František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Jaroslav Peregrin
Filosofie a jazyk : (eseje a úvahy)

Nakl. údaje: V Praze : Triton, 2003
ISBN 80-7254-432-2 (brož.)

Motto

Živý jazyk je jako cestička, po které chodí krávy: krávy si ji samy vytvořily a chodí po ní nebo se od ní v důsledku svých vrtochů nebo potřeb odchylují. Ta cestička se denním užíváním mění. Kráva není povinna se té úzké stezky, kterou pomáhala vytvářet, držet, ale zůstává-li na ní, má z toho prospěch, a kdyby nevěděla, kde je či kam vede, měla by problémy.
E. B. White

Nelze-li tedy filosofii radikálně oddělit od blábolu a bezobsažného mudrování, je nám skutečně k něčemu? Filosofie, tvrdíme, potřeba je, a to především proto, aby se pokoušela vypořádat s otázkami, na které nemá odpověď ani selský rozum, ani věda - a které si lidé přesto nepřestávají klást. Úmyslně říkám vypořádat, a nikoiv odpovídatm protože s některými otázkami se lze vypořádávat prostě tak, že se osvětlí, že nedávají dobrý smysl.

Filosofický obrat k jazyku
Obrat k jazyku je, jak to formuluje Rorty, založen na "názoru, že filosofické problémy jsou problémy, které mohou být řešeny (či odstraněny) buď reformou jazyka, nebo lepším pochopením toho jazyka, který v současné době používáme."
Pointou tohoto obratu je, zjednodušeně řečeno, nahrazení problematických otázek tvaru
co je X?
otázkami tvaru
co je významem "X"?
To znamená, že se přestáváme ptát, co je to vědomí (hmota, zlo atd.)?, a na místo toho se ptáme, jaký je význam slova "vědomí" ("hmota", "zlo", ...)?
Má-li "X" význam, pak (1) a (2) vyjadřují jednu a tutéž otázku. Jestliže však "X" skutečný význam nemá, liší se (2) od (1) nikoli nepodstatným způsobem: (1) obsahuje, na rozdíl od (2), slovo bez významu. ((2) toto slovo neobsahuje, obsahuje jenom jeho jméno, které samozřejmě význam má - je totiž neproblematickým pojmenováním řetězce znaků.) V takovém případě máme s odpovídáním na (1) potíže, protože,jak se zdá, vyžaduje odpověď tvaru X je ..., která by nemohla být smysluplná. Takové potíže naproti tomu nemáme s odpovídáním na (2) - na ni totiž múžeme dát klidně třeba i odpověď: "X" nemá žádný význam, která je jistě naprosto smysluplná. (1) je zavádějící, protože nám podsouvá existenci X - tuto existenci jsme nuceni předpokládat, jakmile přijímáme (1) jako otázku, nezávisle na tom, jak na ni chceme odpovídat. Pointou posunu od (1) k (2), od hovoření o věcech k hovoření o slovech, je to, že se tohoto problematického předpokladu zbavujeme. Quine tento postup případně nazývá "sémantickým vzestupem".

Pokud jsem to správně pochopil, umožňuje mi to otázku "Co je X?" posunout k "Jaký význam má X?" a odpovědět si, že X nemá žádný význam. Nyní si za X dosadím "smysl života" a je mi to jasné.
12.5.2009
Autor recenze: František Pašingr blog

_ _ _