František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

chytré knihy

Frédéric Bastiat
Co je vidět a co není vidět a jiné práce [Ce qu’on voit et ce qu’on ne voit pas]

Nakl. údaje: Praha : Liberální institut : Centrum liberálních studií : CASUS DM, 1998
ISBN 80-902270-6-6 (Centrum liberálních studií : brož.)

Stát je velká fikce, jejímž prostřednictvím se každý pokouší žít na útraty všech ostatních.

Fréderic Bastiat a české ekonomické myšlení (úvod Ján Pavlík)
Je totiž obrovský rozdíl mezi postupem, v jehož rámci samotní liberálové teoreticky zdůvodňují možnost resp. nutnost kompromisu mezi liberalismem a socialismem (neboli tzv. třetí cestu), a postupem, kdy liberálové v teorii a praxi nekompromisně prosazují a obhajují ryzí principy liberálního řádu, a když jsou v politické praxi přece jen přinuceni ke kompromisům, tak tyto kompromisy jasně označí jako ústupky od principu vynucené politickým nátlakem a promptně teoreticky prokazují škodlivosat vzdálenějších, bezprostředně neviditelných důsledků těchto ústupků.

Stejně jako u Bastiata nelze ani u Havlíčka
(Karel Havlíček-Borovský) nalézt nijakou citovou blízkost k proletariátu a stejně jako francouzský myslitel je i Havlíček nesmiřitelný vůči socialismu: "Že my socialisty a komunisty, jmenovitě Cabeta, Proudhona atd. nepočítáme k liberálním a řádným lidem, toť se snad rozumí samo sebou."

Avšak každý, kdo kdy četl Bastiata a porozuměl mu, musí získat imunitu proti protekcionistické nemoci a proti iluzím státu blahobytu, a pokud je přesto akceptuje, tak jen ve velmi oslabené formě. Bastiat zabil protekcionismus a socilismus tím, že je učinil směšnými, konstatuje Hazlitt ...

Ján Pavlík v předmluvě dlouze obhajuje Bastiata proti Marxově kritice, což považuji za plýtvání papírem, protože pokud je někdo kritizován Marxem, je to pro mne nejlepší doporučení.

Podle Hayeka je dnes četba Bastiata užitečná v tom smyslu, že když se někdo seznámil s brilantním Bastiatovým vyvrácením určitého tvrzení, a poté se mu toto tvrzení prezentuje jako exaktní závěr, k němuž nutně vede nějaký komplikovaný teoretický systém, tak to v něm vzbudí nedůvěru a ostražitost vůči tomu systému.

Dává-li Dobroděj Sedláček úředníkovi pět franků za službu skutečně užitečnou, je to totéž, jako když dává pět franků obuvníkovi za pár střevíců; z ručky do ručky - a jsme vyrovnáni. Avšak pokud dá Dobroděj Sedláček úředníkovi pět franků, a není mu pak za ně poskytnuta vůbec žádná služba anebo je dokonce sekýrován, je to totéž jako by je dal zloději. Je zbytečné říkat, že úředník vydá těch pět franků ve prospěch celkové zaměstnanosti; totéž by učinil i zloděj, totéž by učinil i Dobroděj Sedláček, kdyby mu nebyl přišel do cesty parazit - ať již nelegální nebo legální.

"Veřejné výdaje poskytují obživu dělnické třídě." Toto chybné tvrzení zastírá podstatnou skutečnost, že totiž veřejné výdaje fungují vždy jako substitut soukromých výdajů a že v důsledku toho poskytují živobytí jednomu dělníku místo jinému, avšak ničím nepřispívají k údělu dělnické třídy, pokud ji chápeme jako celek. Vaše argumentace je na výši poslední módy, avšak je zcela absurdní, protože vaše rozumování není s to podat rozumný důvod.

Bastiat snad znal Českou televizi.
Společnost je souhrn služeb, které si lidé vzájemně poskytují buď z donucení, anebo dobrovolně, tj. služeb veřejných a služeb soukromých.
Veřejné služby, stanovené a reglementované zákonem, který nelze vždy snadno změnit, když je zapotřebí, mohou společně s tímto zákonem trvat mnohem déle, než je doba, v níž plnily užitečnou funkci, takže se stávají přežitkem, který existuje jen kvůli svému vlastnímu prospěchu a který si může zachovat název "veřejné služba", třebaže již vůbec nejde o nějaké služby, nýbrž o veřejné soužení.

Bastiatův názor na dotace a subvence.
Není cosi ostudného v roli, kterou subvencionista nutí hrát společnost?
Říká jí:
"Musíš mi dávat práci, ba ještě více - lukrativní práci. Byl jsem hlupák, že jsem si vybral průmyslové odvětví, z něhož mám desetiprocentní ztráty. Jestliže uvalíš daň 20 franků na mé krajany a dáš mi tyto peníze, moje ztráta se obrátí v zisk. Neboť mám právo na zisk; je tvojí povinností mi ho poskytnout."
Společnost, která poslouchá tohoto sofistu, která na sebe uvaluje daně, aby ho uspokojila, která nevidí, že ztráta, jež se zahladí v jednom průmyslovém odvětví, nepřestává být ztrátou, jelikož jiná průmyslová odvětví jsou přinucena ji uhradit, tato společnost, pravím, si zasluhuje břemeno, které si nakládá.

Nemuseli bychom platit skoro dvě miliardy* na daních, kdybychom nebyli delegovali pravomoc hlasovat o nich na lidi, kteří se z daní živí.

* V ČR to byla za rok 2008 částka 1064 miliard Kč.

Celá kniha v pdf je zde.
8.5.2009
Autor recenze: František Pašingr blog

_

_ _