František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

chytré knihy

Adam Smith
Teorie mravních citů [Theory of moral sentiments]

Nakl. údaje: Praha : Liberální institut, 2005
ISBN 80-86389-38-3 (váz.) * 80-86389-39-1 (chyb.)

Naproti tomu systémový člověk má sklon být ve své vlastní domýšlivosti velice moudrý a často je tak okouzlen zdánlivou krásou svého vlastního ideálního projektu vlády, že nedokáže snést sebemenší odchylku od jakékoli jeho části. Jde kupředu, aby ho plně a ve všech jeho částech zavedl bez ohledu na důležité zájmy nebo silné předsudky, které se proti němu mohou stavět. Vypadá to, že si představuje, že může uspořádat různé členy velké společnosti se stejnou lehkostí, s jakou ruka uspořádává různé figurky na šachovnici. Nebere v úvahu, že figurky na šachovnici nemají žádný jiný princip pohybu kromě toho, který jim ruka vnucuje, zatímco na velké šachovnici lidské společnosti má každá malá figurka svůj vlastní princip pohybu, naprosto odlišný od toho, který by jí mohl chtít vnutit zákonodárný sbor. Pokud tyto dva principy spadají vjedno a působí stejným směrem, hra lidské společnosti bude pokračovat lehce a harmonicky a velice pravděpodobně bude šťastná a úspěšná. Jdou-li proti sobě nebo jsou-li odlišné, hra bude probíhat bídně a společnost se bude nutně po celou dobu nacházet v nejvyšším stupni zmatku.

Tvářit se, že na nás nezapůsobila radost našich kamarádů, je pouze nedostatek zdvořilosti. Ale nezachmuřit tvář, když nám povídají o své bolesti, to je skutečná a hrubá nelidskost.

Zvyk, který si osvojili lidé žijící ve světě - uvažovat, jak každá věc, která se jich týká, bude působit na ostatní - způsobuje, že se jim malicherné katastrofy jeví ve stejně směšném světlem, ve kterém se, jak vědí, budou jevit ostatním.

Jsme více nakloněni plakat a ronit slzy pro ty, kteří vypadají, že takto sami vůči sobě nic necítí, než pro ty, kteří dají průchod vší slabosti trápení. A v tomto konkrétním případě se zdá, že sympatetický žal pozorovatele jde za původní cit osoby, které se to bezprostředně týká. Všichni Sokratovi přátelé plakali, když vypil svůj poslední nápoj, zatímco on sám vyzařoval ten nejveselejší a nejšťastnější klid.

Dokonce i když se zdá, že společenský řád vyžaduje, abychom jim oponovali, těžko se k tomu můžeme donutit. Že králové jsou služebníky lidu, které je nutno poslouchat, postavit se jim, svrhnout je z trůnu a potrestat, jak může vyžadovat veřejná potřeba, je rozumná filosofická doktrína, ale není to doktrína Přírody. Příroda nás bude učit podrobit se jim pro jejich vlastní blaho, třást se a klanět se před jejich vysokým postavením, považovat jejich úsměv za dostatečnou odměnu za všechny služby a obávat se jejich nepřízně jako nejhoršího pokoření, i kdyby to jinak nic zlého nepřinášelo. Zacházet s nimi ve všech ohledech jako s lidmi, při běžných příležitostech jim domlouvat a přít se s nimi, vyžaduje tak pevné odhodlání, že existuje pouze málo lidí, které v tom může podpořit jejich velkomyslnost, aniž by jim navíc pomáhal důvěrný vztah nebo známost. Ty nejsilnější motivy, ty nejdivopčejší emoce, strach, nenávist a vztek, jsou sotvakdy, dostačující k tomu, aby vyvážily tento přirozený sklon mít je v úctě.
Je zřejmé, že Adam Smith žil ve zcela jiné době. Já jeho úvahu nechápu. Obdiv autora ke šlechtě nesdílím a již vůbec si nemyslím, že by byla dána Přírodou.

Vnější půvaby, povrchní činy té nestydaté a směšné věci, která se nazývá populární osobnost, jsou obvykle obdivovány více než pevné a mužné cnosti válečníka, státníka, filosofa nebo zákonodárce. Na všechny ty cnosti, které se hodí pro státní radu, senát nebo do pole, se nestoudní a nevýznamní pochlebovači, kteří v takových zkažených společnostech běžně tvoří většinu, dívají s největším pohrdáním a posměchem.

Příroda, předcházejíc všem úvahám o prospěšnosti trestu, takto vtiskla lidskému srdci, u těch nejsilnějších a nejnezničitelnějších povah, okamžité a instinktivní schválení posvátného a nezbytného zákona odplaty.

