František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

cep
Rozvojové země - potřebují pomoc, nebo volné trhy?

Nakl. údaje: Praha : Centrum pro ekonomiku a politiku, 2009
ISBN 978-80-86547-74-9 (brož.)

Brožurka sestává z několika článků k semináři, který pořádal cep 4. prosince 2008.

Bauer dokonce jízlivě tvrdí, že mezivládní pomoc se často mění v nezamýšlený přesun peněz od chudých a středněpříjmových lidí v bohatém světě směrem ke královsky bohatým jedincům ve světě rozvojovém. Takováto pomoc může dlouhodobě vytvářet tzv. syndrom závislosti - pokud je snažší získat peníze zvenčí, je dobré být chudý nebo alespoň předstírat chudobu, což zajistí více zdrojů. K tomu právě dobře slouží strategie "rozdělit si pomoc nahoře" a chudé nechat dále chudými, aby statistiky "dobře vycházely".

Někteří tzv. odborníci na rozvoj přičítají africké potíže dědictví kolonialismu. To je nesmysl, vždyť některé z nejbohatších zemí světa jsou bývalé kolonie - jmenujme např. Spojené státy, Kanadu, Hongkong či Austrálii. Ve skutečnosti jsou některé africké země dnes chudší, než byly v době kolonií, a jejich obyvatelé trpí větším potlačováním lidských práv.

Co Afrika skutečně potřebuje, zahraniční pomoc poskytnout nedokáže. Afrika potřebuje odstranit diktátorské a socialistické režimy, zavést politickou a ekonomickou svobodu, vládu práva a respekt k právům jednotlivce. Dokud toto nenastane, nebude Africe pomoci navzdory miliardám dolarů zahraniční pomoci.

Jak uvádějí Birdsall, Rodrik a Subramanian (2005), například dotace na jednu krávu v Evropské unii představuje v průměru na den 2,5 amerického dolaru, což je více, než kolik činí denní příjem jedné třetiny populace světa.

Pro současný rozvojový svět, kde je často i právo na život chimérou, natož "právo" na bydlení, platí nemilosrdná a krutá pravda. Čím déle se lidé na západě budou "idealisticky" bít za svá "sociální" práva, tím déle bude mít například většina afrických dětí stále stejnou životní perspektivu jako jejich rodiče a prarodiče. Právě tady se pozná, zda někdo věří v univerzální ideály, anebo mu pokrytecky končí na hranicích hexagonu. Mnoho lidí si nechce připustit, že se má žít "naostro", a ne tak, aby se žití na úkor ostatních stalo snesitelnou lehkostí bytí.

Lehkovážná pomoc africkým zemím má přitom svou tradici. Smutný osud měl Zair, kde zahraniční pomoc byla využita v boji proti politickým odpůrcům prezidenta Mobutu. Pomoc Etiopii v 70. letech byla využita na nákup zbraní proti odpůrcům marxistické vlády a později napomohla konfliktu se sousedním Somálskem. Obdobně dopadla pomoc Angole, kde proti sobě bojovali promarxistické síly podporované Kubou a odpůrci podporovaní JAR a Namíbií.

Nemáme-li odvahu otevřít hranice a zrušit cla na dovoz z rozvojových zemí, nehrajme si na dobročinnost a vzdejme se zbytečných programů na oddlužení či bezplatnou pomoc chudým.

12.4.2009
Autor recenze: František Pašingr blog