František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Sigmund Freud
Totem a tabu : vtip a jeho vztah k nevědomí [Totem und Tabu]

Nakl. údaje: Praha : Práh, 1991
ISBN 80-900835-1-X (brož.)

Musím přiznat, že ke knize Sigmunda Freuda jsem přistupoval s předsudky, které jsou obvykle s jeho jménem spojovány, ale nic z toho se mi nepotvrdilo.
Asi je někdy lépe nedat na kritiky (hlavně z řad oponentů) a udělat si vlastní názor.
Sigmund Freud přirovnává tabu ke svědomí:

"Svědomí je vnitřní vědomí o zavržitelnosti jistých našich přání. Důraz je však na tom, že se toto zavrhování nemusí na nic jiného odvolávat, že si je jisté sebou samým. Ještě patrnější je to při vědomí viny, kdy si uvědomujeme vnitřní odsudek činů, jimiž jsme uskutečnili jisté touhy. Zdůvodnění se tu zdá být zbytečné,každý, kdo má svědomí, musí v sobě pociťovat oprávněnost odsudku, výčitku za uskutečněné jednání. Stejný charakter má však postoj divochů k tabu. Tabu je příkaz svědomí, jeho přestoupení vyvolává hrozivý pocit viny, který je stejně samozřejmý jako záhadný."

Porovnává tabu se zákazy, které si ukládá pacient s neurózou a dochází k zajímavému závěru:

"Neurózy ukazují na jedné straně nápadné a hluboké shody s velkými sociálními výtvory umění, náboženství a filosofie, na druhé straně se jeví jako jejich deformace. Dalo by se říci, že hysterie je zkomoleninou uměleckého díla, nutkavá neuróza zkomoleninou náboženství a paranoický blud zkomoleninou filozofického systému"

Popisuje některé zajímavé magické obřady:

"Z nepřehledného množství podobně zdůvodněných magických jednání zdůrazním jen ještě dva druhy, které hrály u primitivních národů vždy významnou úlohu a zachovaly se částečně i v mýtech a kultech vyšších vývojových stupňů, totiž způsoby, jak přičarovat déšť a plodnost. Magicky se přivolá déšť tím, že se napodobuje, případně i s deťovými mraky a bouřkou. Japonští Ainové dělají například déšť tak, že jedni lijí vodu velkými síty, zatímco druzí opatří velkou mísu plachtami a vesly jako by to byla loď a táhnou ji kolem vesnice a zahrad. Úrodnost půdy se magicky zajišťova tak, že se předváděl lidský pohlavní styk. Jeden příklad z bezpočtu jiných - když se v některých oblastech Jávy blíží údobí květu rýže, chodívají sedlák se selkou v noci do polí a povzbuzují rýži svým příkladem k plodnosti."

"Není pochyb o tom, co se ve všech těch příkladech považuje za účinné. Je to podobnost mezi uskutečňovaným úkonem a očekávanou událostí. Frazer nazývá tento druh magie magií imitativní nebo homeopatickou. Když chci, aby pršelo, stačí udělat něco, co vypadá jako déšť nebo jej připomíná. V další fázi kulturního vývoje budou lidé místo magického přičarovávánídeště konat procesí a prosit o déšť v kostelích. Nakonec opustí i tuto náboženskou techniku a budou zkoušet, jakým způsobem lze vyvolat déšť z atmosféry."

Někteří z nás se ovšem vrací zpět k homeopatii.
Sigmund Freud má zajímavý názor na vznik náboženství a morálky.

Jestliže však srovnáme psychoanalitické pojetí totemu s jevem totemické hostiny a Darwinovou domněnkou o prastavu lidské společnosti, poskytne nám to hlubší pochopení a perspektivu hypotézy, která se snad zdá fantastická, ale umožňuje sjednocení dosud nesouvislé řady jevů.
V Darwinově pratlupě není ovšem místo pro začátek totemismu. Je tu jen násilnický, žárlivý otec, který si ponechává všechny samice pro sebe a dospívající syny vyhání. Tento prastav společnosti nebyl nikde pozorován. Nejprimitivnější organizace, s níž se setkáváme, a která u některých kmenů trvá dodnes, je sdružení mužů, skládajících se z rovnoprávných členů a podléhající omezením totemického systému a dědičnosti po matce. Mohlo vzejít jedno z druhého? A jakou cestou k tomu došlo?
Odpověď nám může dát odvolání na slavnost totemické hostiny: Jednoho dne se zapuzení bratři spojili, zabili a snědli otce a skoncovali s otcovskou tlupou. Odvážili se společně vykonat to, co by jednotlivec nikdy nedokázal. (Snad jim dodal pocit převahy nějaký kulturní pokrok, ovládání nové zbraně.) Že zabitého také snědli, je pro kanibaly samozřejmé. Násilnický praotec byl pro každého z bratrů jistě záviděníhodným a obávaným vzorem. Tím, že ho pozřeli, se s ním ztotožnili, a každý z nich si přivlastnil kus jeho síly. Totemická hostina, snad první slavnost lidstva, by tedy byla opakováním a pamětní oslavou tohoto pozoruhodného zločinu, který se mnohé započalo: sociální zřízení, mravní omezení a náboženství."


Sigmund Freud analyzuje vznik vtipu a porovnává ho se sny.
Toto vědecké pojednání by si jistě zasloužilo podrobnější studium a ne jen moje letmé čtení v dopravním prostředku. Nebudu jej tedy komentovat a hodnotit.
1.1.2007