František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Jaroslav Vojta
Má cesta k Národnímu divadlu

Nakl. údaje: MELANTRICH, 1969
ISBN (váz.)

Jak je ta sláva pomíjivá ... Jaroslav Vojta vzpomíná na své začátky u kočovných společností a jmenuje jako své vzory tehdejší slavné herce. Ani jedno z těch jmen mi není povědomé.
Popisuje jak tenkrát měli opravdovou bídu a občas opatrně pochválí jak se mají dobře herci dnes (r. 1969).
Rovněž se zmiňuje o svém setkání s Aloisem Jiráskem.

Příští sezónu vedl v Brně už samostatně Václav Jiřikovský. Bylo to v roce 1918.
Znovu byl nastudován "Jánošík", se mnou v titulní úloze.
Vybavuje se mi epizodka, která se zběhla během tohoto představení. Bylo to v neděli odpoledne a divadlo bylo přímo "nacvaknuto".
V pátém jednání, kdy po zradě cikánů je hospoda přepadena pandury a většina horních chlapců postřílena, zajata a odvlečena, nařídí velící důstojník:"Odnést nádopbí, utřít krev a dát všechno v rychlosti do pořádku!" Cikánům nařídí, aby hráli repetice. Panduři se poschovávají. Na scéně zůstává pouze baba na peci a hrající cikáni.
Tu po pauze otevře Jánošík okénko, nahlédne dovnitř a zvolá:"A co se zlobíš, Rome? Čtyřem stěnám hraješ?"


Celé vyprávění vyznívá idylicky a pohodově. Že to tak vždy nebylo naznačuje odstavec ke konci knihy.

Ba, zažil jsem za ta léta i mnohou trpkou chvíli, řadu hořkých, někdy až bolestných zklamání!
Říká se, že život je boj. U divadla to však platí mnohonásobně! A nejsou to vždy zápasy právě nejrytířštější. Snad to už patří k umělecké mentalitě člověka ...
Jedno je však v tom životě na prknech, které znamenají svět, jisté: Buď zvítězíš - anebo zanikneš!
Zato tím krásnější jsou vzpomínky na ty, kteří chápali život i své umělecké poslání lidsky a kteří mi bývali velkou morální oporou ve chvílích, kdy jsem někdy až skoro zakolísal...


8.11.2007