Dobročinnost je vždy svobodná, nemůže být vynucena silou, pouhý její nedostatek není důvodem k trestu, protože pouhý nedostatek dobročinnosti nesměřuje ke spáchání skutečnéhom nesporného zla.
Adam Smith ještě neznal dobročinnost pomocí daní a sociálního státu.

Proto i když může být pravda, že každý jednotlivec dává ve svém srdci přednost sám sobě před celým lidstvem, neodváží se podívat lidstvu do tváře a přiznat se, že jedná podle tohoto principu.

Proto posvátnými zákony spravedlnosti, takovými, jejichž porušení patrně nejhlasitěji volá po pomstě a potrestání, jsou ty, které ochraňují život a osobu našeho bližního. Dalšími jsou ty, které ochraňují jeho vlastnictví a majetek, a úplně nakonec přijdou ty, které ochraňují to, co se nazývá jeho osobními právy, nebo to, co mu patří na základě slibů ostatních.

To, že užitečnost je jedním ze základních zdrojů krásy, pozoroval každý, kdo s menším nebo větším zaujetím uvažoval o tom, v čem podstata krásy spočívá. Pohodlí domu poskytuje pozorovateli stejné potěšení jako jeho pravidelnost a velice bolí, když vidí jeho nedostatek, stejně jako když vidí, že odpovídající si okna mají různý tvar nebo že dveře nejsou umístěny přesně ve středu budovy.
Již vím, proč se mi nelíbil zelený chrchel nazývaný Kaplického knihovnou. Neměl dveře uprostřed.

To, že hrdý a necitlivý majitel obhlíží svá rozlehlá pole a bez jediné myšlenky na nouzi svých bratří v představivosti sám konzumuje celou úrodu, která na nich roste, nemá žádný účel. Domácké lidové přísloví, že oči můžou, kde břicho už nemůže, nebylo nikdy ověřeno lépe než v jeho případě. Velikost jeho žaludku je v nepoměru k nesmírnosti jeho tužeb a nepřijme toho o nic víc než žaludek toho nejhoršího rolníka. Zbytek musí rozdělit mezi ty, kteří velice kultivovaným způsobem připravují tu trošku, kterou spotřebuje on sám, mezi ty, kteří budují palác, v němž ta troška má být konzumována, mezi ty, kteří poskytují a udržují v pořádku všechny ty různé tretky a nicotnosti, které mají místo v životě mocných. Ti všichni tak čerpají z jeho přepychu a rozmaru ten dílek nezbytnosti k životu, který by marně očekávali od jeho lidskosti a spravedlnosti. Plody půdy tak vždy živí téměř takový počet obyvatel, jaký jsou uživit schopny. Bohatí si z té hromady pouze vybírají, co je nejvzácnější a nejpěknější. Spotřebují o trochu víc než chudí a navzdory svému přirozenému sobectví a hrabivosti se s chudými dělí o plody veškerého svého snažení, ačkoli při něm myslí pouze na výhodnost pro sebe, ačkoli jediným účelem, který očekávají z práce všech těch tisíců, které zaměstnávají, je ukojení svých vlastních marnivých a nenasytných tužeb. Jsou vedeni neviditelnou rukou k tomu, aby nezbytnosti k životu rozdělili téměř stejně, jak by to bylo provedeno, kdyby země byla rozdělena na stejné díly mezi všechny její obyvatele, a tak aniž by to zamýšleli, aniž by to věděli, napomáhají zájmům společnosti a poskytují prostředky k rozmnožování druhu.

Člověk, který by se objevil na veřejnosti v šatech, jež by se velmi lišily od obleků, jaké se běžně nosí, by byl směšný, i kdyby ten nový oblek byl sám o sobě stejně elegantní nebo pohodlný.
Obávám se, že se od té doby mravy hodně změnily.

Moudrý a cnostný člověk si v každé době přeje, aby jeho vlastní soukromé zájmy byly obětovány veřejným zájmům jeho vlastní konkrétní skupiny nebo společnosti. V každé době si také přeje, aby zájmy této skupiny nebo společnosti byly obětovány ve prospěch větších zájmů státu, jehož je tato skupina či společnost pouze podřízenou částí.
V tom případě nejsem moudrý a cnostný člověk.

Nikdy ještě, pokud vím, neudělali mnoho dobrého lidé, kteří předstírali, že provozují nějakou činnost pro dobro společnosti.
27.8.2009
Autor recenze: František Pašingr

_
_ _