František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Carl Friedrich von Weizsäcker
Dějiny přírody [Geschichte der Natur]

Nakl. údaje: Praha : Svoboda, 1972
ISBN (brož.)

Zajímavá kniha popisující vznik vesmíru a života na zemi.

Abychom ukázali, v jaké míře spočívá působení přírodovědeckého obrazu světa na jeho mýtickém pozadí, udělejme malé srovnání mezi vývojovou teorií a druhou větou termodynamiky. Obě byly vysloveny v polovině 19. století jako čistě vědecké teorie. Vývojová teorie se hned stala válečným pokřikem všech moderních duchů. Naproti tomu druhá věta termodynamiky zůstala technickým detailem fyziky. Všemi možnými výmluvami se lidé snažili nějak obejít její aplikaci na svět jako celek. Vyhlídka na jakkoli vzdálenou tepelnou smrt světa by byla otřásla vírou ve smysl života.

V každé době jsou na světě lidé, kteří znají jen vlastní prospěch. Pro ty otázka, která nás sem přivedla, neexistuje, protože smysl má pro ně to, co je jim k prospěchu. Lidský svět však vždy obstál jen proto, že byli jiní, kteří v sobě cítili výzvu ptát se po smyslu všeho a jednat s odpovědností za celek. Nihilismus není to, co spojuje lidi prvého druhu, nýbrž objektivní zoufalství lidí tohoto druhého druhu. Toto zoufalství nabývá různé podoby a také různě působí podle toho, jak čestně se přiznává samo k sobě.
Je upřímný nihilismus, jenž je uznáním nevěrohodnosti všech nadějí, rozpadu hodnot, nesmyslnosti existence. To je jeden z nejpoctivějších postojů, jaké dnes člověk může mít. Sotva je však možné žít v něm dál. Je dále cynický nihilismus. V podstatě je si jasně vědom nesmyslnosti své existence, odmítá však toto poznání uplatňovat na své vlastní spády. Nechává se vést ke hře moci, protože vlastní vina a utrpení druhých jsou pro něj právě tak málo skutečné, jako štěstí, víra nebo láska. Konečně je zde iluzívní nihilismus, který nemůže vydržet zoufalství upřímnosti ani hru cynismu, chopí se nějakého ideálu nebo naděje a namluví si, že v něm našel smysl a záchranu. Je to nihilismus útěku před pravdou, který neví, že jednotlivé hodnoty ničí právě tím, že od nich něco, co mu nemohou dát.

Lze se s vírou obrátit k několika bohům? Lze současně věřit a objektivně myslet? S výjimkou několika zvlášť hlubokých jednotlivců byla skutečná teologie až dodnes skoro nutně netolerantní a skutečná náboženská věda skoro vnějšková.
Až donedávna při tom mohlo zůstat. Náboženství je starší než racionální myšlení a jakž takž se bez něho obešlo. Skepse byla výsadou několika vzdělanců, kteří mohli žít, protože je obklopoval neotřesitelně věřící svět. Dnes skepse pronikla do mas a otřásla základy jejich životního řádu. Nad tím se děsí právě mnozí vzdělanci. Bojí se, že ztráta náboženské bezprostřednosti je příliš vysokou cenou, kterou platíme za myšlení. Teď však nemůžeme zpět. Od myšlení žádná poctivá cesta zpět k naivní víře nevede. Podle starého úsloví nás první doušek z poháru poznání od Boha odděluje, ale na dně poháru čeká Bůh na ty, kdo ho hledají. Je-li tomu tak, potom je zde jistá cesta myšlení, která vede vpřed ke schopnosti vnímat náboženské pravdy, a jen tuto cestu stojí za to hledat. Není-li tomu tak, bude náš svět své naděje v náboženství skládat marně.


Naivní náboženskou víru jsem nikdy neměl a protože současné církve jsou zaměřeny spíše na získávání moci a jinou než naivní víru nenabízejí, budu se muset poohlédnout sám.
26.12.2008
Autor recenze: František Pašingr blog