František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

chytré knihy

Hans-Hermann Hoppe
Demokracie, anarchie a omyly ekonomie [Antitrust and Monopoly]

Nakl. údaje: Praha : Alfa Nakladatelství : Liberální institut, 2009
ISBN 978-80-87197-23-3 (Alfa : váz.), 978-80-86389-56-1 (Liberální institut : váz.) * 978-80-863-8956-1 (chyb.)

Lidské jednání nelze předvídat.
Pokud se lze ze zkušenosti dozvědět něco nového, pak nepochybně v žádném časovém okamžiku nemůžeme vědět, co budeme znát později, a tedy ani jak na základě této vědomosti budeme jednat. Až po určité události můžeme provést analýzu příčin určitého jednání, protože určité poznání lze vysvětlit až po té, co jím disponujeme. Žádný vědecký pokrok nemůže změnit fakt, že naše poznání a jednání musíme považovat za nepredikovatelné na základě konstantních příčin. Toto pojetí svobody bychom mohli považovat za iluzorní. Z pohledu Boha či vědce disponujícího nadlidským poznáním by to dávalo smysl. Jenže my Bohové nejsme, a i kdyby z Jeho pohledu naše svoboda byla iluzorní a naše jednání předvídatelná, je pro nás taková iluze nutná a nevyhnutelná. Na základě našeho stávajícího stupně poznání nemůžeme predikovat ani jeho budoucí úroveň, ani jednání na ní založená. Můžeme je analyzovat až po dané události.

Člověk nemůže svou budoucí poptávku po cukru, dejme tomu za rok, předvídat o nic lépe, než mohl Einstein předvídat objevení teorie relativity předtím, než ji skutečně objevil.

Nikdo by nikdy nepodepsal smlouvu, která by umožnila ochránci toho člověka, aby jednostranně určil sumu peněz, kterou mu ten člověk musí za vlastní ochranu platit.
Stát si ovšem za svou bídnou ochranu diktuje cenu.

Liberalismus zničil sám sebe tím, že označil existenci vlády za slučitelnou s vlastnictvím sebe sama, prvotním přivlastněním, soukromým vlastnictvím a smluvní svobodou.
Z toho omylu týkajícího se morálního postavení vlády především vyplývá, že liberální řešení věčného lidského problému (problému bezpečnosti) pomocí ústavou omezené vlády je rozporným a praxeologicky nemožným cílem. V rozporu s původní liberálním záměrem zajistit svobodu totiž každá minimální vláda vytváří nutně tendenci ke vzniku vlády maximální.

V deklaraci nezávislosti při ospravedlňování činů amerických kolonistů Jefferson prohlásil, že "vlády jsou ustaveny mezi lidmi, přičemž získávají spravedlivé pravomoci ze souhlasu těch, kterým je vládnuto," aby zajistily právo na "život, svobodu a usilování o štěstí" a:"... že kdykoli se jakákoli vláda stane destruktivní vůči těmto cílům, je právem lidu ji změnit nebo zrušit a ustanovit vládu novou s tím, že její základ položí na takových principech a její pravomoci zorganizuje v takové formě, aby se mu zdálo nejvíce pravděpodobné, že sjedná jejich bezpečnost a štěstí."
Anarchokapitalisté by pouze znovu potvrdili klasické liberální právo "takovou vládu svrhnout a zajistit novou stráž pro svou budoucí bezpečnost".

... belgický ekonom Gustave de Molinari: "Existuje-li nějaká obecně uznávaná pravda v politické ekonomii, pak je to toto: V případě každé komodity, která slouží k uspokojování hmotných a nehmotných potřeb spotřebitele, je vždy v jeho nejlepším zájmu, aby práce a obchod zůstávaly svobodné, neboť nezbytným a trvalým důsledkem svobody práce a obchodu je maximální snížení ceny. A také tato: Zájem spotřebitele jakékoliv komodity by měl vždy převážit nad zájmy výrobce. Budeme-li se držet těchto principů dojdeme k přísně logickému závěru: Poskytování bezpečnosti by v zájmu spotřebitelů této nehmotné komodity mělo zůstat předmětem zákona svobodné konkurence. Z toho vyplývá, že: Žádný stát by neměl mít právo bránit ostatním státům, aby mu konkurovaly, nebo právo nutit spotřebitele bezpečnosti tuto komoditu nakupovat výhradně u něj.

Neozbrojené civilní obyvatelstvo je typické pouze pro území ovládané státem. Státy všude na světě se snaží odzbrojit své vlastní občany, aby je mohly lépe danit a vyvlastňovat jejich majetek. Naproti tomu pojišťovatelé ve svobodných územích by nechtěli odzbrojit své pojištěnce. Ani by to učinit nemohli. Kdo by chtěl být ochraňován někým, kdo by požadoval, aby se člověk vzdal svých posledních prostředků sebeobrany? Naopak. Pojišťovací agentury by podporovaly vlastnictví zbraní mezi svými pojištěnci pomocí selektivních cenových slev.

Ústředním prvkem této teorie je průkopnická myšlenka o neexistenci "třetí cesty" (mimo kapitalismus a socialismus). Všechny intervencionistické systémy, ve kterých sice soukromý majetek a podniky formálně zůstávají, ale státu připadá úloha zasahovat do působení trhu a "korigovat" jej, vedou postupně buď k socialismu nebo zpět ke kapitalismu, poněvadž každý zásah do trhu vyprodukuje větší množství týchž problémů, k jejichž odstranění byl určen. Státní podpora - tj. přerozdělování příjmů v něčí prospěch - určena chudým nebo nezaměstnaným, například vede neodvratně k větší chudobě a nezaměstnanosti. Následně pak musí být částky podpor buď zvyšovány, a to do doby, až dojde k úplnému zániku soukromého majetku. Anebo musí být platby zkráceny nebo úplně zastaveny. Setrvat na původní zvolené úrovni zásahu je však nemožné.

