František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Jaroslav Peregrin
Filozofie pro normální lidi

Nakl. údaje: Praha : Dokořán, 2008
ISBN 978-80-7363-192-5 (váz.)

Kant se vypořádává s problémem, který nastolil jeho předchůdce David Hume: jak můžeme poznat, že něco v přírodě je příčinou něčeho jiného, když to jediné, co můžeme skutečně pozorovat je to, že dva druhy událostí obvykle následujní po sobě? Jakým způsobem můžeme odlišit to, že tyto dvě události po sobě obvykle následují jenom náhodou, od toho, kdy po sobě následují proto, že ta první tu druhou zapříčiňuje? Vyskytují-li se dva typy událostí - například zahřátí ledu a jeho rozpuštění - po sobě opakovaně a pravidelně, pak pravděpodobnost, že jde jenom o náhodu, stále klesá, nikdy však neklesne zcela na nulu. Na základě čeho tedy mohu nabýt přesvědčení, že teplo je příčina tání ledu, když tomu může být docela dobře tak, že dosud ve všech případech, když jsem led zahříval nebo když jsem byl svědkem jeho zahřívání, došlo k jeho roztátí pouhou náhodou?
Kantův závěr je, že pojem příčiny (který je podle Kanta z hlediska našeho chápání světa natolik obecný a natolik fundamentální, že ho řadí mezi kategorie, jež ovšem chápe trochu jinak než Aristoteles) není něčím, co bychom nacházeli ve světě, ale je spíše nástrojem, kterým si náš rozum tento svět uspořádává.

Ty, kteří v tomto okamžiku očekávají, že fiozofie teď konečně rozvine svůj dřímající potenciál a přijde s nějakým překvapivým důkazem toho, že vnější svět skutečně existuje, musím bohužel zklamat. Obávám se, že filozofie tento problém nevyřeší - jediné, co může dokázat, je naznačit, že tove skutečnosti žádný problém není.

Toto je krásný příklad rozdílné kultury, kterou bych však rozhodně nechtěl být "multikulturně obohacen", jak je nyní v módě.
Představme si, že by někde existovala společnost, která by se řídila pravidly podobnými těm našim, ovšem s tím podstatným rozdílem, že by neexistoval pojem soukromého majetku přesahující to, co si je člověk schopen sám ohlídat. Tajně někomu něco sebrat by neznamenalo nic zavrženíhodného, ba co víc, byl by to projev chvályhodné šikovnosti; naopak přijít o něco proto, že si to nedokážu ohlídat, by bylo považováno za trestuhodnou hloupost. Taková společnost by nebyla díky svým odlišným pravidlům o nic méně slušná nebo morální než ta naše (a existují důvody se domnívat, že takto některá lidská společenství historicky skutečně fungovala; možná, že některá tak fungují i dnes) - prostě by se jenom řídila jinými pravidly. A nyní si představme, že by se lidé vychovaní v této společnosti zamíchali do té naší. Brzy by si jistě vysloužili pověst notorických zlodějů a tudíž lidí zcela bezcharakterních. Avšak problém by opět nebyl v jejich charakteru či morálce, ale v odlišnosti morálních norem, jimiž se řídí.

Takže abych to uzavřel: ne, nemyslím si si, že by nám filozofie měla říci, jaký je smysl života. Přesto si myslím, že nám toho filozofové i dnes dokáží říci docela dost zajímavého - že dokážou vyjasnit některé věci, které nám leží v hlavě.

3.5.2009
Autor recenze: František Pašingr blog

_ _ .