František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Vladimír Škutina
Máš na hlavě zahrádku, řekli moji rozkošní spolužáci

Nakl. údaje: [Praha] : Region, 1990
ISBN 80-900105-1-2 (brož.)

V Praze je mnoho přenádherných paláců a domů. Budova bývalého Masarykova 1. státního reálného gymnásia v Křemencově ulici je jednou z nejošklivějších staveb v Praze. A přece ani Černínský palác na Hradčanech ani letohrádek královny Anny čili Belveder nemají v sobě tolik vnitřní krásy jako naše Křemencárna. Jan Werich tvrdil, že má bouquet jako nejvzácnější vína, a Jan Masaryk, že z té šeredné boudy vyzařuje asi fluidum. Něco jako atomové záření. A každý, kdo tam uvnitř v školních lavicích sedával jako studentík, je tím zářením zasažen.
Pražáci i přespolní spíš než kde je Křemencova ulice vědí, kde je pivovar U Fleků. A hned naproti staropražskému pivovaru, založenému roku 1499, je naše Křemencárna, založená o 372 let později.

Říkali jsme tomu "Krestovy špílce". Krestův špílec byl neměnný, pravidelný - jak 29. únor v přestupném roce, a byl označen v učebnici u probírané látky: Císařský Řím - vláda Vespasiánova - u toho na okraji učebnice bylo předchůdci a studentskými generacemi před námi připsáno "Non Olet!". Mohli jsme vsadit tisíc ku jedné, že až profesor Kresta přijde na daně za vlády císaře Vespasiana, neopomene dodat, že císař zavedl poplatek i z veřejných záchodků a když mu to jeho synovec vyčítal, vytáhl Vespasianus minci, strčil ji synovci k nosu a pravil: "Non olet - nesmrdí!" Následoval smích.


Útlá knížka obvyklého vyprávění studentských příhod, jakých jsem již četl spousty. Od Škutiny bych očekával víc.

11.10.2007