František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

chytré knihy

Henry Hazlitt
Ekonomie v jedné lekci

Nakl. údaje: Praha : Alfa Publishing : Liberální institut, 2008
ISBN 978-80-87197-05-9 (Alfa nakladatelství) 80-86389-41-3 (Liberální institut) (váz.)

Říkají nám, že vláda může utrácet a utrácet bez zdaňování, že může pokračovat v navyšování dluhu bez toho, aby jej kdy splatila, protože "si to dlužíme sami sobě". K takovýmto neobyčejným teoriím se vrátíme později. Obávám se, že teď budeme muset být dogmatičtí a zdůraznit, že podobné příjemné sny v minulosti byly vždy rozbity národní nesolventností nebo pádivou inflací. Měli bychom zde prostě říci, že všechny vládní výdaje musí být jednou splaceny z výnosů daní a že i inflace sama je pouze obzvláště zákeřnou formou zdanění.

Jak vznikla současná krize? (Přitom kniha byla napsána v roce 1946.)
Státem garantované hypotéky na stavbu domů nevyhnutelně znamenají více špatných úvěrů než v případě úvěrů soukromých a to obzvláště tehdy, když se vyžaduje pouze nepatrná, nebo dokonce vůbec žádná záloha. Zastánci těchto vládních zásahů nutí daňového polatníka, aby dotovoal nepřiměřená rizika a kompenzoval vzniklé ztráty. Podněcují lidi ke "koupi" domů, které si ve skutečnosti nemohou dovolit koupit.

Když stát poskytuje dotace nebo úvěry podnikům, zdaňuje vlastně úspěšné soukromé firmy, aby tak podpořil ty neúspěšné.

Pokud vám vaše peníze vezme zloděj, nic na oplátku nedostanete. Pokud vám vaše peníze budou vzaty prostřednictvím daní, aby podporovaly zbytečné úředníky, vznikne úplně stejná situace. Můžeme být skutečně rádi, pokud jsou tito zbyteční úředníci pouze neproduktivní flákači. Dnes však budou pravděpodobněji energickými reformátory pilně dělajícími vše pro to, aby odradili podnikatele od jejich činnosti a rozvrátili (a snížili) celkovou produkci.


Hazlitt dokazuje, že cla a dotování zemědělců poškozuje spotřebitele.
Nesmyslnost regulace cen dokazuje na Guffeyho zákonu (Guffey-Snyder Act), který vyvolal nutnost regulovat 350 tisíc různých cen uhlí. Vypadá to, že USA již tenkrát trénovaly na socialismus.

Čím méně realistická a nespravedlivá bude regulace nájemného, tím bude policky těžší se jí zbavit. V jednotlivých zemích byla ničivá regulace nájemného udržena ještě dlouho po zrušení ostatních způsobů cenové regulace.

Další zajímavý problém bude vyvolán programem boje s nezaměstnaností způsobenou zákony o minimální mzdě. Minimální mzdou, řekněme 2,65 dolaru za hodinu, jsme zakázali všem pracovat čtyřicet hodin týdně za méně než 106 dolarů. Předpokládejme dále, že nezaměstnaným nabídneme pouhýczh 70 dolarů podpory v nezaměstnanosti. Znamená to, že jsme zakázali člověku smysluplně pracovat za například 90 dolarů týdně, abychom mu mohli poskytnout podporu ve výši 70 dolarů za nicnedělání. Společnost jsme zbavili hodnoty jeho služeb. Zbavili jsme tohoto člověka nezávislosti a sebeúcty dané soběstačností, byť i na nízké úrovni, a vykonáváním žádané práce. Zároveň jsme snížili částku, kterou by si onen člověk mohl vydělat svým vlastním úsilím.

Pokud je podpora například 106 dolarů týdně, dělníci, kterým bude nabídnuta mzda 2,75 dolaru za hodinu, tedy 110 dolarů týdně, to budou chápat, jako že jsou žádáni pracovat pouze za 4 dolary týdně - protože zbytek mohou získat bez práce.

Jako každá jiná daň inflace určuje chování jednotlivců a firem. Odrazuje od obezřetnosti a spořivosti, podporuje mrhání, hazard a bezstarostné plýtvání všeho druhu. Potom je často výhodnější spekulovat než vyrábět. Inflace rozbíjí pavučinu stabilních ekonomických vztahů. Její neomluvitelná nespravedlnost dohání lidi k zoufalým činům. Zasívá semena fašismu a komunismu a vede lidi k požadování totalitních řešení. Jejím nevyhnutelným koncem je hořké zklamání a hospodářský kolaps.

Cena peněz, tedy peněžní úrok, může být udržován uměle nízko pouze trvalým novým přílivem peněz nebo bankovních úvěrů namísto skutečných úspor. To může vytvořit iluzi většího množství kapitálu, stejně jako přidáním vody do mléka mlůže vytvořit iluzi většího množství dostupného mléka.
Toto je přesná definice. Inflace je znehodnocování peněz. Ať již ve středověku panovník začal do zlata přidávat stříbro nebo dnes centrální banka tiskne nekryté peníze.

Málo lidí si dnes uvědomuje nezbytné implikace ekonomických tvrzení, která neustále pronášejí. Když řeknou, že cestou k ekonomické spáse je zvýšení úvěrů, je to jako by řekli, že cestou k ekonomické spáse je zvýšení dluhů. Jsou to rozdílná pojmenování pro stejnou věc viděnou z protilehlých stran. Když říkají, že cestou k prosperitě je zvýšení cen zemědělských produktů, je to jako by řekli, že cestou k prosperitě je zdražení potravin pro obyvatele měst. Když říkají, že cestou k národnímu bohatství je vyplácení vládních dotací, ve skutečnosti říkají, že cestou ke zvýšení národního bohatství je zvýšení daní. Když učiní hlavním cílem zvýšení vývozu, většina si neuvědomí, že se nevyhnutelně konečným cílem stává zvýšení dovozu. Když říkají, snad za všech okolností, že cestou k obnově je zvýšení mzdových sazeb, našli pouze jiný způsob vyjádření, že cesta k obnově je ve zvýšení výrobních nákladů.

Poskytovatelé dobra:
Mimořádný růst výdajů na sociální programy byl doprovázen vznikem "národního sociálního průmyslu", který nyní sestává z pěti milionů veřejných a soukromých zaměstnanců rozdělujících platby a služby padesáti milionům příjemců.
10.5.2009
Autor recenze: František Pašingr blog

_
_ _