František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Robert Crichton
Tajemství Santa Vittorie [The Secret of Santa Vittoria]

Nakl. údaje: Praha : Svoboda, 1977
ISBN (váz.)

Půvabná knížka o tom jak Italové bojovali s Němci o své víno.

A kdo doufá, že se s těmito lidmi domluví, pak italština není tím pravým jazykem. Italština je jazykem Říma, což znamená řeč vyhrazenou pro hovory o daních a spojenou vždy s nějakýmmi obtížemi. Itálie je pro domorodce z horského městečka pojmem velice vzdáleným a Milán je mnohdy méně pochopitelný a tajemnější než Amerika. Zdi městečka a přilehlá pole, to je ta jeho Itálie, a hlavní náměstí je jeho Římem. Pocit soudržnosti ho pojí jen k vlastní rodině, a když z něho něco přebývá, pak ho někdy rozšíří na svou ulici nebo dokonce část městečka, kde bydlí.

Se sklizní hroznů se musí začít v ten jediný, pravý okamžik. Začít o den dříve by hrozny ochudilo o bohatství, kterým je nebesa ještě obmýšlela obdařit, začít o den později by je vydalo na pospas hnilobnému rozkladu, pocházejícímu z pekla. V ten jediný pravý den vydají půda a vzduch a vinné keře poslední krůpěje potřebné vláhy a pošlou je do chomáčů nalitých plodů. Listy do sebe vstřebají poslední paprsky slunce, aby jimi zahřály šťávu a zmnožily v ní cukr, až se slupky nadují. A když je dosaženo kýžené rovnováhy, což mužové jako Kmotr Réva srostlí s půdou a duší vinic poznají, nastává doba vinobraní.
Od toho okamžiku pro Santa Vittorii neexistuje nic jiného než hrozny. Zmizela válka, zmizel všechen ostatní svět. Zmizel i Pánbůh, kromě svého převtělení do hroznů. Kdo v tu dobu zemře, odejde na onen svět nepozorovaně a bez vzruchu. Zůstává nepohřben a trvá-li to příliš dlouho, uspořádá se pohřeb za přítomnosti jen těch nebližších členů rodiny, a jen co zapadne víko na rakvi, už všichni spěchají na vinice. Slzy zármutku nedopadají na hrob, ale na hrozny. Děti pobíhají s prázdnými žaludky, poučeny, že nemají právo dožadovat se potravy, když vypuklo vinobraní. Každý, kdo se udrží na nohou, sestupuje na terasy, odřezává hrozny od vinných keřů a ukládá je do košíků, které se odnášejí na vozy a vyvážejí vzhůru k lisům. Tam hrozny naleznou svou smrt, aby se znovu zrodily v nové krásnější podobě. Z lisů prýští tekutina čirá a nedotčená do obrovských sudů z dubového dřeva, které pojmou po pěti hektolitrech vína a jsou pýchou města, protože v sobě schraňují jeho krev, krev všeho obyvatelstva. Třetího dne po vylisování začne tekutina bouřit, jak tu říkáme. Nastal proces kvašení, boj hroznů o znovuzrození. Víno v sudech bublá a syčí jako mořský příboj. Víno se bouří. Když bouře přejde, podle kvality hroznů za týden či za deset dnů, ponoří Kmotr Réva zkumavku do sudu, přidrží ji proti světlu a tento okamžik odhalí, co vydal celý rok práce, zda lidé půjdou vstříc zimě hladoví, či zda uvítají déšť a sníh s plnými žaludky.
21.7.2009
Autor recenze: František Pašingr

_