Roman Krása
alias Element

Recenze převzaté ze stránek http://romankrasa.webnode.cz , kde můžete najít mnoho dalších zasvěcených recenzí nejen knih, ale i divadla, filmu apod. (včetně autorovy vlastní tvorby).

od dalších autorů



Titulní strana HINT

John Steinbeck
Hrozny hněvu [Grapes of wrath]

Nakl. údaje: Frýdek-Místek : Alpress, 2003
ISBN 80-7218-832-1 (váz.)

„Hrozny hněvu se nalévají v duších lidu – a těžknou, těžknou k vinobraní“

V roce 2008 jsem se na konci prvního ročníku střední školy zúčastnil literární soutěže Náchodská prima sezóna. Neodnesl jsem si žádnou cenu, ale v tamějším antikvariátu koupil za nějakých zhruba 80 Kč knihu od Johna Steinbecka, tehdy pro mne poměrně neznámý spisovatel, Hrozny hněvu. Trvalo další dva roky, než jsem se k přečtení románu dobelhal. Ať už z důvodu doporučené četby nebo z citového vztahu ke knize.
Příběh vypráví o rodině Joadových, která v období hospodářské krize přišla o půdu a s ní i o dům. Jedno z jejích dětí, Tom Joad, se vrací z vězení a svou rodinu nenachází na původním místě. Společně se shledají a vlivem skutečnosti jsou nuceni si jít hledat práci, která ale v jejich kraji bohužel není. A tak se vypravují na cestu za „americkým snem“.  Na auto naloží majetek, který dokáží pobrat a vyjíždějí. Jenže zjišťují, že práce, která je na různých letáčcích zmiňovaná a vychvalována (česači bavlny, broskví atd) není až tak růžová a že nejsou jediní, kteří hledají práci, s níž by si dokázali vydělat na střechu nad hlavou. A představte si, že kam přijdete, nadávají vám do Okiů (přezdívka pro lidi z Oklahomy) a snaží se vás za každou cenu vyštvat.
Až se podivuji, že jsem se k románu dobral až nyní. Jde vážně o silný a dojemný příběh z období hospodářské krize. Ale možná, že bych jej dříve ani nepochopil. Pokud hodláte Hrozny hněvu číst, připravte se na pomalou četbu. Román je psán lehkým tempem. Místy se zasmějete, zvláště když bývalý kněz vypráví o svých zkušenostech. Ale často vám úsměv přimrzne, zhořkne, neboť za celou legrační situací je důležitý podtext s hlubším nadčasovým smyslem.
Verze knihy, kterou jsem četl, pochází z roku 1963 a já musím pochválit nádherný překlad Vladimíra Procházky, jenž si na samotném konci ukousl část knihy, aby ji doplnil o vlastní doslov. Jeho překlad je tolik přirozený, že může leckomu vadit. Ale rozčilovat může pouze toho, kdo podobným hovorovým jazykem jako Joadovi nemluví. Pocházím z malého města a mluva se od Joadovské až tolik neliší a souhlasím s překladatelem, že by nebylo dobré zvolit spisovnost přímé řeči, neboť by tak celý román ztratil část svého velkého kouzla. Ztratil by sílu, údernost, agresivitu. Jeho přesvědčivost by se změnila v intelektuálskou frašku. A právě střídání nespisovnosti mluvy se spisovností ostatní textu, zvláště v retrospektivitě celého západního kontinentu je jedním z nejkrásnějších jazykových prostředků, který vás nedokáže udržet chladným a lhostejným k rodinám nespravedlivě vystěhovaných farmářů.
Je snadné nalézt sociální aspekt, který kniha předává a je důležité předat jej dál stejně, jako se předávají lidové historky. Síla Hroznů hněvu je výjimečná, odhodlání rodiny Joadových je neuvěřitelné.
                Ať už hledáte knihu o sociálním problému, o síle lidského duše, historie hospodářské krize ve dvacátých letech minulého století nebo silný příběh o hledání pravdy, rodinného zázemí a odhodlání jít za svým snem, přestože se vaše požadavky pomalu snižují, pak jsou Hrozny hněvu to pravé. Já ji zařadil do svého Top, které se tudíž ihned změnilo. Román si totiž našel své místo hned na 4. pozici, přímo za Mrtvou zónou a Dnem trifidů. Ale jako román o hledání „amerického snu“, jako historický román, je na prvním místě.

Autor recenze: Roman Krása http://romankrasa.webnode.cz

_
_