František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

chytré knihy

Ludwig von Mises
Liberalismus [Liberalismus]

Nakl. údaje: Praha : Liberální institut : Centrum liberálních studií : Ekopress, 1998
ISBN 80-86119-08-4 (Ekopress : brož.)

Podle liberálního pojetí spočívá jediný úkol státního aparátu v tom, aby zaručoval ochranu života a zdraví, svobody a soukromého vlastnictví proti násilným útokům. Vše co je nad to, je zlo. Vláda, která by se zaměřila na to, aby sahala na životy a zdraví, svobodu a vlastnictví, místo aby plnila svoji úlohu, by byla přirozeně zcela špatná.
Moc je však sama o sobě zlem, lhosteno kdo ji vykonává, praví Jacob Burckhardt. Svádí k zneužívání. Nejen absolutistická knížata a aristokracie, ale také masy vládnoucí v demokracii inklinují příliš snadno k vybočení z mezí.

Liberalismus požaduje toleranci ze zásady, a nikoliv z oportunismu. Požaduje tolerovat i zjevně nesmyslná učení, pošetilé bludy a dětinsky hloupé pověry. Požaduje toleranci pro nauky a názory, jež považuje za škodlivé a zhoubné pro společnost, pro směry proti kterým neúnavně bojuje. Neboť to, co jej přimělo, aby požadoval a poskytoval toleranci, není ohled na obsah učení, jež chce strpět, ale poznání, že jen snášenlivost může vytvořit a zachovat společenský mír, aniž by lidstvo muselo znovu uzpadnout do stavu nekulturnosti a chudoby dávno minulých století.
Boj proti hlouposti, nesmyslům, bludům a špatnostem vede liberál zbraněmi ducha, nikoliv surovým násilím útlakem.

Veškerá státní činnost je lidským jednáním, zlem způsobeným lidmi lidem. Účel - zachování společnosti - ospravedlňuje jednání státních orgánů, avšak způsobené zlo pociťují ti, kdo pod ním trpí, nicméně jako zlo.

Mises tvrdošíjně obhajuje stát, ačkoliv sám uvádí, že stát je brzdou pokroku.
Lidská společnost nemůže postrádat stát, avšak veškerý pokrok se musel prosadit proti státu a jeho donucovací moci. Není divu, že nikdo, kdo přinášel lidstvu něco nového, neměl rád stát a zákony.

Liberální myšlení musí naplňovbat národy, liberální zásadymusí pronikat všemi státními institucemi, aby byly vytvořeny předpoklady míru a odstraněny příčiny válek. Dokud budou existovat ochranná cla a zákazy migrace, povinné školy a povinné vyučování, intervencionismus a etatismus, budou stále znovu vznikat konflikty vedoucí k válečným zápletkám.
Moc jsme od té doby nepokročili.

Vcelku však lze říci, že u národů bílé rasy, jež obývají střední a západní Evropu a Ameriku, bylo smýšlení, jež Herbert Spencer nazval militaristickým, potlačeno smýšlením jemuž dal jméno industriální. Dnes
(napsáno v roce 1927) je jen jeden velký národ, který se neochvějně přidržuje militaristického ideálu: Rusové.
V tomto případě se mýlil a zapomněl na Němce.

Pokud jde o smysl a podstatu liberalismu, nesmírně by se zmýlil ten, kdo se domnívá, že by bylo možné dovést liberální idee k vítězství prostředky, jež dnes používají ostatní politické strany.

Antiliberální volební kandidát slibuje každé jednotlivé skupině voličů zvláštní výhody: výrobcům vyšší ceny a spotřebitelům nižší ceny, veřejným zaměstnancům vyšší platy a plátcům daní nižší daně; je ochoten slibovat podle přání jakékoliv výdaje na náklad státu nebo bohatých, žádná skupina mu není dost malá, aby si ji nehleděl získat zvláštním dárkem z kapes "veřejnosti". Liberální kandidát může voličům jen říci, že sledování takových zvláštních přání je antisociální.

V kapitalistické společnosti lze udržet jmění jen tehdy, získává-li se šikovnými investicemi vždy znovu.

Doslov (Hans-Hermann Hoppe)

Vlády a centrální banky jsou zodpovědné i za hospodářské cykly. Dokud se pouští státem nově "vytvořené" peníze přes úvěrový trh do ekonomiky, dochází ke snížení úrokové míry pod tržní úroveň určovanou skutečnými úsporami. Nízká úroková míra vede ke zvýšené investiční činnosti a větší produkci kapitálových statků. To je fáze boomu. Poněvadž se ale nic nezměnilo na skutečném sklonu ke spotřebě a sklonu k úsporám, musí s určitým časovým spožděním dojít k následné "korekci", kdy se míra investic ukáže jako "příliš vysoká" a dojde k systematické likvidaci špatných investic (Fehlinvestition, malinvestments). Proto po boomu následuje recese. Aby se stát vyhnul inflaci a hospodářským cyklům, musí se podle Misese stáhnout z peněžnictví. Musí skoncovat s centrální bankou a státním monopolem na tisk bankovek a na jejich místo musí nastoupit zlatý standard a na něm postavené svobodné, konkurenční bankovnictví.

Misesovo mínění o Friedmanovi a jeho chicagských stoupencích bylo zničující a neváhal veřejně říci: Jste jedna horda socialistů.

Přece však ani dnes, na konci dvacátého století - přesto, že Misesem předpovězená krize státu blahobytu ve Spojených státech a západní Evropě nabývá ostřejší podoby - není triumf misesovských ideí úplný a je nutno se obávat, že bude nadále platit to, napsal Mises v roce 1962 do předmluvy k americkému překladu Liberalismu: "Když jsem se před třiceti pěti lety snažil podat souhrn idejí a principů oné sociální filosofie, která byla kdysi známa pod jménem liberalismus, neliboval jsem si v marné naději, že by můj souhrn zamezil hrozícím katastrofám, k nimž politika prováděná evropskými národy tak manifestačně směřovala. Všechno, čeho jsem chtěl dosáhnout, bylo nabídnout malé menšině myslících lidí příležitost, aby se dozvěděla něco o cílech klasického liberalismu a o jeho výdobytcích, a tímto způsobem připravit půdu pro znovuvzkříšení ducha svobody teprve poté, co dojde k nastávajícímu debaklu."
17.7.2009
Autor recenze: František Pašingr

_
_ _