František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Vlastimil Marek
Když už i dalajlama : fejetony o době, duši, mozku a jiném myšlení

Nakl. údaje: Volary : Stehlík, 2006
ISBN 80-86913-00-7 (brož.)

Zprvu jsem doufal, že kniha bude o vhodnosti pozitivního naladění. Autor zmiňuje i meditaci za chůze (viz "Chodím a medituji").
Trochu mi však vadí autorova posedlost "přirozeným" porodem, kdy se snaží dokázat, že většina zla dnešní doby je zaviněna nevhodným porodem.
Vlastimil Marek krizizuje násilí ve filmech, ale mimoděk prokazuje dobrou znalost těchto filmů. Také nemám rád násilí ve filmech, ale nemohu takové filmy kritizovat, protože neztrácím čas jejich sledováním.
Vlastimil Marek tvrdí, že nejsme připraveni na vliv médií a chtěl by nás před nimi uchránit. Nestojím o to, aby mne chránil před médii. Nezapnout TV, nekoupit noviny a časopisy a vypnout reklamy na internetu umím i bez něho.
"Tak jako je dnes na krabičkách cigaret varování ministra zdravotnictví (a podobné by mělo být i na celé řadě jiných potravin, konzerv a lahví), tak by mělo být nějaké podobné varování ministra informatiky na každém televizoru (a také v každých novinách a v každém časopise)! Tak jako nám chybí poznání sebe sama, jako nám chybí ekogramotnost, tak nám také, stále naléhavěji, chybí mediální gramotnost."
Asi netuší jak směšné jsou nápisy na cigaretách. Pokud jde o varování před médii, tak naposledy bylo povinné varování na každém rozhlasovém přijímači za války.
"Děti by se měly už ve škole učit o nebezpečí masových médií, o lidské evoluční nepřipravenosti na média a reklamní triky a o tom, že obraz světa v televizi je jen obrazem, nikoliv skutečným světem, a je záměrně a v dlouhodobých důsledcích velmi nebezpečně zkreslený. Měly by se ve škole dovědět o metodách (sebe)obrany. Měly by se učit číst mezi řádky, rozeznávat komentář od zprávy, odhalovat televizní a filmové (a politické a marketingové) fígle a triky, měly by si umět důležité zprávy ověřit z více zdrojů atd.
Měly by se učit umění odolat vrozenému pokušení splést si reklamní obraz plného talíře s plným talířem.
Měly by zkrátka odmalička vědět, jak jsou dnešní média nebezpečná."

Na školu bych nespoléhal, ale většina dětí má milující rodiče, kteří je jistě poučí, že ani knihy nelze brát vážně.
Vlastimil Marek kritizuje výběr skladeb na rozhlasových stanicích. Asi si neumí sestavit vlastní CD bez řvoucích reklam a je odkázaný na rozhlas.
V další kapitole Vlastimil Marek protiřečí předchozímu textu a nachází řešení:
"Podobně je to i s válkouu v Iráku: nemůžeme ovlivnit svět (a Bushe a Husajna a Grebeníčka a Železného), jediné co můžeme ovlivnit, je náš vztah ke světu(a zmíněným i nezmíněným pánům a jevům). Můžeme ovlivnit tělo a mysl, tedy nástroje, jejichž prostřednictvím na svět reagujeme a díky nimž vše, i sebe, vnímáme. Budeme-li přeposílat dál mailové petice, rozčilovat se nad novinami, nadávat na poměry, stejně nic nezměníme a navíc si dále budeme tělesně, emočně i psychicky škodit (zvýšenou produkcí nevyplavovaného adrenalinu)."
Z knihy jsem nabyl dojmu, že Vlastimil Marek je trochu rozpolcen. Na jedné straně by rád "vychovával masy", počínaje porodem až po ovlivňování programů soukromých TV, radií a novin. Na druhé straně ví, že "Chceš-li změnit svět, změň sebe.", jen se tím občas neřídí.
V dalším článku pěkně vysvěluje co je to "mája".
V článku "Hladina mysli" má výstižné přirovnání o cíli meditace.
"V době, kdy žil Buddha, samozřejmě neexistoval nějaký koncept individuálního osvobození a král a kněží se oprávněně domnívali, že by měli mít nad každým člověkem naprostou kontrolu. Kdyby byl tedy bývalý princ Šákjamuni prezentoval nedualistický sociální a etický systém, jako byla později například Mahájína, král a městští vládci by to zcela jistě brali jako vzpouru proti sobě a ustálenému řádu světa a jakékoliv podobné pokusy by v zárodku eliminovali (tak jako jindy a jinde v případě Ježíše)."
Vlastimil Marek zapomněl, že králem byl Buddhův otec, který ho několikrát žádal, aby převzal moc. Později vládl Buddhův syn, který se stal budhistou, takže Budha si mohl hlásat co chtěl a nehrozilo, že ho milující otec nebo vlastní syn dají "ukřižovat".
Vlastimil Marek kritizuje, že mu byla zatajena spousta informací, a že i dnes se nás snaží média manipulovat.
"Nikdy nezapomenu na podobně hlubinný pocit ponížení a bezmoci, když mi v dobách normalizace odmítli ve Státní knihovně půjčit knihy o surrealismu (vzpomínám jak "odborníci" ještě nedávno "nedoporučovali" studentům kunsthistorie knihy J. Pijoana, tedy člověka, který se opovážil podívat se na historii umění trochu jinak, než bylo zavedeno) a ještě v osmdesátých letech jsem si půjčoval v anglickém oddělení knih a časopisů sci-fi knihy současných autorů jen ze známosti, jako podpultovku."
V mnohém má pravdu, ale Pijoanovy Dějiny umění vyšly ve Španělsku r. 1972, ve Francii 1975, u nás r. 1977 a předplatil jsem si je dle inzerátu v novinách. Takže se nenechám manipulovat jeho fejetonem a omluvím, že překlad 10 dílů chvíli trval.
Autorem nabádán, abych myslel vlastní hlavou, mám po přečtení článku "Relax za 49", kde Vlastimil Marek píše, že kvalitní (relaxační) hudbu nelze koupit za 49,- Kč, neodbytný dojem, že mu šlo nejen o blaho posluchače, ale hlavně vydavatele podstatně dražších CD. Nevím jak "kvalitní" relaxační hudbu, ale Patsy Cline, Billie Holiday, Edit Piaf nebo Beatles jsem koupil velmi levně bez újmy na kvalitě.
Vtipně přirovnává média k rádiu Jerevan, ale přitom nevím proč označí MF Dnes za seriózní noviny.
Přes veškeré výhrady knihu doporučuji, obsahuje spoustu zajímavých a podnětných myšlenek. Pokud s nimi nebudete souhlasit, alespoň vás vyprovokují k zamyšlení.
2.5.2007