František Pašingr
alias Fanýs
od dalších autorů

Titulní strana HINT

Radkin Honzák
I v nemoci si buď přítelem

Nakl. údaje: Praha : Avicenum, 1989
ISBN (Brož.)

Kniha byla napsána před rokem 1989, ale kupodivu se v ní neodráží tehdejší režim a navíc je čtenář ušetřen "barnumské" reklamy a nabubřelé sebechvály, která obvykle provází podobné knihy ze současné doby.

Je přinejmenším pozoruhodné, že reagujeme stejně, napadnou-li nás baktérie, jako napadne-li nás šéf, ale je to tak.

Nemoc nám tedy brání žít život tak, jak jsme byli zvyklí, což samo o sobě vede k nejistotě. Každý z nás totiž má raději pocit, že nějakým způsobem má kontrolu nad situací, než pocit, že se mu kontrola vymkla z rukou. Existují například vědecké práce, které dokazují, že piloti vojenských letadel pociťovali subjektivně menší míru stresu a měli též objektivně nižší stresovou odpověď než zbytek posádky, a to jen proto, že měli pocit, že v případě ohrožení mohou něco dělat. Byl to právě jen jejich pocit, protože v případě zásahu byli na tom všichni stejně. Ale možnost aktivní činnosti nám dává i zdání, že situaci zvládneme. Při nemoci jsme o tuto možnost většinou připraveni.

Prvním požadavkem je, abych z doporučených či nedoporučených činností dělal co nejvíce proto, že CHCI, a ne proto, že MUSÍM, nebo naopak nedělal hlavně a především proto, že NECHCI, a ne proto, že NESMÍM. Na první pohled je to pouhé slovíčkaření; je ale nesmírně důležité, jak svou činnost označím, protože toto označení je současně výrazem toho, jak ji hodnotím a jak se k ní stavím. Vyjděme z toho, že chci (a nikoliv musím) žít za zhoršených podmínek co nejkvalitnější život, tedy chci pro to též něco udělat!

... kolektivně provozovaná blbost se nikdy nestává hodnotnou pravdou, stává se jen důvodem ke skupinové, někdy celonárodní a někdy nadnárodní kocovině.

Küblerová-Rossová popsala pět stadií vyrovnávání se s vlastní smrtí. Stadií, jimiž všichni můžeme i nemusíme projít, která nemusí přicházet zákonitě po sobě v pořadí, v jakém jsou zde popsána. Některá z nich se mohou opakovaně vracet, některá se třeba neobjeví vůbec.

Naše cena nespočívá v tom, co dokážeme, ani v tom, co máme, ale v tom, kým skutečně JSME. Vítěz není ten, kdo se dostane všude první, ale ten, kdo je schopen udělat sám se sebou smlouvu, kterou splní. I v nemoci mohou být užitečný své rodině; mohu poskytovat partnerovi či partnerce uznání, pochopení, lásku, mohu tyto dary přijímat. I v nejtěžším stavu mohu vychovávat své děti právě tím, že jim denně prakticky ukazuji, jk zvládat životní nepřízeň. Uchovám-li si vědomí skutečné vlastní hodoty, nepropadnu sebelítosti, ani odcizení; nebudu chtít více, než objektivně mohu, a na druhé straně se nebudu bez boje vzdávat toho, co si zasloužím, co patří k mým nepominutelným potřebám.

Člověk,který se dokáže poprat s nepřízní osudu, který navzdory omezením dokáže žít plným životem, si zaslouží úctu a uznání.


17.9.2007