František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Jaroslav Matějka
Náš dědek Josef

Nakl. údaje: Praha : GE.MA, 1996
ISBN 80-902138-0-4 (váz.)

Pohodové vyprávění o pohodovém člověku, který zažil tři války, ale nikdy neztratil dobrou náladu a chuť na dobré víno.

Většina starých, čím víc se blíží poslední hodinka, tím víc smlouvají o nějaký ten rok. I když třeba říkají: "Kdyby už si mě chcel pánbu vzít."
Z největších potvor se stávají nebeské kozy. Prostě žádnému se tam nechce.
Našemu dědkovi však přestával Bůh s celou famílií chybět.
Vykonával svoji pobožnost svědomitě u krčmáře. A když bylo po hrubé, přivalil se Huňáček, který musel vyklopit, co se v božím stánku dělo. Pro domácí zpověď.
Babka chodila na ranní, takže nemohla svého pantátu hlídat.

Kulis býval u esenbé. V šestačtyřicátém mu banderovci na Slovensku prostřelili břicho. Dostal řád, malý důchod a žízeň. Věčnou velkou a nekonečnou.
Teď vypomáhal předsedovi na národním výboru. Přesvědčoval sedláky, aby šli do družstva, a už za to taky dostal pár facek. Žádnou rošťárnu nezkazil.

"To jo, to máš recht. S babama je to těžký. Deš s ňo sóhlasiš, abes měl pokoj začne ňafat, že seš hňup. Každá mosi mit nekoho na hádáni, deš už nic inyho nechce. Jak se nerafe, sráží se ji kriv. A deš se ji chceš brzy zbavit, drž hubo. Nemuže to ven, vrazi se ji to do palice a trefi ju šlak."
Na babce ale dědkova filozofie ztroskotala. Jak začala láteřit, ohluchl. A stejně byla zdravá jako řepa. Asi už to měli za sebou a babka si stačila sama.

Za jejich časů neměli lidé takové zbytečné starosti, jako je ženská rovnoprávnost. Baby chovaly děcka, vařily a chlapi chodili k hotovému. Ani ti, co byli "pod pantoflem", nevzali hadr do ruky. Tak daleko se žádný nedal zotročit.


3.1.2008