František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

chytré knihy

cep
Dvě stě let od smrti Immanuela Kanta : sborník textů

Nakl. údaje: Praha : CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2004
ISBN 80-86547-30-2 (brož.)

Cílem nadstátní ideologie federalistického proudu evropské unie je tedy zavedení nadstátního despotismu, tedy přesně toho stavu, před nímž Kant odůvodněně a velmi důrazně varoval. Takový cílový projekt evropanského federalismu je snadno doložitelným opakem Kantova pojetí federalismu jako sdružení ústavně svrchovaných republikánských států.

Podle Kanta je "demokracie ve vlastním smyslu toho slova nutně despotismem, neboť zakládá výkonnou moc, kde všichni rozhodují a v každém případě také proti jednomu (který tedy s nimi nesouhlasí), tudíž všichni, kteří ale nejsou všichni, což je rozpor obecné vůle se sebou samou a se svobodou.

Nelze-li u lidí a v jejich hře ve velkém předpokládat vůbec žádný rozumný úmysl, který by byl jejich vlastním úmyslem, pak je nutné odhalit přírodní úmysl, v jehož důsledku tvorové, kteří postupují podle vlastního plánu, přece jen umožňují dějiny podle určitého plánu přírody. Garanci praktické realizace ideje věčného míru nám tedy poskytuje "úmysl přírody".
Silně pochybuji, že příroda má nějaké úmysly, to již by mohl místo příroda rovnou říkat Bůh.

Evropská unie se začíná přibližovat k neblahé tvářnosti univerzální republiky, jak ji popsal Kant. Avšak Kantova myšlenka, že univerzální stát přechází nutně k despotické vládě, která se pak rovněž nutně zvrhává v anarchii, je dobrou oporou pro naděje klasických liberálů, kteří doufají, že další rozšiřování EU o nové státy povede zákonitě k její dezintegraci a zániku.

Kant má podobně nesmyslnou představu o svobodě jako Rousseau a nahrává tím vládě "vyvolených".
Stát, jehož funkcí je zajistit právo a pořádek ve společnosti, nesmí podle Kanta být despotický. Zákon musí být projevem "obecné vůle". Jak taková obecná vůle vzniká? Nevzniká většinovým hlasováním, jak by si někdo mohl představovat. To Kant nemůže připustit, protože by se tak dal průchod nízkým soukromým cílům jednotlivců. Kant má na mysli "obecnou vůli" rousseaouvského typu, kterou přebírá do svého filozofického systému. Ta nevzniká tak, že by zvítězil převažující názor, nýbrž tak, že samo vytvoření společnosti nějakým záhadným způsobem vygeneruje jakousi novou sílu, která je manifestací pravdy a která je onou obecnou vůlí - bez ohledu na mínění jednotlivců tvořících společnost. A jen několik vyvolených osob je schopno tuto obecnou vůli interpretovat pro ostatní a podřídit jí celou společnost. Na námitku, že tak přece dochází k zotročení lidu, by Kant (a před ním Rousseau) odpověděl, že vůbec ne, protože vzniklá obecná vůle je tou pravou vůlí každého jednotlivce, a proto je každý svobodný. Jakýkoli zákon, který je vyjádřením obecné vůle, a který zákonodárce uvalí, nijak neomezuje svobodu.
To znám, u nás se tomu říká "pravda a láska". Jen my hloupí bychom se chtěli rozhodovat sami a neposlouchat samozvané "elity".

Správné pojetí individuálních práv jako přirozeného morálního principu, jako něčeho nezcizitelného a platného bez ohledu na to, co říká zákon, je v diametrálním protikladu ke kolektivistickému pojetí Kantově.

Kantovy myšlenky mne neupoutaly natolik, že bych zatoužil přečíst celé jeho dílo.
3.5.2009
Autor recenze: František Pašingr blog


_

_ _