František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Jiří Marek
Můj strýc Odysseus

Nakl. údaje: Praha : Československý spisovatel, 1988
ISBN (váz.)

Zajímavý příběh podnikavého muže na přelomu 19. a 20. století. Vyprávění o spisovatelově strýci je radost číst.

Souhlasím s vámi, že vyprávěti příběhy je činnost nevalná. Znamená to tkáti stínů i slov provaz a vléci na něm čtenáře za sebou.
A což teprve vyprávěti o osudu člověka, této velmi malé bytosti ve velkém všehomíru, které osudem byla dána jediná velikost: ví o své smrti, a vede život plný dravé nenasytné touhy!
Nebylo by pro člověka zajisté nic snadnějšího než mávnout nade vším rukou, složit ruce do klína, upadnout v beznaděj a trápit se, jak je to vyhrazeno filosofům. Naštěstí je tu ona roztomilá lidská přiozenost, jež se úporně drží vezdejšího světa a moudré úvahy o bezedné věčnosti míjí - při vší úctě - s hlubokou nevšímavostí.
My zajisté víme o své pomíjejícnosti, ale žijeme, jako bychom zde měli být na věky. Činíme skutky hrdinské i skutky milosrdné, shromažďujeme věci a rozhazujeme je, stavíme dům, v němž možná ani nebudeme bydlit, a rozděláváme oheň, jímž vlastní dům ohrožujeme.
To je náš úděl, v tom je naše slabost i síla. Každý náš osud je vlastně malý epos, tu hrdinský, tu směšnohrdinský a někdy zcela nenápadný. Ale žít neustále v rozporu života a smrti je zatraceně velká statečnost, a proto jsme vlastně každý hrdinou.

Příbuzní, chlapče, jsou životní nutností, i když mezi námi jsou většinou pro zlost. Nikdo jich nemá tolik co já, bůhví kde se nabrali. Hlásí se ke mně s nebývalou vytrvalostí a předstírají svou lásku ke mně tak dokonale, že by jim člověk málem věřil. Jsou to lidé zvláštní. Třebaže jsou někteří tak vzdálení, že tě s nimi vůbec nic nespojuje, jsou přesvědčeni, že jsi zde proto, abys s nimi sdílel jejich trampoty. Sdělují ti je s radostí a přejí si, aby ses tvářil účastně.

Být milován je krásné, nebýt milován je užitečné. Být milován přináší slast, nebýt milován zaručuje klid a spokojený život.

Majetek, chlapče, je prokletí, a nejhorší je mít malý majetek, jako jsem měl nyní já. To jsi chud, ale nemáš onu krásnou bezstarostnost chudých. Jsi zatížen mamonem, a přitom nic nemáš. Máš starosti a nemáš peníze. Nepříjemná situace.

Tvá dobrá teta mi nesolí jídla, odměřuje mi potravu, zakazuje pít a kouřit, hluboce přesvědčena, že mi tím prokazuje ušlechtilé dobro delšího života. Mýlí se. Život jenom tehdy za něco stojí, když je krásný. A když už krásný být nemůže, nestojí za nic.

12.2.2009
Autor recenze: František Pašingr blog