František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

cep
Jean-Jacques Rousseau

Nakl. údaje: Praha : Centrum pro ekonomiku a politiku, 2008
ISBN 978-80-86547-70-1 (brož.)

Nechce se mi věřit, že by zakomplexovaný myslitel dokázal inspirovat hrůzy Komuny a potažmo i komunismu.
Spojitost mezi Rousseauem a komunismem připustil i jeho obdivovatel Šalda - říká o něm, že ač začínal jako krajní individualista, končí ve Společenské smlouvě jako komunista (Šalda 1973, s. 241). Ať již je Šaldova charakteristika Rousseaua jako komunisty přesná či nikoliv, autor Společenské smlouvy vystupuje v obecném historickém povědomí jako inspirátor Robespierrova revolučního teroru i oné pozdější imitace, která je spojena s Leninovým jménem; stačí k tomu mít na paměti známý pasus ve Společenské smlouvě, v němž je stanoveno, že "společenská smlouva obsahuje mlčky závazek, který státnímu tělesu dává takovou sílu, jež každého, kdo by odepřel poslechnout obecnou vůli, k tomu může donutit, což znamená, že každý je nucen být svobodný" (přesněji přeloženo, každý "bude přinucen, aby byl svoboden" - on le forcera d'être libre).

Rousseau, který byl schopen pouze již zmíněné schodišťové duchaplnosti (l´esprit de l´escalier, něm. Treppenwitz), trpěl tudíž velmi těžkým komplexem méněcennosti; zoufale žárlil na Voltaira, který byl nepřekonatelným mistrem, ne-li přímo géniem duchaplné konverzace. Bezmocnou nenávist, kterou cítil vůči duchaplné řeči, přenesl i na veškerou dobovou kulturu, protože ta k němu promlouvala právě touto řečí.

Rádi bychom čtenáře ujistili, že jsme zde teprve na počátku výčtu zhoubných důsledků učení ženevského filozofa; z dalších stránek Tainova historického díla, na nichž předvádí jejich působení in concreto, kape doslova krev.


K Rousseauovu "ušlechtilému divochovi":
Odblokování civilizačních nánosů je totiž zároveň odblokování právních a mravních imperativů a zábran, které blokují zuřivého a divokého živočicha (Taine 1906, s. 368). Rousseauovská teze o návratu k přírodě (ať již má ve svých odrůdách podobu radikálního ekologismum, hnutí animal rights či jinou) ono nebezpečí v sobě trvale nese.

Rousseau svým dílem předznamenal nástup romantismu. Brojil proti dědičné aristokracii a přináší nový moment - citovost. Formuloval základ lidských práv a povinností. Byl však spíše pokrytec. Ačkoli volal po návratu k přírodě, sám se v ní zdržoval jen krátkodobě (nanejvýš několik dní). Psal o ideální výchově k přirozenosti a nezkaženosti, ale o své vlastní děti se nestaral.


Rousseau popisuje jak přišel na nápad napsat "Rozpravy o vědách a umění":
Otázka zněla: Přispělo obnovení věd a umění ke zkáze či k povznesení mravů? Když jsem tato slova přečetl, zmocnilo se mne vzrušení, jež se podobalo náhlému vnuknutí. Cítil jsem, jak můj duch byl náhle oslněn tisíci živoucích myšlenek, jež na mne doléhaly všechny najednou, takovou silou a v tak pestré směsici, že jsem propadl nepopsatelnému neklidu. Má hlava byla zachvácena ohlušujícím vrušením, které se rovnalo opilosti. Tísnil mne prudký tlukot srdce a zvedal mi hruď. Neschopen další chůze a dechu klesl jsem pod jeden ze stromů aleje a strávil zde půl hodiny. Když jsem pak vstal, zjistil jsem, že můj kabát je vpředu celý zkropený slzami, které jsem prolil, aniž jsem to zpozoroval. Ach, pane můj, kdybych byl mohl napsat jen čtvrtinu toho, co jsem pod tím stromem viděl a cítil, s jakou jasností bych byl dokázal rozpory společenského systému, a jakou silou bych byl ukázal, že člověk je od přírody dobrý, že lidé jenom těmito zařízeními se stávají špatnými. To, co jsem mohl zachytit z té hojnosti velkých pravd, které mě v této půlhodince pod tím stromem ozářily, přešlo jen zlomkovitě a slabě do mých hlavních spisů.

Podle Rousseaua bude rozpor mezi bohatými a chudými vyřešen tím, že nadměrné vlastnictví bude postupně omezováno a převáděno na průměrný střední stav. Rovnoměrně rozdělené vlastnictví spojené s prací a přičinlivostí vlastníků bude pak základem dobré organizace společnosti.

To znám z vlastní zkušenosti. Všichni budou stejně chudí, protože ti schopní nebudou mít motivaci se snažit a uplatnit své schopnosti, protože stejně nebudou mít šanci získat něco navíc.

Moje třetí dítě bylo tedy dáno do nalezince, stejně jako první dvě; a stejně se stalo s dvěma dalšími, neboť jsem jich měl celkem pět. Toto řešení se mi zdálo tak dobré, tak rozumné, tak zákonité...
Domnívám se, že jeho román Emil aneb O výchově již ani číst nemusím.
11.4.2009
Autor recenze: František Pašingr blog

_
_ _