František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Vladimír Neff
Veselá vdova : [4. sv. pentalogie]

Nakl. údaje: Praha : Československý spisovatel, 1974
ISBN (Váz.)

Čtvrtý díl pětidílné ságy rodu Bornů a Nedobylů. Jednotlivé díly pentalogie jsou Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova a Královský vozataj. Pentalogii jsem četl již kdysi (cca před 40 lety) a přečetl jsem si s chutí znovu, i když jsem ji mezitím viděl i v TV. Vladimír Neff je geniální vypravěč a dovede své příběhy tak začlenit do dobových reálií, že se nedá rozeznat co jsou historická fakta a co jeho fikce.

Anotace

Ve čtvrtém dílu rozsáhlé rodinné kroniky Nedobylů a Bornů zaujímá místo zakladatelů obou rodů druhá generace, která už nepoznala tvrdé životní podmínky svých otců. Nesdílíé ani jejich ideály a jen lehkomyslně těží z ovoce jejich práce.

Komentář

Opět brilantní vyprávění Vladimíra Neffa, ze kterého vybírám dvě malé ukázky.

... ohromnou, tři sta metrů vysokou věž, trčící uprostřed města, na Martově poli, celou vykonstruovanou ze železa a opatřenou elektrickými reflektory, vrhající za noci světlo do dálky jedenácti kilometrů - věž impozantně šerednou, nesoucí jméno svého stavitele, inženýra Eiffela. Toto vyzáblé, dosud pevně stojící monstrum se tenkrát stalo předmětem nenávisti a výsměchu pařížských umělců - například Guy de Maupassant, aby se na to nemusil dívat, ujel do Afriky -, ale marné byly jejich kletby, jejich vtipy a epigramy, jejich protesty a manifesty - marné, neboť věž, byť sebeobludnější, byla neotřesná ve svém symbolickém významu, ohlašujícím počátky druhé průmyslové revoluce.
Potěšilo mne, že nejsem sám, komu se nelíbí eiffelovka, připomíná mi železniční most postavený na štorc.

Názor na misionáře:
Je více než pochopitelné, že takové zásahy cizinců vzbudily v nejširších vrstvách čínského lidu nenávist a vztek, jejž navíc živila dotěrná činnost evropských křesťanských misionářů. Čínský člověk, vyznavač konfucianismu, odmítající představu osobního boha, svévolně, kdy ho napadne, zasahujícího do života kosmu a rušícího jeho zákony, viděl v křesťanství nesmyslný, z nízkých pověr slepený kult, jehož licoměrně hlásaná zásada lásky k bližnímu ostře kontrastovala se surovým egoismem bílého businessmana, dobrodružného barbara, který zneuznával kulturní převahu čínského vzdělance a svou nadutou přezíravostí urážel jeho zjemnělou duchovnost.

Podivné slovo, jehož tu užil, zdědil Theodor po svém otci, speditérovi a koňaři, výhončlivá je odborné lidové označení kobyly, která táhne rychleji než její druh v páru, a odtud přeneseně záletného děvčete.

6.10.2008
Autor recenze: František Pašingr blog