František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

chytré knihy

Ludwig von Mises
Lidské jednání : pojednání o ekonomii [Human Action : A Treatise in Economics]

Nakl. údaje: Praha : Liberální institut, 2006
ISBN 80-86389-45-6 (váz.)

S počestnými občany je každá utopie uskutečnitelná.

Nikdo není v pozici, aby mohl určit, co udělá člověka šťastnějším.

Pro některé lidi je konečným cílem pozemské pouti příprava na život v blaženosti. Někteří lidé nevěří v učení žádného z náboženství a nedovolují, aby jejich život ovlivňovalo.

Nikdo nemá kvalifikaci k tomu, aby určil, co by někoho jiného učinilo šťastnějším, či naopak méně šťastným. Kritici nám buď říkají, co se domnívají, že by dělali na místě ostatních lidí, nebo s arogancí diktátorů lehkovážně ignorují vůli a tužby ostatních a prohlašují, jaké podmínky těchto lidí by lépe vyhovovaly jim, kritikům samotným.

Zatímco všichni ostatní živočichové jsou bezpodmínečně vedeni svými pudy k zachování života a k rozmnožování, člověk má moc ovládnout i tyto pudy. Umí kontrolovat své sexuální touhy i vůli k životu. Dokáže obětovat život, jestliže podmínky za kterých by mohl přežít, se zdají být neúnosné. Člověk dokáže zemřít pro nějakou věc či spáchat sebevraždu. Žít je pro člověka výsledkem volby, hodnotovým soudem.

Řešení filozofických otázek je v očích filozofů velkolepé a vznešené povolání, které nelze snižovat na roveň jiných placených zaměstnání. Profesor má odpor k tomu, že za filozofování získává příjem, myšlenka, že vydělává peníze stejným způsobem jako řemeslník nebo zemědělec, jej uráží. Peníze jsou nízkou a opovrženíhodnou záležitostí a filozof, zkoumající významné problémy pravdy a absolutních věčných hodnot, by si neměl svou mysl pošpinit tím, že bude věnovat pozornost problémům ekonomie.

Teorémy vztahující se k nepřímé směně nelze použít za podmínek, kde žádná nepřímá směna neexistuje. To však nijak nesnižuje jejich platnost.
Tato věc byla zatemněna pokusy vlád a mocných zájmových skupin znevážit ekonomii a očernit ekonomy. Despotové i demokratické většiny jsou opilí mocí. Jen neradi připouštějí, že podléhají přírodním zákonům. Pojem ekonomických zákonů odmítají. Nejsou snad nejvyššími zákonodárci? Nemají moc porazit každého oponenta? Žádnému vojenskému diktátorovi se nechce uznat jiná omezení než ta, která na něj uvalí silnější vojenská síla. Servilní pisálci jsou vždy připraveni pečovat o tuto samolibost rozvojem vhodných doktrín. Své zmatené domněnky nazývají "historickou ekonomií". Ve skutečnosti je ekonomická historie dlouhým záznamem vládních politik, které selhaly, protože byly koncipovány s naprostým přehlížením ekonomických zákonů.

Je úkolem historie popsat historické podmínky, které tyto primitivní doktríny zpopularizovaly. Ekonomie má jiný úkol. Musí analyzovat Marxův polylogismus i další polylogismy vzniklé podle jeho vzoru a ukázat jejich omyly a rozpory.

Mahátmá Gándhí se distancoval od celé své filosofie, když se nechal hospitalizovat v moderní nemocnici se zánětem slepého střeva.

Závist je široce rozšířenou slabostí. Je jisté, že mnoho intelektuálů závidí vyšší příjmy prosperujících podnikatelů a že je tyto pocity pohání k socialismu. Věří, že by jim úřady socialistického společenství vyplácely vyšší mzdy, než jaké mají za kapitalismu.

Náklady se rovnají hodnotě, kterou přisuzujeme uspokojení, jehož jsme se museli vzdát, abychom dosáhli sledovaného cíle.
Rozdíl mezi hodnotou zaplacené ceny (utrpěnými náklady) a hodnotou dosaženého cíle se nazývá ziskem či čistým výnosem. Zisk v tom primárním smyslu je čistě subjektivní, znamená zvýšení štěstí jednajícího člověka, psychický jev, který nelze ani měřit, ani vážit.

Je-li většina národa oddána nezdravým principům a dává přednost neschopným vyhledávačům funkcí, neexistuje jiný lék než pokusit se změnit jejich myšlení objasňováním rozumnějších principů a doporučováním lepších lidí. Menšina nikdy nezíská trvalý úspěch jinými prostředky.

