Významná část populace možná věří v Boha, aniž by v konvenčním slova smyslu musela někam patřit."

Netušil jsem, že smyslem života jsou obřady
"Konstrukci vlastní identity jednotlivých lidí a jejich životní cestu k ní můžeme odhalit, když se podíváme na obřady, které si osvojili, aby svůj život naplnili smyslem."
Asi půjdu obětovat berana.

"Sympatie vůči feminismu začaly v církvích vzrůstat, když bylo zjištěno, že není prakticky žádný rozdíl v míře násilí v rodinách běžné populace a těch, kdo chodí do kostela, a když některé náboženské komunity úzkostlivě chránily patriarchální zřízení. Posunutí hranic navíc vyvolalo otázky týkající se pohlaví samotného Boha (což se velmi zřetelně projevilo na konferenci v Minneapolisu na začátku devadesátých let, která byla zaměřena na nové pojetí Boha). Další otázkou také je, jestli pochopení pro různé pojevy sexuality - včetně lesbických a homosexuálních vztahů - je slučitelné s křesťanským a jiným tradičním náboženským učením."
Naivně jsem se domníval, že křesťané své ženy nemlátí.

Konzumerismus naučil zákazníky vybírat si:
"Daný proces představuje výzvu náboženským institucím, a to na několika úrovních. Můžeme se na něj - s výhradami - podívat z hlediska ekonomického modelu, v němž se ruší kulturní a náboženské monopoly a vzniká deregulovaný kulturní trh. Staré instituce tak přicházejí o obchody a nejsou schopny obstát v konkurenci. Jednotliví věřící neztrácejí zájem o záležitosti, které dříve spadaly pod náboženské instituce (v mnoha zemích zájem o duchovno dokonce stoupá), jenže se tento zájem snaží uspokojovat takovým způsobem, který staré instituce vyřazuje z činnosti. Můžeme rozeznat určité modely víry, v nichž se slučují staré prvky se stopami svobodného rozhodování v rámci náboženského výběru. Kdo potřebuje autoritu odborníků na náboženské záležitosti, když si autonomní jedinec může vybírat podle svého?"

"Smrt princezny Diany v roce 1997 a celosvětové truchlení, které její náhlý odchod vyvolal, mohou sloužit jako příklad toho, co Durkheim nazývá "kolektivní bouření".Jestliže je oblast náboženství omezena na insttucionální církve a jejich sociální dopad, pak lze na konzumerismus pohlížet jako na erozívní sílu. Feathersoneův návrh je kontra-intuitivní; větší spotřebnost neznamená nutně menší duchovnost: "duchovnost se může udržet i vně organizovaného náboženství v rámci spotřební kultury"."

Pro princeznu Dianu jsem netruchlil. Nestíhám truchlit pro každého, kdo se zabije v autě. Minulý weekend jich bylo devět jen v ČR.

"20. ledna 1994 byla pod přistávajícími a vzlétávajícími letadly na mezinárodním letišti Lestera B. Pearsona v Torontu zahájena velká náboženská obnova. Nešlo pouze o místně vázanou nebo omezenou událost; požehnání, které proudilo do Toronta a pak zase z Toronta, se týkalo zemí na celém světě. John Arnott, pastor denominace Společenství na letištní vinici Páně (Vineyard Fellowship at the Airport) s členskou základnou v Kalifornii, potvrdil, že k akci přispěli přinejmenším dva prostředníci požehnáním..."
Připadá mi to jako povídka od Haška.

"Když se poutníci se cvakající spouští fotoaparátů dostanou do chrámu v průběhu náboženského obřadu či mše, bude jim snad odpuštěno, když podle oblečení i jazyka usoudí, že se ocitli v jakémsi živém muzeu, kde brigádníci účinkují v nějakém starém kuse. Disney to ovšem dělá líp."

Mám pocit, ža autorovi je líto slábnoucího vlivu křesťanství a snaží se sám sobě namluvit, že to tak není.

Vždy jsem se domníval, že sociologie je divná věda, nyní se mé podezření prohloubilo.
12.6.2007