František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

cep
Šedesát let od smrti Johna Maynarda Keynese : sborník textů

Nakl. údaje: Praha : CEP - Centrum pro ekonomiku a politiku, 2006
ISBN 80-86547-58-2 (brož.)

Že je Keynesova teorie cestou k socialismu jsem pochopil podle tohoto odstavce:
Přesto se Obecná teorie stala revoluční knihou, která na dlouhou dobu změnila tvář ekonomie. Její základní myšlenky lze zjednodušeně shrnout takto: výše národního důchodu a zaměstnanosti je determinována agregátní poptávkou, čili výdaji na spotřebu a investice, čistým vývozem a vládními výdaji. Spotřeba závisí na národním důchodu a mezním sklonu lidí ke spotřebě. Investice jsou závislé na úrokové míře a na výnosnosti dodatečných investic. Výnosnost dodatečných investic závisí na nasycenosti ekonomiky kapitálem a na podnikatelském duchu (animal spirit).
Problémy bohatých zemí pramení z toho, že s rostoucím důchodem klesá mezní sklon ke spotřebě a s rostoucím nasycením ekonomiky kapitálem klesá výnosnost dodatečných investic. Proto vzniká problém, jak proinvestovat rostoucí úspory. Úroková míra, ovlivňována preferencí likvidity na trhu peněz, nemusí klesnout na úroveň, která by dostačovala k proinvestování úspor. Neschopnost země proinvestovávat úspory se pak projeví poklesem národního důchodu, což vyvolá další pokles spotřeby, a tak dochází k samovolnému hospodářskému poklesu.
Keynes viděl řešení v odpoutání měny od zlata, což umožní centrálním bankám, aby uváděly do oběhu více peněz a tím snižovaly úrokovou míru. To však nestačí. Není-li soukromá agregátní poptávka dost vysoká, aby zajistila plnou zaměstnanost, musí chybějící výdaje vytvořit vláda.

Ačkoliv ústup keynesiánství ze slávy začal v 70. letech, jeho intelektuální dědictví nikdy zcela nezmizelo. Keynes diskreditoval základní ekonomické cnosti, definované ekonomickou vědou od doby Adama Smithe - jmenovitě spořivost - tím, že je prohlásil za dogmata "klasické ekonomie". Pro Keynese a jeho pokračovatele byla spořivost "ekonomická neřest", neboť potlačovala výdaje na spotřebu a hrozilo, že úspory nebudou proinvestovány. Pod dojmem těchto představ se obhajovalo progresivní zdanění, podpory v nezaměstnanosti a přerozdělování.
Keynes stál též na počátku "nové filosofie státního dluhu", která odmítala zdravé státní finance jako překonané klasické dogma. Nebojme se rozpočtových deficitů a vládního dluhu, přispívají-li ke snížení nezaměstnanosti.
Keynesovo dílo se měrou vrchovatou podílelo na poválečném bujení státních výdajů, na růstu zdanění a na vršení vládních dluhů. Dodnes se levicoví intelektuálové a socialističtí politikové zaklínají Keynesem a zneužívají jeho dílo k obhajobě rozbujelého státu.

Keynesovi se podařilo poskytnout ospravedlnění pro věc, kterou vláedy vždy dělají rády: utrácet veřejné peníze a podbízet se zájmovým skupinám.
Tímto postupem pomohl Keynes podkopat do té doby platné tři základní pilíře ekonomiky založené na volném trhu: zlatý standard měny, vyrovnané veřejné finance a otevřený konkurenční trh. Místo nich nám Keynes odkázal inflaci papírových peněz, deficitní útrácení a rozmach politických zásahů do fungování trhu.

Keynes nejenže nevěřil, že se ekonomika sama dokáže harmonicky vyvíjet, ale věřil, že by nebylo žádoucí nechat fungovat volný trh. Jednou řekl, že kdyby se ponechalo utváření cen a mezd na trhu, které byx měly vyrovnávat nabídku s poptávkou, byla by společnost vystavena kruté a nespravedlivé ekonomické "mašině". Místo toho chtěl, aby ceny a mzdy byly politicky regulovány na základě toho, co je "fair" a "rozumné".
Takový pokus jsem již jednou zažil a nerad bych ho opakoval.

Je velm obtížné najít v Keynesově ekonomické teorii originální a zároveň správné poznatky, a je proto obdobně obtížné porozumět důvodům, proč je JMK považován za jednoho z nejvýznamnějších ekonomů historie. Snahou o nalezení alternativního vysvětlení pro takové postavení JMK pomalu opouštíme tradiční ekonomii a vstupujeme na pole sociologie vědy, která se zabývá logikou fungování vědecké komunity, včetně způsobů, jakými se rozhoduje o úspěšnosti vědeckého poznání a tomu odpovídající slávě vědců, kteří takové poznání předložili.

Díky Keynesově teorii, jejíž závěry byly revolučně prointervenční, se ekonomové stali specialisty, bez nichž již nebylo možné hospodářskou politiku provádět. Tím se jim dostalo mnohem důležitějšího a váženějšího postavení ve společnosti - ...

Není tedy divu, že se jim nechce přiznat, že trh by to uměl bez nich lépe.
13.5.2009
Autor recenze: František Pašingr blog


_

_ _