František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

chytré knihy

Claude Frédéric Bastiat
Zákon [La Loi]

Nakl. údaje: Praha : Academia, 1991
ISBN 80-200-0404-1 (Brož.)

Ovšem představte si, že byl zaveden tento hrozný princip: Pod záminkou organizace, řízení, ochrany, nebo podpory bere zákon vlastnictví jedné osobě a dává je osobě druhé; zákon odebírá majetek všem a dává jej několika - buďto farmářům, továrníkům, loďařům, umělcům nebo komediantům. Stane-li se tak, každá třída bude následně chtít využít zákon ve svůj prospěch.

Ale jak lze tuto legální loupež odhalit? Dosti jednoduše. Podívejte se, zda zákon bere určitým osobám to, co jim patří, a dává to jiným osobám, kterým to nepatří. Podívejte se, zda zákon znevýhodňuje jednoho občana na úkor druhého tím, že činí něco, co občan činit nemůže, aniž by spáchal zločin.

Slova loupení neužívám, jak je obvyklé, v žádném vágním, neurčitém, přibližném či metaforickém smyslu, ale ve smyslu vědeckém k vyjádření opaku vlastnictví. Je-li část majetku jedné osoby předána - bez jejího souhlasu a bez odškodnění, buďto silou nebo podvodem - jiné osobě, říkám, že dochází k porušení vlastnictví, totiž loupení.
Tvrdím, že právě tomuto by měl zákon vždy a všude zabránit. Jestliže se tak neděje a jestliže zákon sám loupení vykonává, tvrdím, že se stále jedná o loupení, avšak vzhledem ke společnosti a bohatství je toto porušení práv ještě horší. V takovém případě je ovšem osoba, která z něj má prospěch, ušetřena odpovědnosti. Odpovědnost zůstává na straně zákona, zákonodárce a na straně společnosti samotné. V tom spočívá politické nebezpečí.

Zákon buďto svobodné vzdělávání umožní a nebude do něj zasahovat, anebo jej učiní povinným a bezplatným, a to tak, že vybere dostatek prostředků k zaplacení učitelů jmenovaných vládou. Ve druhém případě se ovšem zákon dopouští legálního loupení, narušuje svobodu a vlastnictví.

Bastiat kritizuje Rousseaua jako předchůdce sociálních inženýrů.
Avšak pokud není možné zabránit, aby přirozenost opětovně získala nadvládu, proč Rousseau nepřipustí, že zákonodárce nebylo třeba ani tehdy, když k tomu došlo poprvé? Proč není s to pochopit, že když se lidé budou řídit pouze svými instinkty - aniž by Lygurgos, Solón nebo Rousseau, kteří se mohou snadno mýlit, museli zasáhnout - , tak budou obdělávat půdu tam, kde je úrodná, a pěstovat obchod tam, kde je široké a přístupné pobřeží.

A jaká je tato svoboda, jejíž samotné jméno rozbuší srdce člověka a otřásá světem? Není to spojení všech svobod - svobody vyznání, vzdělání, sdružování, tisku, práce a obchodu? Krátce řečeno, nespočívá svoboda každého člověka v užívání jeho vlastních schopností, nepoškozuje-li tím ostatní? Nespočívá svoboda v odstranění veškerého despotismu - i toho legálního? A konečně, nespočívá svoboda v omezení zákona pouze na ochranu práva jednotlivce na legitimní ochranu; na trestání nespravedlnosti?

Diskutuje se o lidských právech? Volí se zákonodárce? V tom případě demokrat tvrdí, že lidé mají instinktivní moudrost; že jsou obdarováni tou nejdokonalejší bystrostí; že jejich vůle je vždy správná; že obecná vůle se nemůže mýlit; a že volby nemohou být příliš všeobecné. Nikdo není za svou volbu odpovědný. Vůle a schopnost volit moudře jsou považovány za samozřejmé. Nežijem snad v době osvícenství? Mouhou se lidé zmýlit? Mají snad být neustále drženi na vodítku? Nezískali snad práva díky svému úsilí a obětavosti? Nepodali snad jasný důkaz své inteligence a moudrosti? Nejsou snad schopni rozhodovat sami za sebe? Neví snad sami, co je pro ně nejlepší? Nevyspěli? Existuje třída nebo člověk, který je tak odvážný, že by se povýšil nad lidstvo, aby za něj mohl rozhodovat? Ne, nikoli, lidé jsou a měli by být svobodní. Přejí si samostatnost a také ji budou mít.
Ale když je zákonodárce nakonec zvolen - demokratův tón projevu se podstatně změní. Národ je opět pasivní, netečný a neschopný; kdežto zákonodárce se stane všemohoucím. Nyní je na něm, aby podněcoval, řídil, pomáhal a organizoval. Lidé se mu musí pouze podřídit. Nastala doba tyranie. Lidé, kteří během voleb byli tak moudří, tak mravní, tak dokonalí, nyní nejsou ničeho schopni; a pokud ano, svým počínáním si jen uškodí.

Zákonodárci chtějí být pastýři a po nás požadují, abychom byli jejich stádem.Takové uspořádání ovšem vyžaduje, aby byli ve své přirozenosti nadřazeni zbytku lidstva. Zcela jistě tedy máme nárok požadovat, aby nám tuto nadřazenost prokázali.

Zákon by neměl nikoho utlačovat ani loupit majetek, i kdyby se tak dělo ve jménu dobročinnosti. Jeho účelem je ochrana osob a majetku.


Celá kniha v pdf formátu na stránkách Liberálního institutu.
21.6.2009
Autor recenze: František Pašingr blog

_
_ _