František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Richard Lourie
Stalin : autobiografie [Autobiography of Joseph Stalin]

Nakl. údaje: Praha : Aurora, 2000
ISBN 80-7299-012-8 (váz.)

Fiktivní životopis Stalina. Stalin jak jej autor představuje nijak nevybočuje z představy, kterou jsem o něm měl dosud.
Jeho největší nepřítel byl Lev Trocký, také o něm stále mluví.
Životopis začíná od dětství v teologickém semináři v Tiflisu. Již ve rvačkách s chlapci vyznává zásadu, že je nutné vyhrát i třeba nečestně.

Při potulkách zapadlými zákoutími Tiflisu jsem se nevyhnutelně musel dostat do špatné společnosti. Nejdříve to byli darebáci, potom komunisté.

Organizoval stávky a demonstrace a naučil se držet v pozadí. Živil se krádežemi.

Ve vězení ase seznámil s padělatelem.
A to mi působilo potíže. Upjatí straníci považovali za nepřípustné spolčovat se s profesionálními zločinci. Rozneslo se, že trávím čas procházek na dvoře s Bennem a dalšími kriminálníky, se kterými mě seznámil. Někteří z politických se mi začali okázale vyhýbat.

Zdůvodňuje proč v r. 1937 nechtěl dát zabít Trockého.
Jenže kdybych Trockého zabil v Rusku, jen bych tím z něho udělal mučedníka. Jeho hrob by se mohl stát symbolem a místem pro tajné schůzky. Zabít Trockého dřív než jeho následovníky, to by vedlo nanejvýš k rozpadu jeho organizace na frakce, jejichž vystopování a zlikvidování by bylo ještě obtížnější.
Ne, tyhle věci mají svou určitou logiku a pořadí. Trockého můžeme zabít, teprve až nebude existovat jeho organizace a jeho přívrženci. První bude poslední.


Proces s Trockého přívrženci na jaře 1938.
Hoši na Lubjance rádi říkávají: "Když bude člověk, obvinění se najde." Ten optimismus a píli jim schvaluji. Jenže tahle záležitost je významnější než většina ostatních. Nestačí, aby se pro člověka hodil určitý zločin. Člověk také musí být na příslušné úrovni, aby se hodil pro ten zločin.
Jsou obžalovaní vinni ve smyslu obžaloby? Ne, jenže tohle "ne" se dialekticky proměňuje v "ano".
V jistém nanejvýš doslovném významu toho slova není většina těch mužů vinna většinou uvedených trestných činů. Mohou však mít na svědomí mnoho jiných zločinů, na jejichž souzení se stát rozhodl neutrácet, které by však obžalované tak jako tak stály hlavu.
Dokonalým příkladem je Jagoda. Před revolucí byl lékárníkem a na Lubjance si zařídil laboratoř, které se tu říkalo "kamera" a ve které prováděl velmi náročné experimenty s jedy. Na ty jedy umřelo hodně lidí, ale pro pořádek řekněme, že Maxim Gorkij, ten velebný kmet sovětské literatury, mezi ně nepatřil. Uznejme, že Gorkij zemřel přirozenou smrtí a Stalin si přeje proměnit selhání nějaké chlopně v politickou vraždu.

To ovšem není to hlavní. Hlavní je, že excesy NKVD musejí padnout na NKVD. To znamená, že nynější parta musí pryč. A to zase znamená, že si v tajné organizaci musím zbudovat svou vlastní tajnou organizaci, která v pravou chvíli provede to, co jsem naplánoval, a bude připravena zaujmout místa, která se náhle uprázdní.

Vzpomíná jak, když začínal, provedl se souhlasem Lenina loupež zásilky peněz. Byly však stejné série.

Místo dobývání Zimního paláce šel zlikvidovat svého řídícího důstojníka tajné služby.

Když se ocitl u moci, byl Lenin skvělý, nepřekonatelný a nemilosrdný. Teď ho nemohlo nic zastavit. To platilo především o parlamentu, který byl zvolen podle pravidel buržoasní demokracie a my bolševici jsme v něm neměli většinu. Lenin ho po prvním zasedání v lednu 1918 rozpustil.

Kniha končí atentátem na Trockého.

13.12.2007