Diktátorská vláda menšiny nemůže najít jiné ospravedlnění než odvolávání se na údajný mandát, který obdržela od nadpozemské absolutní autority. Nezáleží na tom, jestli zakládá své nároky na božských právech pomazaných králů nebo na historickém poslání avantgardy proletariátu, ani na tom, jestli se nejvyšší bytost nazývá Geist (Hegel) nebo Humanité (Auguste Comte). Termíny společnost a stát, jak jsou používány současnými obhájci socialismu, plánování a společenské kontroly veškeré činnosti jednotlivců, označují božstvo. Kněží této nové víry připisují svým idolům všechny vlastnosti, které teologové připisují Bohu - všemocnost, vševědoucnost, nekonečnou dobrotu a tak dále.

Zatímco praxeologie, a tedy také ekonomie, používá termíny štěstí a odstranění nespokojenosti v čistě formálním smyslu, liberalismus jim přiřazuje konkrétní význam. Předpokládá, že lidé dávají přednost životu před smrtí, zdraví před nemocí, jídlu před hladověním, nadbytku před chudobou. Učí člověka, jak jednat v souladu s těmito hodnotami.

Liberalismus je založen na čistě racionální a vědecké teorii spolupráce ve společnosti. Politické postupy, které doporučuje, jsou aplikací systému znalostí, které nijak neodkazují na city, intuitivní víru, pro niž nelze poskytnout logicky uspokojivý důkaz, mystické zážitky a osobní povědomí o nadpřirozených jevech. V tomto smyslu může být přiřazen často chybně chápaný a chybně interpretovaný přívlastek ateistický a agnostický, Bylo by však vážnou chybou vyvozovat z toho, že vědy o lidském jednání a politika odvozená z jejich učení, liberalismus, jsou antiteistické a nepřátelské náboženství. Jsou v zásadním protikladu ke všem teokratickým systémům. Jsou však naprosto neutrální vzhledem k náboženským vírám, které si nečiní nároky na zasahování do správy společenských, politických a ekonomických věcí.

Liberalismus neklade překážky do cesty člověku, který dychtí po tom, aby upravil své osobní chování a své soukromé záležitosti v souladu s tím, jak on osobně nebo jeho církev nebo sekta interpretují učení evqangelia. Avšak radikálně vystupuje proti všem snahám umlčet diskusi o problémech společenského blahobytu dovoláváním se náboženské intuice a zjevení. Nikomu nenařizuje rozvod nebo používání antikoncepce. Bojuje však proti těm, kteří chtějí jiným lidem zabránit ve svobodné diskusi o kladech a záporech těchto věcí.

Liberalismus je racionální. Tvrdí, že je možné naprostou většinu lidí přesvědčit, že mírová spolupráce ve společnosti slouží jejich správně chápaným zájmům lépe než vzájemné boje a sociální dezintegrace. Má plnou důvěru v lidský rozum. Je možné, že tento optimismus je nepodložený a že se liberálové mýlí. Pak ale pro budoucnost lidstva nezbývá žádná naděje.

To, co původně dohnalo člověka, aby se přizpůsobil požadavkům společnosti, aby ctil práva a svobody svých spoluobčanů a nahradil nepřátelství a střety mírovou spoluprací, není láska ani dobročinnost, ani jiné účastné city, ale správně pochopený egoismus.

Společnost je společná činnost a spolupráce, v níž se každý účastník dívá na úspěch jiného účastníka jako na prostředek k dosažení svého vlastního úspěchu.

Ti, kteří nejsou obeznámeni s ekonomickou teorií, běžně věří, že úvěrová expanze a zvýšení množství peněz v oběhu jsou účinnými nástroji pro trvalé snížení úrokové sazby pod úroveň, kterou by měla na nenarušovaném kapitálovém a úvěrovém trhu. Tato teorie je naprosto iluzorní. Řídí se jí však monetární a úvěrová politika téměř všech současných vlád. Na základě této špatné ideologie nelze vznést oprávněné námitky proti plánům, jaké navrhují Pierre Joseph Proudhon, Ernest Solvay, Clifford Hugh Douglas a spousta dalších rádoby reformátorů. Jsou pouze důslednější než ostatní lidé. Chtějí úrokovou míru snížit na nulu, a tak naprosto skoncovat s nedostatkem "kapitálu". Ten, kdo to chce vyvrátit, musí napadnout teorie, které jsou základem monetární a úvěrové politiky velkých zemí.


28.10.2009
Autor recenze: František Pašingr

_
_ _