František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

chytré knihy

Michail Šolochov
Tichý Don díl IV (Тихий Дон)

Nakl. údaje: Praha : Odeon, 1979
ISBN (váz.)

Příběh Grigorie Melechova, který se z prostého kozáka vypracoval až na velitele divize povstaleckých kozáků. Po spojení s hlavní armádou bílých byl již jen setníkem, protože neměl vojenské vzdělání. Prostí kozáci postupně vzdávají svůj boj za svobodu.

Grigorij vytáhl z kapsy všechny peníze, které měl, a podal je hospodáři. Mužik vzal váhavě balíček donských bankovek naslinil si prsty a přepočítal je. Pak se vyptával:
"Nikolajevky nemáte?"
"Ne."
"A co kerenky? Tyhle jsou už hodně nejisté..."
"Ani kerenky nemám. Nechám vám tu koně, chcete?"
Hospodář se dlouho rozmýšlel a pak zamyšlen odpověděl: "Ne. Koně bych, to se ví, vzal, ten je v hospodářství nejdůležitější, ale dneska to nejde. Když ne bílí, tak rudí ho stejně seberou a nic bych z něho neměl. Zůstala mi jen jedna chromá kobylka, a i o tu se třesu, každou chvilku čekám, že jí dají ohlávku a odvedou..." Umlkl, přemýšlel, a pak jako na ospravedlnění dodal: "Nemyslete si, že jsem takový chamtivec, chraň bůj! Posuďte sami, Vaše Blahorodí. Poleží si měsíc, možná že déle, hned abys něco podal, hned zase odnesl, živit ji musíme, chlebíček, mlíčko, sem tam nějaké vajíčko, maso, a to všechno stojí peníze, nemám pravdu? Také prát se na ni musí a umývat ji, a tak podobně... Žena pracuje v hospodářství, a teď ji musí opatrovat... To není jan tak! Ne, nebuďte skoupý! Přidejte něco! Jsem invalida, jak vidíte, bez nohy, copak já můžu dělat, a co si vydělám? Žijeme taktak jak bůh dá, o chlebu a kvasu se protloukáme..."
V Grigoriovi to vřelo a podrážděně odpověděl:
"Já nejsem skoupý, ty dobrá duše! Všechny peníze, co jsem měl, jsem ti dal, obejdu se bez peněz. Co ještě ode mne chceš?"
"Vy že jste mi dal všechny peníze:" nedůvěřivě se ušklíbl hospodář. "Při vašem platu jich musíte mít plné kapsy."
"Řekni rovnou", řekl zbledlý Grigorij. "Necháte nemocnou tady nebo ne?"
"Ne, když vy takhle, nemělo by smyslu ji tu nechávat." Hospodář byl zřejmě uražený. "Taky to není jen tak... Důstojníkova žena, jedno k druhému, sousedi se to dovědí, a až po vás přijdou soudruzi, doslechnou se to a začnou oplétačky... Ne, radši si ji tedy vezměte s sebou, možná některý soused nebude mít nic proti tomu a vezme ji k sobě." Zřejmě nerad vrátil Grigoriovi penize, vytáhl pytlík s tabákem a začal si kroutit cigaretu.
Grigorij si oblékl plášť a řekl Prochorovi:
"Počkej tady u ní, půjdu najít nějaký byt."
Už bral za kliku když ho hospodář zarazil:
Počkejte, Vaše Blahorodí. Nač tolik spěchu? Myslíte, že mi té ubohé ženské není líto? Dokonce moc líto. Byl jsem taky voják, mám úctu k vaší hodnosti, ale nemohl byste k těm penězům něco přidat?"
Tu se již Prochor nezdržel, zrudl rozhorlením a zakřičel:
"Co ti máme přidat lumpe beznohá? Utrhnout ti tu druhou nohu, to by byl nejlepší přídavek! Pusť mne na něho, Grigoriji Pantělejeviči, dovol, já ho roztrhnu jako hada a pak naložíme Axiňju a pojedeme, hrom do něho, plaza jednoho!"
Hospodář vyslechl Prochora, dusícího se zlostí, a ani sluvkem ho nepřerušil. Nakonec řekl:
"Darmo mě urážíte vojáci! O tomhle se musíme dohodnout, ostouzení a nadávky nevedou k ničemu. Pročpak ses do mne tak pustil, kozáčku? Mluvím já o penězích? O takovém přídavku jsem se nezmínil. Myslil jsem, že snad máte něujakou zbytečnou zbraň, nějakou pušku nebo přebytečný revolver... Vám je to stejně jedno, jestli to máte nebo nemáte, ale pro nás je to v dnešních dobách celé jmění. V domě musí mít člověk zbraň. To jsem měl na mysli! Dejte mi peníze, co jste mi dával, přidejte k tomu vintovčičku, a hotovo, necháme tu vaši nemocnou, budeme se o ni starat jako o vlastní, to vám přísahám!"
Grigorij se podíval na Prochora a tiše řekl:
"Dej mu moji pušku a patrony, pak jdi a zapřáhni. Axiňja tu tedy zůstane... bůh je můj soudce, ale na smrt ji vézt nemůžu!"

