František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Miroslav Horníček
Klaunovy rozpravy

Nakl. údaje: Praha : Odeon, 1989
ISBN 80-207-0064-1 (Váz.)

Kniha se skládá z Horníčkových textů, které uspořádal a okomentoval V. Just.
Plky pana Justa mne přestaly bavit na str. 19. Horníček je vynikající až do konce.

Někdo mlčí, protože neví, a někdo mlčí protože ví své.

Ale pak stačí přijít o uličku dál a hle: ono se tu žije. Z okna do okna je voláno, cosi se sděluje: ceny potravin, plán na dovolenou či poskvrněné početí někoho v sousedství. Prádlo se pere doma, ale suší venku, všechno je na dosah: spor mezi manžely i připálený oběd, starosti, sny i malá nevolnost, uličky jsou úzké a teče jimi živá voda zájmu.
Také toto jsou Benátky.
A i když tu opakují cosi všedního, nějaké volání, nějaký spor, věci jsoucí nebo byvší, důvěrně známé věci pevných obrysů a drsných významů - i tady jsou snem.
Ještě pořád se tu žije.
Ale ten, kdo tudy jde, to sotva zahlédne a spěchá dál. A to je chyba. Měl by se zastavit, přisednout k muži, který pije svoje pivo, a postát s těmi, kdo tu na rozích probírají své starosti. Je odpoledne, polední žár už pominul a lidé vycházejí. Posedět, pohovořit, pobýt. Krev města začíná kolovat, tep se zrychluje, tlak mírně stoupá.
Pivo se pije, řeči se povídají.
Všechno je pomíjivé, všechno pomine, ale pokud se tu žije, je právě tady těžiště a střed. Srdce toho všeho. Ale ten, kdo sem přišel, aby tudy prošel, spěchá dál. Chce ještě dneska vidět dvacátý třetí ze zdejších sta kostelů, i když za týden si už bude pamatovat jenom dva. Co na tom? Člověk schraňuje množství. Množství peněz, množství viděného, množství čehokoli. Množství zážitků a ještě větší množství požitků.
Nejde mu skoro nikdy o podstatné a mýlí se. Skoro vždycky se mýlí. A pospíchá městem, městy, létem, léty, zůstává pořád jenom vně. Vně hradeb, před zavřenými branami.


Od strany 306 text vytvořil Vladimír Just a komentuje ho Miroslav Horníček. Sice se dozvíme mnoho z Horníčkova života, ale již to není tak zajímavé.
1.5.2009
Autor recenze: František Pašingr blog