J. M. Keynes svoji teorii charakterizoval charakterizoval v úvodu své "Obecné teorie":
Ucelená teorie výroby může být daleko jednodušeji přizpůsobena podmínkám totálního státu než teorie výroby a rozdělování dané produkce vyrobené za podmínek svobodné soutěže a velké míry laissez-faire.
Je tedy jasné kam směřují regulace trhu podle lorda Keynese.

... je nutné se obávat, že bude nadále platit to, co napsal Mises v roce 1962 do předmluvy k americkému překladu Liberalismu: "Když jsem se před třiceti pěti lety snažil podat souhrn idejí a principů oné sociální filosofie, která byla kdysi známa pod jménem liberalismus, neliboval jsem si v marné naději, že by můj souhrn zamezil hrozícím katastrofám, k nimž politika prováděná evropskými národy tak manifestačně směřovala. Všechno, čeho jsem chtěl dosáhnout, bylo nabídnout malé menšině myslících lidí příležitost, aby se dozvěděla něco o cílech klasického liberalismu a o jeho výdobytcích, a tímto způsobem rovnat cestu pro znovuvzkříšení ducha svobody teprve poté, co dojde k nastávajícímu debaklu."

Stát je teritoriální monopol na použití donucení; agentura, které je dovoleno soustavné a institucionalizované porušování vlastnických práv a vykořisťování vlastníků soukromého majetku prostřednictvím vyvlastňování, zdanění a regulace.

Toto jsou některé následky: před první světovou válkou, v době monarchií, byly vládní výdaje vyjádřené v procentech HDP zřídkakdy vyšší než 5 %. Od té doby obvykle vzrostly na zhruba 50 %. Až do první světové války byl podíl státních zaměstnanců obvykle menší než 3 % celkové zaměstnanosti. Od té doby vzrostl na úroveň 15 až 20 %. Monarchistická epocha se vyznačovala komoditními penězi (zlatem) a kupní síla peněz postupně rostla. Naproti tomu demokratická epocha je dobou papírových peněz, jejichž kupní síla neustále klesá.

Zásahy do fungování trhů musí nutně zvýšit množství problémů, které mají údajně řešit, a to vede k nárůstu počtu úřadů a regulací, až nakonec dosáhneme úplného socialismu. Jestliže bude pokračovat současný trend, pak si můžeme být jisti, že západní demokratické státy blahobytu zkolabují stejně tak jako východní "lidové republiky" na konci osmdesátých let. Už několik desetiletí reálné důchody na západě stagnují nebo klesají. Vládní dluhy společně s náklady "sociálního pojištění" nás dovedly na pokraj ekonomické zkázy. Současně s tím nabyly sociální konflikty nebezpečných rozměrů.

Dovolte mi k tomu účelu ocitovat Hayeka: "Musíme z budování svobodné společnosti učinit znovu intelektuální, hrdinský čin. Postrádáme liberální Utopii, program, který nevyhlíží ani jako pouhá obrana věcí tak jak jsou, ani jako mírnější druh socialismu, ale skutečný liberální radikalismus, který nešetří dychtivosti mocných ..., který také není příliš praktický a který se neomezuje na to, co se dnes jeví jako politicky průchodné. Potřebujeme intelektuální vůdce, kteří jsou připraveni vzdorovat vnadům moci a vlivu a kteří jsou ochotni pracovat pro ideál, jakkoli nicotná může být vyhlídka jeho brzké realizace. Musí jít o lidi, kteří jsou ochotni lpět na principech a bojovat za jejich úplné uskutečnění, ať je vzdálená jak chce. Svobodný obchod a svoboda příležitostí jsou myšlenky, které stále mohou probudit obrovskou nápaditost, ale pouhá racionalita svobody obchodu nebo pouhé uvolnění regulací - není ani intelektuálně přijatelné, ani nadějné pro inspiraci jakéhokoli entusiasmu ...."

Z daní placené třídě intelektuálů a obzvláště akademickému establishmentu Rothbard nemohl nepřipadat extrémističtější, jako někdo, koho je lépe ignorovat a vyloučit z akademického mainstreamu.

Paul Samuelson, levicový keynesovský ekonom oceněný Nobelovou cenou a autor nejlépe prodávané učebnice ekonomie všech dob ještě ve vydání své Ekonomie z roku 1989 označoval Sovětský svaz za vesměs ušlechtilý a úspěšný experiment.

... demokracie (většinové hlasování) a soukromé vlastnictví nejsou slučitelné.

Prezidenti a premiéři získávají své posty v důsledku toho, že jsou schopni efektivně oslovit masy jako bezzásadoví demagogové. Demokracie tedy v podstatě zajišťuje, že do vysokých vládních funkcí se dostanou pouze nebezpeční lidé.

... moderní stát blahobytu není "stabilním" ekonomickým systémem. Je předurčen k rozkladu svou vlastní parasitickou vahou, stejně jako se před desetiletím zhroutil socialismus ruského typu. Důležitější ovšem je, že existuje ekonomicky stabilní alternativa demokracie. Označujme tuto alternativu jako "přirozený řád".
10.7.2009
Autor recenze: František Pašingr

_
_ _