Zajímavé je, že i ruský mužik přesně odhadne hodnotu různých peněz a ekonomové se nám snaží namluvit, že nemohou být soukromé peníze, protože by to způsobilo zmatek. Mužikovi nakonec zaplatil puškou, která v tu dobu měla větší cenu než zlato.

Tam na Donu byly již sověty a Grigorij se stále s chmurnými obavami ptal sám sebe: "Nebudou kvůli mně pronásledovat maminku nebo Duněčku?" Ale hned se zase uklidnil, když si vzpomněl, co nejednou zaslechl cestou, že krasnoarmějci postupují mírně a chovají se dobře k obyvatelstvu obsazených kozáckých stanic.
Kdyby tušil co je čeká nejbližších 70 let.

"Rabovala se kořalna, aby nepadla do rukou rudým... Tam ti toho byl-o-o... Jakživ se ti o něčem takovém nezdálo! Bouchali do cisteren z vintovek. Prostřelili díru a líh tekl proudem. Udělali z cisterny řešeto a u každé díry někdo stojí. Jeden nastavuje čapku, druhý vědro, jiný zas čutoru, někteří jen dlaně a pijí na místě... Sklad hlídali dva dobrovolníci, ty zabili, pak vtrhli dovnitř, a už to začalo! Před mýma očima vylezl jeden kozák na cisternu a chtěl si nabrat hned putýnku lihu, ale spadl dovnitř a utopil se. Podlaha byla cementová, za chvilku tam bylo lihu po kolena. lidi se v něm čvachtali, pili jako koně v řece, jen se nahnuli, a taky si tam lehali... Bylo to k smích i k pláči! Nejeden se tam uchlemstá k smrti.

Melechov ustoupil až k moři v Novorossijsku a potom se dal k rudým.

"Machorku nahrazoval podomácku pěstovaný tabák. Místo zápalek se běžně používalo křemene a ocílek, které kováři narychlo vyrobili. Aby troud líp chytal vyvářeli ho v horké vodě se slunečnicovým popelem, ale protože už na to lidé nebyli zvyklí, těžko se jim oheň rozžíhal. Nejednou Koševoj, vraceje se večer z revolučního výboru, pozoroval, jak kuřáci, svorně křesající z křemenů jiskry, někde v uličce v těsném kroužku polohlasně nadávají a zaříkávají: "Sovětská vládo, dej oheň!" Nakonec přece jen někomu jiskra, zalétnuvší do suchého troudu, zadoutnala, a tu všichni družně foukali, až se objevil plamínek; pak si připálili, mlčky se posadili na bobek a sdělovali si novinky. Nebyl ani papír na kouření. Z kostela se poztrácely všechny matriční knihy, a když byly vykouřeny, zmizely z domácností všechny staré papíry i staré školní knihy - dokonce i starodávné bible.

Melechov nějaký čas statečně bojoval v Rudé armádě a potom byl demobilizován. V civilu mu hrozilo zatčení za to, že byl u bílých. Utekl a dal se opět k povstalcům.
23.10.2009
Autor recenze: František Pašingr

_
_ _