František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Josef Staněk
Blahoslavený sládek : Kapitoly z dějin piva

Nakl. údaje: Praha : Práce, 1984
ISBN (Váz.)

O pivu se píše již v eposu o Gilgamešovi. Sumerové měli mnoho druhů piv.

Pivem byli také odměňováni naříkači nad mrtvolami, ale i naříkání při loži nemocného bylo placeno pivem.

Židé používali pro přípravu některých piv chmel.

Řekové a později i Římané spatřovali v pití piva jakýsi znak změkčilosti, kterou vytýkali Egypťanům. Dokazuje to i výrok herolda Eschila k obyvatelům země Horního a Dolního Nilu: "Mezi obyvateli této země /Řecka/ najdete vážné muže a ne lidi, kteří pijí víno připravené z ječmene."

Římané pili spíše víno, ale různá piva znali také.
"Edite, bibite - post mortem nulla voluptas", tzn. "jezte a pijte, po smrti žádné rozkoše nebudou".

Staří Germáni připisovali vynález piva nejvyššímu z bohů nordické mytologie, Odinovi, v Německu nazývaném Wodan, nebo též Wuotan, který prý použil svých slin při výrobě piva jako kvasidla. Podle této báje bůh Odin /Wuotan/ ve Walhalle popíjel sladké pivo, které bylo dobré jako medovina, ale nebylo ještě chmelené. K jeho poctě Germáni pili tzv. "svaté pivo".

I přes existenci klášterních pivovarů u nás katolická církev pivu nepřála:
Počala se řešit i otázka, zda řemeslo pivovarské je toho způsobu, že se jím měšťané mohou zaměstnávat bez porušení svědomí. Neboť:
1. vaření piva vynašli pohané, a to se proto pro pořádného křesťana nehodí, který co takový ani pohanské knížky čísti nesmí,
2. ve Svatém písmě nic o pivovarnictví psáno není,
3. dává příležitost k opilství a jiným zlořádům z toho vzešlým,
4. teologové mnoho na pivo nedrží.

Zato jiní doporučovali pivo i dětem
Ani "učitel národů" Jan Amos Komenský nevylučoval pivo z potravy malých dětí. V Informatoriu školy mateřské, v kapitole "Kterakž mládež v zdraví svém šetřena a cvičena býti má", čteme: "Poodrostou-li od mléka, zůstávati však sluší při věcech podobných mírně temperovaných, chlebu, máslu, kaši nějaké, vodě a pivu: tím porostou jako byliny při tekutých vodách."

"Pivovary takové nekonkurují jakostí svého výrobku, poněvadž tak činíce nemohou, vystavujíť holé břečky, které pivu sotva se podobají a se strany zdravotních orgánů spíše by měly být pozastaveny, ale dávají toto své pivo - sic venio verbo! - hodně lacino, napalujíc bez slitování nevědomé ubohé spotřebitele."
Tento postesk časopisu Kvas pochází z druhé poloviny 19. století.

Tato vysoce odborná kniha musela být doplněna těmito plky, aby mohla být ve své době vydána:
Uvolnění cesty kapitalistickému vývoji vedlo na jedné straně ke stále většímu zbídačování dělníků a na druhé straně ke stále větší centralizaci a koncentraci výroby a kapitálu.

Stát zvyšoval daň z piva, hostinští tedy pivo zdražovali a
Hned vedle byl vylepován plakát jiný, rudý, který informoval:
"Dle usnesení zástupců odborových organizací dělnických a důvěrníků továren z 20. února 19003 nebude dělnictvo píti pivo jakýmkoli způsobem zdražené.
Odborové sdružení českoslovanské
Zemský výbor strany sociálnědemokratické"
Sociální demokracie okamžitě vyhlásila heslo: "Uvědomělý dělník zdražené pivo nepije!"
Hostinští, kteří zdražili, přišli o část zákazníků. Ti, kteří nezdražili, zkrachovali.
Celá 5. kapitola je vběnována boji dělnictva za levné pivo.

Cechovní hospody

Pijácké spolky

Kdo byl Franta? Kdo byl příslušníkem frantovského cechu? Jak staří písmáci shodně zaznamenali, byl tak pojmenován každý rozmařilec, neomalenec, světák, lotřík, hýřil, pijan, kostkař, karbaník ale i bloud a hlupák.

Ve 14. století byla vzata za základ míry pinta. Tři pinty obsahovala lahvice nebo kbel, šest pint měl soudek, dvacet čtyři pinty mělo vědro, třicet šest pint obsahoval lák, šedesát čtyři pinty měl tejnský sud. Dva tejnské sudy, tj. sto dvacet osm pint, byl věrtel. Svídnický s pražský sud měl dvěstepadesát šest pint, pět set dvanáct pint měl sud žitavský. Šest set čtyřicet pint obsahoval drajling. Ale používaly sae též bečkiy, bečice, kádě, putny, džbery, tunčice a jiné nádoby.
Žejdlík piva vídeňské míry se rovnal 0,3536 litru. Byl znám také žejdlík, který obsahoval 0,447 litru.
Čtyři žejdlíky vídeňské míry tvořily jeden máz, tj. 1.414 litru. Je zajímavé, jak se míra jednoho mázu v rozličných zemích lišila. V Bádensku a ve Švýcarsku jeden máz činil 1,5 litru, v Bavorsku pouze 1,07 litru, ve Witenbergu 1,84 litru, v Kaselu 1,98 litru atd. Jeden máz byl dvě holby nebo tři štoučky. Dva žejdlíky tvořily holbu. Čtyři žejdlíky byly dvě holby, tzn. jeden máz. Pulčík byl osminou mázu. Jedno vědro vídeňské míry obsahovalo čtyřicet mázů, tj. 56,58 litru. Čtyř věderní sud se rovnal sto šedesáti mázům, tj. šesti stům čtyřiceti žejdlíkům, tzn. že měl 226,356 litru. Aby se šenkýř vyznal ve všech nádobách, předpokládalo se, že musel dobře převádět míry, a jestliže vezmeme v úvahu ještě různá platitdla té doby, musel umět ještě navíc výborně počítat.
Vědro piva bylo za deset zlatých šajnů. Zlatka se skládala z dvaceti grošů, tj. šedesáti krejcarů. Groš šajnů platil tři krejcary. Třicet grošů se počítalo do tolaru. Zlatý stříbra platil půl třetího zlatého šajnu atd., takže krčmářovy znalosti např. v 19. století se daly srovnávat se znalostmi finančního směnárníka. Přitom papírové zlatky a "dvojky" se trhaly na půlky i na čtvrtky, podle potřeby obchodu.

Nakonec je uvedeno několik receptů na vaření z piva.

22.12.2007