František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Benjamin Kuras
Zakázané ovoce vědění : bible jako drama a terapie

Nakl. údaje: Praha : Eminent, 2008
ISBN 978-80-7281-341-4 (váz.)

Zajímavý postřeh, že Židy do Egyptského otroctví vlastně uvrhl Josef tím, že půjčoval na hypotéky.
Tímto happyendem by to mělo všechno skončit, nebýt jedné politické drobnosti, která je v textu sdělena tak trochu ledabyle a v poklusu, jakoby na okraj dramatu, ale bude mít dalekosáhlé následky (Gn 47,14-26). Ač srdcem a duší demokrat, Josef v celém vyhladovělém Egyptě zavádí totalitní režim a faraonovi podává na stříbrném tácu absolutní moc nad všemi Egypťany, jejich majetkem a výsledky práce. Dělá to tak, že za peníze, které od nich získal prodejem nastřádaného obilí, teď pro faraona levně výměnou za další nastřádané obilí skupuje jejich dobytek a nakonec i všechny jejich pozemky a střechy nad hlavou, až se všichni obyvatelé Egypta stanou nevolníky, kteří musí faraonovi odvádět pětinu svého produktu jako daně za používání vlastní půdy. A ještě Josefovi všichni děkují, že jim zachránil holý život.
Absolutní nadvláda faraonů se stane za pár generací zdrojem mocné tyranie, která svobodomyslný a demokratický lid izraelský uvrhne v otroctví, z něhož jej bude muset vyvést egyptský aristokrat jménem Moses, až se dozví, že z tohoto zotročeného lidu sám pochází a jmenuje se Moše, což znamená "vyvolenec".

Bylo by samozřejmě naivní připisovat takovýto kosmický pohled našim současným kritikům západní demokracie. Ti jsou většinou poháněni spíš pocitem viny, že prožívají poměrně klidný život bez větších traumat v relativně blahobytné společnosti. Nudí se, a tak podvědomě závidí těm, kteří někde jinde prožívají heroická dramata v tyranských režimech. Někteří z nich po dramatu rizika smrti baží tolik, že ze sebe dělají "lidské štíty" připravené svými těly bránit tyranii před útoky civilizace. Ono je o tolik snadnější bránit zlo před dobrem než dobro před zlem: Víme totiž, že jestliže zvítězí dobro, bude s poraženými zacházet slušněji, než by s nimi zacházelo zlo. Ti méně dobrodružní, ale stejně znudění alespoň po tisících vycházejhí do ulic na někoho si zahulákat, někomu vynadat. Rozumějme: někomu, kdo jim to dovolí. Na jiného by si netroufli.

Hrozící Boží trest za páchaná bezpráví je geniální nový prvek, kterým proroci upevňují náboženskou víru. Každý, kdo žije v sousedství expansivních říší jako Asyrie, Babylon či Egypt, si může spočítat, že dřív nebo později jejich invaze a plundrování postihnou i poměrně prosperující a spořádaný Izrael a Judeu. S vědomím, že se to stane a těžko tomu kdo zabrání, dávají proroci neodvratitelným katastrofám nový historický význam. Využívají jich k krozbám, že invaze a okupace budou Bohem zvoleným prostředkem trestu. Nepřítel je Boží nástroj. Masakry, vyhnání, zotročení, ztráta majetku a ztráta vlasti jsou Boží zbraně morální nápravy.

Tento odstavec jsem nepochopil:
K tomu si ani nepotřebujeme lámat hlavu, zda v Boha věříme, či nevěříme.
Stačí nám brát na vědomí, že je Jeden.
Přece když nevěřím, tak pro mne není ani jeden nebo naopak mohu věřit v mnoho různých. Věřící asi nemusí ztrácet čas logikou.
6.6.2009
Autor recenze: František Pašingr blog

_
_ _