Roman Krása
alias Element

Recenze převzaté ze stránek http://romankrasa.webnode.cz , kde můžete najít mnoho dalších zasvěcených recenzí nejen knih, ale i divadla, filmu apod. (včetně autorovy vlastní tvorby).

od dalších autorů



Titulní strana HINT

Jára da Cimrman
Posel z Liptákova

Nakl. údaje: Praha : Paseka, 2002
ISBN 80-7185-479-4 (brož.)

Ukázka
Smrt: „Já končím. Poslední, co dělám, je nějakej Ferdinand, Sarajevo. A pak jdu na odpočinej a přijde novej. Mladej. Ale to bude sekáč, pánové. Ne jako já. Ten se nezakecá…

Rozbor:
Tahle útloučká knížečka, která je vlastně scénářem se dá rozdělit na tři části. Na dvě části povídkové a na část teoretickou, v níž naše vědecké sympozium zkoumá Cimrmanovu historii. Vydávají se na místa Cimrmanova působení a odhalují skrytá tajemství. Samozřejmě nemohou opomenout ani zmínku o Cimrmanově možném potomkovi.
Části povídkové jsou pak tedy dvě: Posel světla a Vizionář.
Posel světla: hra z nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy se lidé dostávají na cestu jakéhosi nového poznání. Nových objevů, kdy ale vlastně vše, co mohlo být vynalezeno, již vynalezeno bylo. Náš hlavní hrdina se vrací do svého rodného domku ke své rodině, aby jim nějak šetrně oznámil, že je vyhazuje a od tohoto okamžiku, že prý mají jít bydlet do útulku pro přestárlé, zatímco on sám si zde založí manufakturu na výrobu ručních baterií. Text provází řada humorných dialogů, kdy se nechápavý otec snaží dopídit skutečného smyslu synáčkovi řeči…
Vizionář: Co takhle znát budoucnost? Chtěli byste umět číst z kamen? Vědět, co přijde? A co když uvidíte záblesk toho, jak si pro vás přichází sama smrt v ruce s kosou a přímo u vás ve světnici si ji brousí. Našeho starého vizionáře navštíví pán, který by rád věděl, který z nápadníků by byl pro jeho dceru nejlepší. Vizionář mu vyhoví, ale tou dobou si také musí vyřizovat záležitosti ohledně vlastní smrti. A v tu chvíli do světnice přichází Smrt. Smrťákovo břitký humor hýbe naší bránicí. Přesvědčuje vizionáře, aby trochu své záležitosti urychlí, ale zvědavý host, by rád věděl i jiné věci, než jen, koho si jeho dcera vezme za muže. Jenže Smrt tolik času nemá. Ještě musí vyřídit zakázku v Sarajevu a poté odchází do zasloužilého důchodu…
Být tak Cimrmanem, věděl bych, že se jednoho krásného dne dočkám velkého úspěchu, kdy o mně bude vědět celý národ. Mé vtipy a zážitky se stanou klasikou, o níž se učí již děti v mateřské školce a paní učitelka na základní škole mým malým čtenářům nebo divákům teprve tehdy prozradí, že nejsem skutečný. Že jsem nikdy nežil. Že jsem pouze smyšlená postava několika vážených pánů. I tak bych na sebe ale byl hrdý. Pro to, co jsem dokázal. Proto, jaký jsem byl. Proto, že jsem stmelil národ. Držel ho v dobrém i zlém za ruce a v časech krize ho obveseloval svými úsměvnými historkami. Ať už je 20. Století nebo století 21., můj humor trvá. Ještě nikoho neomrzel. Vždycky si mne rádi poslechnou, mému vtipu se zasmějí, až začnou plakat a polemizovat o pravdivosti mého výroku. Být tak Cimrmanem…panečku, to by bylo něco.
30.6.2009
Autor recenze: Roman Krása http://romankrasa.webnode.cz

_
_ _