František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Josef Kirschner
Nebojte se egoismu [Kunst, ein Egoist zu sein]

Nakl. údaje: Praha : Knižní klub, 1994
ISBN 80-7176-099-4 (váz.)

"Na následujících stránkách najdete celou řadu zkušeností, poznatků, příkladů, a závěrů, jež slouží jedinému cíli: Abyste si z předložených poznatků vybrali ty, které vám mohou být nějak užitečné. Neměli byste se ovšem nechat svést k tomu, abyste něco nekriticky považovali za správné pouze proto, že se to někomu jinému jeví jako správné. Všechno byste si měli přizpůsobit podle sebe a používat to v praxi. A to ne až někdy, nýbrž co nejdříve. Pokud možno ještě dnes."

"Svět, v němž je lidské společenství vším a jednotlivec ničím, vynalezli lidé, kteří si chtějí podrobit druhé, aby sloužili jejich vlastním zájmům. Jako odměnu jim slibují mír a svornost, bezpečí a štěstí, prostě všechno, po čem toužíme. A co se z těch krásných slibů zatím splnilo? Dobře se rozhlédněte kolem sebe a uvidíte, jaká je skutečnost."

"Jestliže bezmocně hledající obdrží poselství, jež jim říká: "Jděte doleva, jen tam je váš cíl", tak tam půjdou : Ovšem jen tehdy , když se přesvědčí, že se ocitli v dostatečně velkém společenství ostatních. Protože sdílený osud se jim snáší snáz.
Když pochod začne být příliš obtížný, budou tito stádní tvorové hledat někoho, kdo jim ukáže pohodlnější cstu. Jestliže jim dotyčný zjeví: "Jít doleva byl omyl, musíte jít doprava, tam je vaše spása," ochotně ho budou následovat. Budou natolik vděční, že bychom je mohli poslat kamkoliv. Budou spokojeni, protože sami nevědí, co doopravdy chtějí.
A Právě toho využívají proroci blaha všeho druhu, politici, lidé od reklamy a vůbec všichni, kteří hlásají onu jedině správnou pravdu. Vědí totiž přesně, co lidem chybí. Je to schopnost myslet sami za sebe a rozpoznat, co je pro ně správné."


Všichni se nás snaží podrobit např. vydíráním:
    "Nástrojem k uskutečnění této strategie je - většina z vás to ze zkušenosti zná -vydírání. Jednoduchá formulka, jejíž používání se legalizovalo ve všech oblastech našeho života, zní: "Pokud neuděláš co po tobě žádám, vezmu ti něco, na čem lpíš."
  • Učitel si tedy podrobuje žáka výhrůžkou: "Když nebudeš poslouchat, dostaneš špatnou známku."
  • Rodiče stále vyhrožují dětem: "Pokud budeš nosit domů špatné známky, přestaneme te mít rádi." Někdy jim jednoduše přestanou dávat kapesné, ale v podstatě v tom není žádný velký rozdíl.
  • Žena vyhrožuje svému muži: "Jestliže se ke mně nebudeš chovat slušně, zesměšním tě před ostatními." Nebo se s ním odmítá milovat, což je přímo klasická forma manželského vydírání.
  • Policista vydírá řidiče: "Jestliže mi budete dělat potíže, podám na vás oznámení, a to vás bude stát mnohem víc."
  • Vedoucí pracovník hrozí svému podřízenému: "Pokud nesplníte zadaný úkol, firma se s vámi bude muset bohužel rozloučit."
  • Formy vydírání, kterými se nás druzí pokoušejí podrobit, jsou nekonečně variabilní a vždy vysoce účinné. Kdo si "nevykolíkoval" svůj revír a není odhodlán ho hájit, musí vydírání nutně podlehnout."
Nechají si diktovat co považovat za kulturu:
"Lidé tohoto typu mají sklon uctivě obdivovat vše, o čem jim někdo tvrdí, že je to umění nebo kultura. A to i tehdy, kdy k tomu nemají sebemenší vztah. Raději předstírají, že je to zaujalo a že tomu rozumí, než aby přiznali, že jim to absolutně nic neříká, a začali se věnovat věcem, jež jsou pro ně důležitější, protože se s nimi mohou identifikovat.
Místo aby se sami aktivně zabývali zpěvem nebomalováním, psaním či nějakou činností rozvíjející jejich osobnost - a je jedno, zda se výsledky jejich aktivitylíbí druhým, nebo ne - obdivují ty, kteří jsou v těchto oborech údajně mistři.
Zařazují se tak do armády bezmyšlenkovitých obdivovatelů a nic nedokáže otřást jejich přesvědčením, že umění může provozovat pouze několik málo vyvolených a kultura že je cosi vznešeného, conení určeno pro ně. Proto je také na světě spousta lidí, pro něž není nic důležitějšího než konzervovat minulou kulturu, než aby kulturu provozovali sami.
Není pochyb, že z tohoto postoje těží poměrně nepočetná skupina těch, které jejich okolí ocejchovalo ajko privilegované umělce. Jaký užitek z toho všakmají jejich četní obdivovatelé? Spokojují se s tím, že jsou při tom, a předstírají, jak hluboce je dojímá to, co smějí spoluprožívat z náležitého odstupu."


A důležitá věta nakonec:
"Spokojenost se ovšem nedostaví dokonalým zvládnutím nějakých návodů, nýbrž zkušenostmi a tím, jak jich dokážeme využít."
(6.6.2007)