František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Vincenc Lesný
Buddhismus

Nakl. údaje: V Olomouci : Votobia, 1996
ISBN 80-7198-062-5 (brož.)

Anotace

Prof. Vincenc Lesný podává ve svém stěžejním díle přehled buddhismu v celém jeho více než dvoutisíciletem vývoji, využívá všech dobově dostupných pramenů (1948), porovnává buddhismus s křesťanstvím a sleduje i jeho význam v zemích, které výrazně ovlivnil. Vedle vědeckých poznatků neopomíjí autor humanistické dimenze buddhismu a jeho možný přínos evropské kultuře.

Komentář

Buddhismus pravděpodobně předpokládá parelní světy a reinkarnaci nezávisle na čase plynoucím na Zemi.
"Mnichové, v dřívějším životě malomocný Suppabuddhó byl právě zde v Rádžahagu synem starosty společenstva. Kdysi jda zahradou , spatřil paččékabuddhu Tagarasikkhiho kráčet do města za almužnou. Když ho uviděl, pomyslil si: "Kde to tento malomocný chodí?" Plivl naň a vyhnuv se mu odešel. Odplatou za tento čin trpěl v pekle mnoho let, mnoho set let, mnoho tisíc let, mnoho set tisíc let. Poslední pak odplatou za tento čin se narodil právě zde v Rádžagahu chud, ubohý, nešťasten."

Účinek nemusí být okamžitý: "Každý zlý čin byl vykonán, nessedá ihned jako mléko, jak doutnající oheň jde za pošetilcem a stále jej pálí." Následek činu se může dostavit ještě za života, anebo až v životě příštím, anebo až v některém pozdějším životě.

Není božských příkazů, ethika taková nepotřebuje boha, neboť v kamman je ztajena ona síla, kterou jiná náboženství hledají v bohu.

Vedle světa lidí je totiž v pálijském buddhismu více světů: jwednak trojí nižší svět: svět duchů, svět zvířat a peklo, jednak sedmero vyšších světů, sedmero říší nebeských...

V indickém názoru bylo tak zachováno spravedlivé odměňování zásluh a trestu: jediný, u porovnání s věčností nicotně krátký život není učiněn východiskem věčnosti, ať věčné blaženosti, ať věčného zatracení.
(Na rozdíl od např. křestanského náboženství) Tím pak, že učení odsunulo počátek životů do nekonečné minulosti, odsunulo též otázku po první příčině těchto životů.

Toto nibbánam dobře charakterizuje zanícený mnich Sáriputtó: "Netěším se ze smrti, netěším se ze života, odložím toto své tělo v bdělé rozvaze."

Aby dosáhl člověk spasení, záleží jen pouze na něm samotném. V Pálijském kánoně není místa pro boží milost nebo božský soucit, zatovčak tato škola vysoko povýšila člověka, neboť ho učinila soudcem nad sebou samým.

Autor na starých textech dokazuje jak se buddhismus zvrhl v náboženství. Jedna sekta dokonce věřila v ráj, do kterého je dostane víra v Amitábha.
Mantrajánam, toto učení slabých, které slibovalo nabýti plného osvícení a dosáhnout vzdáleného cíle snadno a v krátké době, se záhy rozšířilo do Číny, Tibetu a Koreje a odtud do Japonska. Byla to právě tato forma buddhismu, kterrá první byla do Japonska uvedena.

Nevím jak by se Buddha tvářil na toto:
"Óm! Táro drahokamy zdobená! Jestliže někdo stotisíckrát odříká tuto průpověď, je mu vznešená bohyně k službám a dá mu vše, čeho si přeje. Pouhým odříkáním této průpovědi bez madalů, bez očišťování a bez postění se mu veškeré podnikání zdaří."
To již je vymývání mozků.

Tato Kniha potvrdila mé tušení, které jsem si dlouho nechtěl připustit. Dlouho jsem se domníval, že původní buddhismus není náboženství, když nemá Boha. Bohužel Lesný rozborem "tekstů" dokazuje, že buddhismus se nejspíš změnil v náboženství již za života Buddhy.
6.8.2008
Autor recenze: František Pašingr blog